Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Poslední setkání s kouzelným panem Tau v příběhu, který je určen nejen dětem. Jeho hrdinou je herec Rudolf Karásek, který byl před patnácti lety slavným představitelem dětmi milovaného pana Tau. Dnes už jen vzpomíná na zašlou slávu a hledá útěchu v alkoholu. Jednoho dne se ovšem v jeho vilce, kde žije se svou dcerou Hankou a jejími dvěma syny, objeví barrandovský zaměstnanec a předá mu scénář na nový film o Panu Tau. Už při zkouškách některých scén se však ukáže, že Karásek na obtížnou roli nestačí. Režisér se začne poohlížet po náhradě nebo po dublovi. Asistentka Alena mu přivede pana Nováka, který jako by panu Tau z oka vypadl. Ten bravurně zvládne všechny náročné scény. Karásek začíná žárlit na dvojníkovy úspěchy i na jeho oblibu u dětí, které ve filmu hrají. Na klidu mu nepřidají ani náhodně vyslechnuté a nepříliš lichotivé režisérovy poznámky na svou adresu. Po řadě zmatků a dokonce záměn Karáska a Nováka se štáb přesune do Tater, aby tu natočil exteriérové scény. Tady se herec rozzlobí a prohlásí, že žádného dvojníka nepotřebuje, a když si dubl narazí koleno při autonehodě, sám zahraje náročnou scénu v hořícím letadle. Znovu získá ztracené sebevědomí a dokonce získá v divadle roli Cyrana. Natáčení končí a pana Nováka najednou nikdo nemůže najít. Prostě zmizel. Teprve závěrečný záběr potvrdí, že tajemný pan Novák byl skutečný pan Tau, a tak se realita filmu opět vrací k pohádkovosti. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (78)

A_FISH 

všechny recenze uživatele

NAOPAK, nejlepší film s (chlastajícím) panem Tau a 90 minut nenáročný zábavy, nejspíš ne úplně pro děti, ale zato s patrasovou v sexy ufounskym oblečku, s ještě vlasatym kameramanem krausem, scénáristou kodetem a vůbec celym zbytkem filmovýho filmového štábu a spoustou dalších pražskejch postaviček, včetně dubla pana nováka, kterej asi nebude tak úplně obyčejnej pan novák a jeho psa "človíčka" a ať mi nikdo nevykládá, že to není fido z návštěvníků! ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Pochopit tento film znamená vmyslet se do celého fenomenu pana Tau, jakési velmi vzdálené obdoby pana Hulota. Ten to symbol dětství druhé poloviny dvacátého století, v něčem možná až středoevropský, oslovil minimálně jednu generaci svých dětských diváků. Oslovil a okouzlil. Na jejím začátku stojí Jan Werich v doznívajícím zenitu svých tvůrčích sil, na jejím konci nastupující herecká generace přelomu obou století. To samo o sobě je pozoruhodným výkonem, uvážíme-li, že tahouny tohoto projektu jsou hned dvě velká jména té doby: režisér Jindřich Polák a dramaturg a scénárista Ota Hofman. Film na rozloučenou byl rukou mávající právě na tu část někdejších diváků, která stačila dospět, ale současně byla natolik blízká tomuto transgeneračnímu projektu, že film, pohybující se záměrně na rozhraní dospělého a dětského vnímání a chápání světa, potřebovala právě v této podobě. Koprodukční syndrom tuto skutečnost a směřování v jednom výrazněji neposunul. A v tomto kontextu - neklamme se - se jedná o film špičkový. Jedná se tu o nostalgii, která je přesvědčivým rozloučením i tam, kde evokuje řadu motivických i jiných paralel; o derniérovou povzbuzující kytici pro Tauova představitele Ottu Šimánka. Zdá-li se někomu tato konstatace upřílišněnou, připomeňme si jiné srovnatelné filmy ve filmu jiných poetik - např. cimrmanovský TRHÁK. Dvacet let, která letos uplynula od premiéry tohoto resumujícího díla pro biologicky dospělé děti, film nepoznamenalo. Naopak. Pro zasvěcené je jeho životnost, mj. také věrně a výstižně zrcadlící atmosféru posledních měsíců předúnorového režimu, ještě nespornější a jímavější. ()

Reklama

Pitryx 

všechny recenze uživatele

Tak netuším jaký úspěch to mělo u dětského publika, ale tak nějak se mi nezdá, že by byl velký. Je sice hezké, že konec zůstal trochu otevřený, ale nejmenším dětem tam jistě chyběla klasická kouzla. Pro mne, jako dospělého diváka, to bylo rozloučení důstojné. I když, jaképak rozloučení, prý se něco chystá na rok 2020. ()

Šimpy 

všechny recenze uživatele

Zvyšuju hodnocení na 4 hvězdičky. A má to vlastně jednoduchý důvod. Stárnu. :-D Respektive, čím jsem starší, tím mám tenhle film radši. V mládí jsem čekal pohádkový příběh a dostal vlastně existencionální drama. I trochu metafyzické. Těžko to můžou docenit lidé bez životních zkušeností a obzvlášť bez těch negativních. Střet dvou světů...dvou filosofií, dvou názorových proudů, ale vlastně i střet dvou různých věků. Je možné si zachovat sny, ideály a fantasii mládí i v pokročilém věku? Nebo je nutné přijmout život s jeho zklamáními a nedostatky a zahořknout, stát se ironickým rejpalem, plným sarkasmu a vnitřní zloby? A tato myšlenka je zde nejen obsahem jedné narativní roviny, ale přechází i do natáčeného filmu...můžou zlí mimozemšťani (byť zvárněni Dagmar Patrasovou) zničit to, co z nás dělá lepší lidi? Naše sny, přání a touhy? A je možné znovu tomuto naivnímu optimismu a těmto kouzlům uvěřit, i když náš život byl plný zklamání a nezdaru? Je to film, pro lidi, kteří i přes svůj pesimismus nemůžou přestat věřit, film pro sentimentalisty, a i jim je určen samotný pohádkový závěr filmu. Ve spoustě lidí se dá najít dobro. Člověk jen nesmí přestat nikdy věřit na zázraky. Skutečně se totiž dějí. Kolem nás, každy den. ()

butnot 

všechny recenze uživatele

Takové sentimentální rozloučení s panem Tau. Pan Tau je nejen českou filmovou a seriálovou legendou, s níž i já jsem strávil dětsví a při sledování tohoto filmu mě nutně na mysl přicházely všechny ty nejrůznější epizody pana Tau, které jsem kdysi sledoval. je to nicméně opravdu sentimentální rozloučení, zvýrazněné zvláště tím motivem stárnutí a zahořklosti. Celkově však nijak zajímavé, odráží se v tom filmu tehdejší nadšení československé společnosti pro vesmír - film by se klidně mohl jmenovat i Konec starých časů, vezmu-li si název z Menzelova filmu té doby. Střet starých řádů s novými. ()

Galerie (3)

Zajímavosti (8)

  • Film se točil zejména v Praze na Starém i Novém městě - hlavně na Malostranském, Maltézském a Jiráskově náměstí - a také v Záběhlicích. Mimopražské scény se natáčěly v Novém Městě nad Metují, na Červené Lhotě a na Slovensku v Tatrách na Štrbském Plese. (hippyman)
  • Poslední společný film dlouholetého tvůrčího týmu režiséra Jindřicha Poláka a scénáristy Oty Hofmana. Ota Hofman zemřel necelý rok po premiéře. (BoredSeal)
  • Karásek (Otto Šimánek) říká na začátku Barboře (Žaneta Fuchsová): "Jsou jiný krásný věci života, to ti měli na konzervatoři vysvětlit." To je úmyslný vtip tvůrců, protože dětskou superhvězdu Fuchsovou na konzervatoř ve skutečnosti nepřijali a k žádným dalším rolím se kromě tohoto filmu už nedostala. (BoredSeal)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno