Hlava Medúzy (E01)

No teeda, ono to už vypadá, že snad mám něco proti Renčovi osobně, ale opravdu to tak není. Pan Renč jenom točí strašné sračky. Proč režisér a kameraman švenkují, v tomto případě naprosto bezdůvodně s kamerou jak smyslů zbavení? Proč kamera naráží hercům až do obličeje? Proč polovina záběrů je z podhledu? Koho napadlo obsadit do hlavní role Jitku Čvančarovou a ještě jí dát čepici a naučit jí drsné zvolání Policie? Komu přišlo super tam dávat tu muziku s těma saxofónama? Proč Arnošt Goldflam hraje svou roli jak ze sitcomu? Proč mladý Heřmánek vždy hraje stejného psychopata? A proč sakra Michal Isteník mluví tím podivným úchylným hlasem? Proč to zase vypadá jako by to napsala Halina Pawlowská křížená s Tomášem Magnuskem? Samé otázky... Na něž odpověď již nenaleznu, neboť nemám na Renčovi věci už opravdu nervy.. 0% ----------------- No a v návaznosti na debatu (např. na facebookovém profilu Kamila Fily) kolem tohoto seriálu, kterou si Renč a spol. opravdu nezaslouží, musím podotknout podstatnou věc - ČT je prostě konzervativní a snaží se nikoho neurazit. Zrádci a další Taušoviny budiž vyjímkou potvrzující pravidlo. No a u Renče se to vymklo kontrole až přílišnou jednoduchostí a trapností v duchu 90. let a tehdejší exploatačního stylu. Fila argumentoval podceňováním diváctva, které je většinou nad 45 let a nad 60 let u těchto seriálů. Dostal za to sprda. Nicméně toto tvrdím už dlouho, a je to opravdu tak. Žádný ageismus v tom není ani za nic, to je prostě konstatování. A jak tyto průměrnosti vlastně vznikly a jejich historie sahá k začátku 90. let. Komunisté lidi nedokázali vzdělávat a ještě jim to zakazovali a topili v šedivém normalizačním průměru, a v televizi je krmili přívětivými seriály typu Nemocnice, Chalupáři, apod., jejichž etos se táhne dodnes. V 90. letech se společnost nestihla ani rozkoukat, najít si to své, nebo spíše ani nemohla, neboť neměla rozlišovací schopnosti a těžko si hledala cestu ke kvalitním dílům. Ke všemu přispěl nástup komerčních televizích, a odvážně bych to personifikoval do osoby Vladimíra Železného, ten se totiž na počátku přihlásil do výběrového řízení s kulturně hodnotným programem na úrovni ČT2 a pak všechny přechytračil a většinu národa zbláznil do programu, který obsahoval obskurní telenovely, kriminálky a bulvár. A to nám tak nějak zůstalo, později se to přiživilo našimi vlastními telenovelami a divácký vkus se posunul do propasti. A ČT v 90. letech na to nedokázala reagovat a naopak ještě na přelomu století začala připomínat seriály typu 30 případů majora Zemana a dodnes se topí v průměrnosti, protože mají strach ze svých koncesionářů. Nové vedení Petra Dvořáka, které formálně nastolilo nějaký systém kreativních skupin, Filmového centra, spuštění programu ČT ART apod. sice občas prosadí něco světového (1 dílo z 5) a chlubí se tím, ale jaksi se zapomíná, že se z nich stejně produkují průměrnosti až podprůměrnosti a programová skladba ČT se ani jinak tvářit nechce, furt se opakují Hříšní lidé města pražského, stále dokola vidíme Chalupáře, a Vyprávěj či Doktora Martina. A co je vlastně klíčové. ČT se nesmí řídit sledovaností, stále se prostě podlézá divákům a většinovému vkusu, který můžeme vidět i v české kinematografii. Jak diváky naučit analyzovat a rozlišovat, co je a není dobré, je něco co vůbec netuším jak provést. Protože jak čísla ukazují i Hlava medúzy je prostě stále většinový program, byť je absolutně nezvládnutý a tristní. (16.01.2021) (méně) (více)