The Red Shoes
Kamera:
Jack CardiffHudba:
Brian EasdaleHrají:
Marius Goring, Moira Shearer, Anton Walbrook, Austin Trevor, Esmond Knight, Irene Browne, Ludmila Tchérina, Albert Bassermann, Hay Petrie (více)Obsahy(1)
Nepřístupný Lermontov, arogantní a egocentrický, angažuje Juliana Crastera jako dirigenta pro zkoušky orchestru a Victorii Pageovou jako alternaci primabaleríny Boronské. Ta se však vdá, a proto soubor opustí. Lermontov to považuje za zradu umění a Boronská si stěžuje: "Ten muž nemá srdce." Díky odchodu Boronské dostane Victoria příleřitost - Lermontov z ní udělá novou hvězdu a z Juliana svého skladatele. Produkce bude mít úspěch na celém světě. Lidská přirozenost se nedá změnit, míní baletní mistr, ale lermontov oponuje: "Můžete ji odporovat." Mýlí se - Victoria se zamiluje do Juliana. Vezmou se, ale Lermontov se ji snaží znovu získat pro divadlo. (Krasus)
(více)Recenze (85)
Balet není mým šálkem kávy a tak i při dobře vypadajících scénách z jeviště dosti trpěl, navíc v takto dlouhém filmu. Moc atraktivní mi nepřišla ani úvodní hodinka, která jen představovala svět kolem baletu, ta síla příběhu tkví až v ďábelském Lermontovovi jdoucím tvrdě za svým, ten však odkrývá své karty až v druhé polovině filmu. Konec je pak velmi intenzivní a silný. ()
Při sledování tohohle kousku mi přišlo na mysl jak se vlastně filmy za těch x let měnily. Jaké trendy se ve filmech začaly šířit atd. Řekl bych že tenhle snímek byl velkou inspirací pro černou labuť a srovnávat zrovna tyhle dva filmy mi přijde přes těch šedesát let, které je od sebe dělí, velmi zajímavé. Červené střevíčky jsou každopádně kouskem, který stojí za shlédnutí. Přestože stopáž je docela dlouhá a tempo vyprávění trochu pomalejší, než je zvykem v dnešní době, dokáže diváka neunavit. ()
Tak toto se točilo v roce 1948 na západ od nás? Barvy, kostýmy, kulisy, tanec...a to mi tedy nad tímto digitálně zrestaurovaným filmem padá brada až na podlahu...NÁDHERA! ()
V úvodných titulkoch sa píše, že ide o antimelodrámu, v skutočnosti je to však kvintesencia melodrámy. Vidím v tom filme predzvesť Baróna Prášila či Tajomstva hradu v Karpatoch, aj európsku novú vlnu, či Piti Piti Pa alebo All that Jazz. Myslím, že tento film, aj keď nie je veľmi znaámy, poznali naspamäť odpredu aj odzadu asi všetci neskorší režiséri, ktorí niečo významného znamenali a znamenajú. ()
Nejen pro milovníka baletu to je neskutečný film se skvělou hudbou, scénou a vynikajícími výkony hlavních představitelů, především Moiry Shearer. ()
Tenhle film/balet je skutečná pastva pro oči. Je sice velice dlouhý, ale člověku to vůbec nepřijde. Děj ubíhá celkem svižně, a stylizované scény, prostřídané kousky velice originálního klasického baletu, dávají dohromady opravdu zajímavou podívanou. Taneční výkony jsou skutečně výborné, stejně tak kamera, triky, a nezaměnitelné technicolorové barvy. Vidím aspoň čím se inspirovala Kate Bush, ve svých Red Shoes (1993), stejně tak vidím, jak neuvěřitelně slabý je oproti Červeným Střevíčkům dnešní baletní pseudo-drama Black Swan. Díky za tip z časopisu Cinema, vážně stálo za zhlédnutí. ()
Dostal jsem chuť na nějaký starší film ve velkohollywoodském stylu a musím říct, že Červené střevíčky mne uchvátily. Původní pohádka od Andersena pojednává o tanečnici, která zatoužila po červených střevíčcích, avšak když si je nasadila, nemohla přestat tančit a …exitus. Film je vlastně také takovou pohádkou. O baletce Viktorii Page, která své kariéře podřídila vše. Na filmu nejvíc oceňuju jeho dynamiku - pořád valí dopředu a nezdržuje se na podružnostech. Jinak musím říct, že ačkoliv nejsem na muzikály, balet a na podobné teplé sračky, tak i ty taneční scény během filmu se mi líbily. A konec, ten je nesmírně dramatický! ()
MatFyz experience! Christ-Ian experience! Frenč-i:z experience! ()
„Promluvíme si.“ „Nechci s vámi mluvit.“ „Nebojte, mluvit budu já.“ :) Přiznám se, že o režisérském duu Powell - Pressburger jsem toho až do tohoto filmu příliš nevěděla, ovšem jestli jsou všechny jejich filmy takhle dobré, musím je vidět! Červené střevíčky byly natočeny ve 40. letech, ale čas se na nich podepsal jen v dobrém. Film je vyveden v pohádkových barvách, jsou v něm nádherné exteriéry i interiéry a překrásné kostýmy. Navíc je přímo neuvěřitelně vtipný. Vyzdvihnout musím i samotné baletní představení Červené střevíčky - ač na balet moc nejsem, tohle bylo strhující. Kvalitní práci odvedli i herci- nejvíc se mi líbil Anton Walbrook v roli Lermontova, pak krásná Moira Shearer jako Vicky a velmi uvěřitelný byl také Léonide Massine- Griša. Škoda, že tito herci jsou u nás prakticky neznámí. Důrazně doporučuji velké plátno - jde o výpravný umělecký film. Snímek, přestože je trochu delší, nenudí, a já nemám, co bych mu vytkla. 108. ze 1001 ()
To jsem tak jednou byl na baletu a stihl jsem třikrát usnout... A i tak jsem se nudil. Jmenovalo se to Gizelle a bylo to asi něco o zviřátkách, protože taková bába za mnou mrmlala něco o tom, "ať už je ten vůl, kterýho mám přes celý jeviště zticha." Ale toho vola jsem nějak propásl. Viděl jsem jen tu gizellu - to je taková koza v Africe, co skáče. A to si zas myslím, že jí ta baletka hrozně hezky ztvárnila. ___ No ale k filmu. Červené střevíčky jsou malebná záležitost. Asi je zkusím i v divadle, jestli to někde tančí. Nádherné, pestré barvy filmu úžasně kooperují s temperamentem postav a akční kamera a střih umocňují dynamiku tance. Andersenův příběh o červených střevíčkách se naprosto nenuceně promítne do života hlavní hrdinky a poukáže na to, jaký mají lidi v baletní branži život. Inu pro jednoho toužebný sen a pro druhého noční můra. Hugo, ty máš kukadla jak zrcadla. ()
- Splnit si sny, o kterých si myslíme, že jsou pro nás to nejlepší. Koníčky a vášně, jsou vše, náplň celých dní. Pak ale přijde cit, o němž čtete v knihách, vidíte na plátně, slyšíte v písních. Záhada jménem láska. Vezmete do rukou přesýpací hodiny, otočíte vzhůru nohama a najednou tančíte zcela jiné představení. Představení, které má budoucnost... - Pohled do zákulisí baletu a života baletky Vicky. Nevědět rok výroby, nepoznám, že snímku táhne pomalu na sedmdesát. The Red Shoes mají v sobě démonický náboj, táhnoucí se po celou dobu trvání. A hlavně duši, že člověk klidně přetrpí nudnější začáteční hodinku. ()
Geniální vizuální zážitek (obzvlášt v kině) o dvou láskách - lásce k baletu a lásce dvou lidí. Ačkoliv sem naprostý anti-baleťák, tak i já jsem ty dlouhé záběry z baletní hry hltal s otevřenou pusou - a nejenom ty, vlastně celý film jsem hltal s otevřenou pusou. Všechny charaktery ve filmu jsou výborně zvolené a naprosto perfektně zahrané, obzvlášt Lermont a Vicky, těm jsem uvěřil opravdu každý krok (i ten baletní). Pro mě nádherný počin po všech stránkách, který jsem si opravdu vychutnal do poslední minuty! ()
Příběh v příběhu (balet vs. intriky v baletní společnosti). Úžasná, okouzlující, všemi barvami hrající "poezie v pohybu" vs. mafystofelský impresario, jeho posedlost a žárlivost, "kterou nikdo nepochopí". Vizuálně bezchybné a působivé (i když s tím technicolorem asi mohli pracovat líp). Výhrady jsem měl k naprosto otřesné kompozici (či jak se tomu říká). Jakoby ten film byl ušit z několika vrstev (kde každou asi dělal někdo jiný) a ty vrstvy k sobě nepasovaly. Výsledný dojem totiž bylo silné rozhořčení až pachuť v ústech. Divnej to film!!!!!!!!! ~~~ 56% ()
Moc pěkný nadčasový film, který po rekonstrukci až neuvěřitelně ožil, nikdy byste nevěřili, že se jedná o přes padesát let starý film. Navíc vřele doporučuji, pokud máte rádi tanec a divadlo. ()
Rozhodně nejsilnější zážitek mé poslední festivalové návštěvy v Karlových Varech (v poslední letech je to vlastně skoro vždycky nějaký "archivní" film uváděný v retrospektivě). Film byl uveden krátkým Scorseseho komentářem o restaurování snímku i s ukázkami původních a restaurovaných záběrů - točeno na trichromní Technicolor. Příběh talentované baletky prolínající se s Andersenovou pohádkou o červených střevíčcích mě jednoduše dostal a aniž bych uměla vysvětlit proč, tak zbytek festivalu jsem před sebou stále viděla jen červené baletní piškoty a červená ústa Moiry Shearer. Nikdy jsem se o balet nezajímala, ale cca desetiminutovou baletní scénu uprostřed filmu jsem sledovala se zatajeným dechem a přála si, aby to kouzlo nikdy neskončilo. Nádherně barevná pohádka, která vám nedá spát..to je kouzlo Červených střevíčků. ()
#44 The Criterion Collection ()
Tradiční pohádkový příběh přetavený v moderní filmový skvost. Pocta barevnému filmu natočená v době jeho rozkvětu (díky všem zainteresovaným za restaurovanou kopii). Krása a láska jako dvě žárlivé fatality, které nesnesou jedna druhou. Není čisté volby. Není nevinnosti. Jen ve ..... / viz konec filmu;) ()
Přišlo mi, že se spoustou ironického humoru začíná film slibně, ale tak v polovině sklouzne k sentimentalitě a konec je nepovedený. Samotná část zpracovávající baletní představení je však strhující a nápaditá a taktéž dva hlavní herci snímek zachraňují. Digitální restauraci si určitě zasloužil a na jedno podívání lze upřímně doporučit. ()
O tolik lepší než to posraná Černá labuť ()
Najpreceňovanejším filmom posledných rokov je Black Swan. Film plný klišé, predvídateľný a v žiadnom smere výnimočný. Ako balet-cum-horor, neznesie porovnanie s Červenými črievičkami Powella a Pressburgera. Moira Shearer skutočne vedela tancovať (na rozdiel od Natalie Portmanovej) a okrem toho je príbeh rozprávaný so sofistikovanosťou, ktorá je tvorcom Čiernej labute cudzia. V podstate ide o bájku Hansa Christiana Andersena o baletke, ktorej červené topánočk jej nedovolia prestať tancovať. ()