Herkulovské úkoly pro Hercula Poirota (S13E04)

Málokedy na seba Poirotovky nadväzujú, tentokrát sa našla spoločná postava, ale ruská grófka mala v Dvojitom dôkaze celkom inú charizmu. Nesúvisiace príbehy sú spojené celkom náhodne cez plačúceho šoféra a vyzerá to dosť nasilu len kvôli tomu, že Poirot musí mať prípady hneď dva. Švajčiarska chata vysoko v horách spĺňa podmienky uzavretej spoločnosti, menej už spĺňa moje predstavy záverečné rozuzlenie vycucané z prsta. –––– Raději nebýt detektivem, než být detektivem, který selhal. (15.06.2014)

Předposlední Suchetovský film ukazuje Poirota ve stále slušné mentální i fyzické kondici. Ačkoli udělá na začátku chybu, následně ji s o to větším úsilím odstraní a případ vyřeší. Jako vždy perfektní Suchet, dostatečně dlouhá závěrečná vysvětlovací scéna, dokonce i trochu té akce se dočkáme. Velmi slušný příběh natočený sice trochu novátorsky na to, že jde o poirotovsko-suchetovskou sérii, ale já si to rozhodně užil. (09.02.2024)

Tady mi strašně učarovalo prostředí, které bylo prostě krásné. Nádherné Švýcarské Alpy, vrcholky, které jsou celoročně zasněžené a navíc minimum lidí. Takhle si představuji ideální dovolenou. A do toho je ještě dán příběh, který rozhodně není špatný, naopak je velmi dobrý a má překvapivé rozuzlení. Jako vždy. I když to není poslední díl Poirota, byl to poslední ke zhlédnutí, který jsem viděl. A tak na mě padla určitá nostalgie. (03.06.2015)

Ono to houstne čím dál víc, těším se jak malé děcko. Těším se jak když jsem konečně po 11 letech vstoupil do kina a téměř po hodině viděl něco neuvěřitelného, co jen stěží rozdýchávám dnes natož tehdy. Tehdy mi to Rowlingová doslova nandala. Tento díl mi dokazuje, že stejný potenciál mi to takhle nandat má i Agátka. A já už Poirotovi daroval spoustu času svého života... už jen jeden týden. Perte to do mě. ... Marascaude, obrazy, šperky, Orient Express, lanovka, interpol, řidič taxíku, paruka, hotel, Jarmilka (pes). (14.06.2014)

Svojho času som čítal aj predlohu, preto viem, akú nevďačnú (priam herkulovskú... ) úlohu scenárista dostal. Pri tomto diele sa totižto kráľovná Agáta trochu prepočítala a napísala skupinku poviedok, pozvoľna pospájanú niečím, čo možno najprv znelo ako pekná idea, ale keď to už dpísala, tak to zmysel príliš nedávalo. A čo je hlavné, nemyslím si, že by sa to v pôvodnej podobe dalo preniesť na plátno bez toho, aby nad tým diváci krútili hlavami. Preto bola tentokrát samotná predloha tvorcom skôr na škodu a v snahe aspoň ako-tak sa jej držať a pozliepať zo samostatne stojacich príbehov jeden celistvý, sa výsledok udal nakoniec tak trochu prekombinovaný. A tu niekde, mon ami, treba tiež hľadať koreň záhady, kam sa podela tá chýbajúca hviezdička. (09.10.2014)