Šarlatán

Cožpak o to, snímek je to kvalitní, ale zůstává otázka nad tím, jak vůbec přistupovat k tomu, když se jedná o příběh "inspirovaný" skutečnou osobou. Je to vlastně podobný případ jako film Amadeus, ale tam jsou dva rozdíly. Za prvé je Mozart (případně Salieri) světoznámou celebritou a je celkem jednoduché zjistit, jak to ve skutečnosti bylo, zadruhé je od toho podstatně větší časový odstup. Zjišťoval jsem si o Janu Mikoláškovi nějaké informace a vyjel jsem si i články, které o něm vznikly předtím, než se vůbec začlo uvažovat o nějakém filmu. Ale ony v podstatě skoro žádné nejsou! Takže tohoto pána takřka nikdo neznal. A ani já ne, a to moje babička pracovala přesně v tom stejném baráku v Jenštejně, ve kterém Mikolášek pracoval v době filmu, dokonce tam i nakonec umřela (dnes se jedná o domov seniorů) a od samotného Mikuláška si vyslechla v 50. letech, že do roka její manžel (můj děda) umře (jaksi to nevyšlo o 50 let) a od táty vím, že se o Mikuláškově homosexualitě "tak nějak vědělo" a dokonce mi i řekl konkrétní jméno milence. Přesto snímek fabuluje takovým způsobem, že to pana Mikoláška značným způsobem poškozuje v celé řadě jiných věcí a naprosto 100% by se mu výsledný film zajídal. Šarlatán přidává linky, které jsou buď zcela jistě či (v jiných případech) pravděpodobně vymyšlené. Má být umění úplně zbaveno hrozby "trestného činu pro pomluvu"? Sám nedokážu říct. Laicky bych ale řekl, že za jakýchkoliv jiných okolností by to skutkovou podstatu splňovalo. Můžu natočit film, ve kterém bude postava jménem Václav Klaus, dokonale ztvárněná Martinem Myšičkou, co já vím, znásilňovat malé děti a já u toho napíšu "že se jedná o příběh inspirovaný životem bývalého prezidenta"? Prošlo by to? Podle mě už ne. Ale Hollandové a Epsteinovi něco podobného v případě Šarlatána prošlo. Na jednu stranu úžasná práce v podobě výborně načrtnutého a zahraného nejednoznačného charakteru, ale na druhou mám s tímto filmem etický problém, kdy jsem se musel hodně sebezapřít, aby se mi to do hodnocení neprojevilo více, než jako pouhopouhé zaokrouhlení. (11.04.2022)

Naprosto souhlasím s některými názory (nejen mých oblíbených) uživatelů. Ten konec se prostě nepovedl. V tomhle případě to beru jen jako zcela nepodstatnou věc. Přece kvůli faktu, že někdo totálně překope historii neodsoudím šmahem celý film. Bylo by to nefér a hlavně obrovská škoda. Lepší, český jsem za poslední rok určitě neviděl a jsem moc rád, že naši akademici zachovali chladnou hlavu a nominovali Šarlatána na Oscara. To, že postoupil do užšího výběru jen potvrzuje moje slova. Trojan, vlastně oba dva výborní, což lze bez nadsázky říct skoro o všech hercích. Moc příjemně strávený čas a od Angieszky zdaleka nejlepší počin. I když režisérkou mého srdce asi nikdy nebude. (11.03.2021)

Konečně zase jeden vydařený domácí životopisný film. Celý stojí na velmi přesvědčivém výkonu Ivana Trojana, protože vedlejších postav je tu až překvapivě málo (ostatně ani o postavě ztvárněné Jurajem Lojem se toho moc nedozvíme). Snad jen flashbacky nabízejí hereckou dvojici Josef Trojan a Jaroslava Pokorná. Scénář je slušně vystavěný, i když nějaké mouchy by se v příběhu našly. Agnieszka Hollandová se s citem přenesla přes jeho ošidné stránky, protože stačilo málo a ledaco z toho by se stalo karikaturou či parodií. V tom ostatně pomáhala i citlivá práce Martina Štrby za kamerou. Výsledkem je životopisné drama sice ne světových, ale aspoň evropských parametrů. (23.08.2020)

Šarlatán je na první pohled dokonalým filmem, který však po odchodu ze sálu budí rozporuplné pocity. A "dojíždí" hlavně na svou délku... Některé z důležitých motivů se totiž nedaří na tak krátkém prostoru uspokojivě vykreslit. Kdyby byla stopáž minimálně o půl hodiny delší, nic by nestalo. Takhle jsou (hlavně) temné stránky Mikoláškovy osobnosti dost osekány a divákovi asi nebudou dávat smysl. Marek Epstein je sice ve scénáři zkouší propojit za pomoci záběrů na minulost, ale moc mu to nefunguje. Právě střípky z minulosti jsou totiž hlavně střípky... Něco se stane, ale vy pořádně netušíte proč, a jak to vlastně charakter hlavního protagonisty ovlivnilo. Což se projevuje právě v minulosti, kde Mikolášek udělá hned několik zásadních rozhodnutí, kterým už ve zbytku filmu není věnována vůbec žádná pozornost. A to je problém, vezmeme-li v úvahu, že zbytek snímku funguje takřka bez chybičky. Od hereckých výkonů, přes dobovou atmosféru až k osobitému soundtracku. (21.08.2020)

Jan Mikolášek nepatřil k těm, kdo tvoří velké dějiny, a tak ani součástí velkých dějin není. Kromě hrstky pamětníků a potomků těch, které léčil, o něm dosud nikdo nevěděl. Přijetí filmu ostatně do značné míry závisí na tom, že jeho skutečné osudy neznáte, protože Marek Epstein si jeho životní periperie upravil po hollywoodsku a sám Mikolášek by byl nejspíš šokovaný, co z jeho životopisu dokázal vytěžit. Agnieszka Holland je zkušená režisérka evropské úrovně a pod její taktovkou vznikl film, který stojí za to vidět, který umí vytvořit dramatický oblouk, zaujmout diváka a kde je řada scén, které potěší oko cinefila. Výrazně tomu pomáhá i obsazení v čele s Ivanem Trojanem, který ze sebe vydává to nejlepší, a je docela možné, že je to jeho dosud nejsilnější filmová role. Jestli mám s něčím problém, je to právě scénář, který si s logikou a historickými fakty moc netyká, že jo, Marku? Hluboce věřící Mikolášek by určitě nevyvolával potrat, natož pak z tak obskurních důvodů, a státní moc by nepotřebovala monstrproces s tak krkolomným spiknutím tam, kde mohla použít byrokratické nástroje k jeho eliminaci. Za návštěvu kina bych se přimlouval, český film to potřebuje a Šarlatán mu ostudu nedělá. Celkový dojem: 75 %. (11.10.2020)