Konformista

Konformista byl pro mě více než jen příjemným překvapením - je to film, který mi ještě dlouhou dobu bude plout myslí. Bertolucci diváka nemilosrdně hodí do komplexního příběhu bez jakékoli expozice, a proto chvíli trvá nutné zorientování ve směsici flashbaců a flashforwardů. Postupně se ale vyprávění ustálí na jedné časové lince - fašistická Itálie 30.let. Marcello touží po jediném - přizpůsobit se, stát se normálním. Nejprve se přizpůsobuje fašistické ideologii, po sňatku s maloměstkou dívkou je dostatečně přizpůsoben normám společenským. Bertolucci vypráví dynamicky, bez zbytečných výplní klasické narace. I přes vážnost tématu se neubrání mnoha cynickým komentářům, které se dotýkají především maloměšťácké povrchnosti. Největší mistroství filmu ale tkví v mizanscéně, rámování obrazu a práci s kamerou. Současné hollywoodské filmy by se zde mohly poučit - nestačí totiž jen bezhlavé spojení úžasných kostýmů, lokalit a známých hereckých tváří. Konformista jde v tomto ohledu mnohem dál - vizuální stránka není jen povrchní pozlátko, podle kterého poznáte vysokorozpočtový film - hra světel a stínů, řeč barev a vůbec celková kompozice uvnitř obrazu plní i narativní funkci. (03.05.2006)

Další úžasné dílo Bernarda Bertolucciho. Po Poslední císaři a tangu v Paříži jsem už nedoufal, že mě Bernardo dokáže usadit. Povedlo se mu to však s Konformistou. Působivý a skvěle vystavěný příběh muže, který chce být normální. Sledujeme, jaký na něj měl vliv důležitý incident v jeho mládí a vlastní sexualita, stejně jako jeho myšlenkové posuny a sociální změny v Itálii. Kouzlo je však hlavně ve způsobu, spojení režiséra Bertolucciho a kameramana Vittoria Storareho je úchvatná podívaná. Ať už hra s barvami (sledujte modrou, ale i oranžovou), se světlem (ve scéně návštěvy budoucí manželky světlo skrze rolety zobrazující vášeň jednotlivých postav) a se samotnou psychologií postav (touha být normální ho vede k jakýmkoliv činům). Kamera i celkové technické provedení je prostě excelentní. To poznáte v dynamicky reálné honičce lesem stejně tak ve vlaku nebo ve dveřích... Osobně jsem se nenudil ani na minutu, protože Konfornista je přeplněný uměním točit filmy a přestože příběh může působit nudně, rozhodně jím není. Bertolucci Moraviovu přetvořil v silné dílo plné vnitřního podtextu (stačí si přehrát dialogy o "víře v cokoliv" z prvních pěti minut filmu. Působivě vykresluje, zakončuje připravené příběhy (hudba na začátku i na konci) a v závěru působí naprosto uceleně. Technicky precizní film, který se drží tématu a doby. (17.02.2010)

Žiť čo najkonformnejšie a najkonvenčnejšie. Zaradiť sa do priemeru a splynúť s davom, prispôsobiť sa hocičomu a hocikomu. Robiť bežné veci, žiť bežný život, mať bežné túžby a len také obyčajné sny. Hlavný hrdina má skvelý poker face a na rolu Konformistu bol podľa mňa predurčený. Talianska noblesa v časoch fašistických z Bertolucciho podania pôsobí veľmi chladne, vyprahnuto. Veľmi ma oslovila hudba, neskutočná kamera, zábery, ktoré vytvárali šteklivé napätie a hrali aj bez slov. Na svoje si príde každý, kto ocení originálny záber, vizuálnu hru línií a oblúkov, v prepojení s architektúrou či krivkami ženského tela. Obsahovo aj formálne veľmi výživné dielo. (10.11.2020)

Příběh o člověku, který se na jedné straně chová jako někdo, kdo se jenom snaží nevybočovat z řady a neodlišovat se, na straně druhé je to však srab a svině, která se neštítí podrazit a potopit každého, kdo by se mu opovážil stát v cestě nebo ho snad mohl kompromitovat. A výběr jeho představitele se náramně vydařil, už z dálky vypadal jako gestapák. Příběh je zajímavý, občas pobaví úsměvnou vsuvkou, ale diváka hlavně zajímá, kam až je hlavní hrdina schopný zajít, což se krásně ukáže v závěrečné scéně. Dobové reálie potěšily, stejně tak více než trefný příměr s jeskyní jakožto fašistickou Itálií. A líbila se mi dost i vizuální a technická stránka filmu, nasvícení (žaluzie v bytě, sluneční záplava ve vlaku), modrý a červený filtr, natočení kamery do různých úhlů (podhled s listím), či její autentické roztřesení při honičce v lese (což se dá najít i v mnoha jiných filmech, ale tam zas zaostává příběh). K plnému počtu nechybělo moc, možná spíš něco přebývalo (vše s homosexuálním řidičem, nerealistické nepotrestání akutního hrdinova selhání), každopádně spokojené a více než solidní 4* si snímek rozhodně zaslouží. (14.06.2013)

Příběh k tématu konformismu nic moc nového nepřinesl a nepůsobil nijak zvlášť vzrušivě (až na poměrně otevřený a apelativní závěr), ale naopak samotné jeho podání a stylizace byla více než vzrušující a v mých očích ho velmi pozvedla. Bertolucci se zde nevyznačuje jednotným stylem, ale hýřivým střídáním kamerových, střihových a osvětlovacích postupů dle momentální nálady diktované předlohou - nabízí tak vášnivou scénu z pokoje snoubenky ozvlášťnovanou obřími stíny žaluzií, chladným a zveličeným pohledem do nitra institucionální budovy, silně romantizovanou milostnou scénou z vlaku v záři zapadajícího slunce, elegantní momentky z Paříže vrcholící dráždivým tancem dvou žen a k závěru náhle nabídne mrazivou a ruční kamerou dynamicky ztvárněnou scénu smrtící lesní štvanice. Překvapilo mě, že vedle Červených střevíčků a několika dalších snímků existuje další, ne tak citovaný technicolorový opus. Konformista ještě na konci šedesátých let, kdy již vládla zcela jiná estetika skládá poctu tomuto opouštěnému systému a čerpá z něj maximální estetický účinek, jako by šlo o vášnivou obhajobu. (30.04.2011)