Lucie, postrach ulice

I dnes mi přijde působivé jak plynule se v příběhu prolíná fantazijní svět malé holčičky ("Jsem vládkyně všech moří!") a poměrně civilní svět dospělých a ostatních dětí. Přitom je to celé vyprávěné velmi úsporně s cílem efektivně vybudovat komické nebo fantaskní situace. Prakticky tu není vata. Což může být i tím, že se (asi) jedná o sestřih televihního seriálu. (25.12.2023)

Nedávno jsem si natenhle film vzpomněl. Už jako dítě jsem z něj vždy měl takovou podivnou nostalgickou náladu. Dětství na sídlišti, dědeček na venkově, jo to je ideální model (nejen) socialistického dětství, z jehož neútěšnosti vzejdou přízraky formující se z plastelíny ukradené v obchoďáku. Figurky jsou doslovným ztvárněním hrdinčiny dětské fantazie, a je v tom něco z božského stvoření, uhněteny z hlíny, no dobře z plastelíny, vnášejí lehkost do předškolních dní, které zotročují malé děti několikahodinovým mučením v lavicích. Nechte je vyrůst jako plevel na skládce, jak by vám možná řekl Kafka. Ať se mysl osvobodí. (30.12.2009)

Česká pohádka z českými herci v západoněmeckých reáliích mi vždycky vytvořila iluzi, jaké by to bylo kdyby nás nepřibrzdila komunistická kontraproduktivní politika. Samozřejmě tohle jsem pochopil až později, jako děcko jsem film miloval jako úžasně vtipné dobrodružství. Dnes už se dívám se synkem a myslím, že se mu to líbí stejně jako mě kdysi. (29.02.2016)

Taková moderní, trochu praštěná česká pohádka pro děti. Co z toho činí naprostý bizár, jsou západoněmecké reálie počínaje zásobením obchodního domu přes automobily s německými SPZ až po německé knihy v knihovně atd. Třešničkou na dortu je zahradní voliéra, v níž Luciini rodiče chovají několik papoušků ara. Ti se u nás tehdy ve zverimexu neprodávali. Jak to vnímali čeští dětští diváci v roce 1984, když film přišel do našich kin, to netuším, ale asi čubrněli. I ti mrňousové si přece museli všimnout, že tam něco nesedí. Já jsem ten film tehdy neviděl, anžto jsem v té době byl již dospělý. Dnes zajímavá kuriozita. Ale docela mě tam štvala ta uječená holka, hlásek měla jak nebozízek. (04.01.2022)

"Jdeme se podívat na tuleně. Jeden je zelenej a druhej oranžovej." V době nástupu malé Lucie jsem už byl velký chlapák, který už si dávno hrál s Merkurem a Legem, takže mě ta plastelínová mánie poněkud minula. Nicméně moje děti v období nástupu do školy Lucii se zájmem sledovaly, takže mám podezření, že to pořád funguje. (26.04.2018)