Šarlatán

Cožpak o to, snímek je to kvalitní, ale zůstává otázka nad tím, jak vůbec přistupovat k tomu, když se jedná o příběh "inspirovaný" skutečnou osobou. Je to vlastně podobný případ jako film Amadeus, ale tam jsou dva rozdíly. Za prvé je Mozart (případně Salieri) světoznámou celebritou a je celkem jednoduché zjistit, jak to ve skutečnosti bylo, zadruhé je od toho podstatně větší časový odstup. Zjišťoval jsem si o Janu Mikoláškovi nějaké informace a vyjel jsem si i články, které o něm vznikly předtím, než se vůbec začlo uvažovat o nějakém filmu. Ale ony v podstatě skoro žádné nejsou! Takže tohoto pána takřka nikdo neznal. A ani já ne, a to moje babička pracovala přesně v tom stejném baráku v Jenštejně, ve kterém Mikolášek pracoval v době filmu, dokonce tam i nakonec umřela (dnes se jedná o domov seniorů) a od samotného Mikuláška si vyslechla v 50. letech, že do roka její manžel (můj děda) umře (jaksi to nevyšlo o 50 let) a od táty vím, že se o Mikuláškově homosexualitě "tak nějak vědělo" a dokonce mi i řekl konkrétní jméno milence. Přesto snímek fabuluje takovým způsobem, že to pana Mikoláška značným způsobem poškozuje v celé řadě jiných věcí a naprosto 100% by se mu výsledný film zajídal. Šarlatán přidává linky, které jsou buď zcela jistě či (v jiných případech) pravděpodobně vymyšlené. Má být umění úplně zbaveno hrozby "trestného činu pro pomluvu"? Sám nedokážu říct. Laicky bych ale řekl, že za jakýchkoliv jiných okolností by to skutkovou podstatu splňovalo. Můžu natočit film, ve kterém bude postava jménem Václav Klaus, dokonale ztvárněná Martinem Myšičkou, co já vím, znásilňovat malé děti a já u toho napíšu "že se jedná o příběh inspirovaný životem bývalého prezidenta"? Prošlo by to? Podle mě už ne. Ale Hollandové a Epsteinovi něco podobného v případě Šarlatána prošlo. Na jednu stranu úžasná práce v podobě výborně načrtnutého a zahraného nejednoznačného charakteru, ale na druhou mám s tímto filmem etický problém, kdy jsem se musel hodně sebezapřít, aby se mi to do hodnocení neprojevilo více, než jako pouhopouhé zaokrouhlení. (11.04.2022)

Na Šarlatána som sa tešil, počkal som si na tv premiéru a dočkal som sa deň po slovenskej premiére Jozefa Maka a tak to boli 2 veľmi kvalitné filmy po sebe. Hollandová filmy vie robiť, atmosféra bola výborná, tie temné časy ožili, všetko klapalo na výbornú. Príbeh skvelý, takéto píše život a určite ich dejiny schovávajú stovky. Ivan Trojan je stávka na istotu, no veľmi pozitívne ma prekvapil Juraj Loj. Kameraman M. Štrba, ktorý sa nedávno stal členom Akadémie filmových umení a vied sa nedávno vyjadril, že práve J. Loj je podľa neho herec, ktorý môže výrazne preraziť. Po tomto filme, tomu začínam veriť. Súhlasím s priateľom Big Bearom, že homosexuálne scény filmu skôr uškodili, dnes je to však moderné. Práve preto chýbajú filmu silnejšie emócie, pretože sa bežný divák nedokáže naladiť na ich vlnu. Silné priateľstvo by filmu prospelo podstatne viac, zvlášť keď sa v historických prameňoch nepíše o tom, že by Mikolášek bol homosexuál. Možno áno , možno nie, no filmu to uškodilo. Páčila sa mi scéna identifikácie močových vzoriek na gestape, ak toto fakt dokázal , tak je to pán DOKTOR. Mikoláškova malá zrada na súde so mnou trochu zamávala, no František sa nedal, pretože vedel lepšie ako Mikolášek, že komunisti už dávno rozhodli. Film sa od reality líši, Mikolášek nebol odsúdený na smrť, no v závere mi strašne chýbala scéna, v ktorej by dvojica kráčala smerom k šibenici, alebo niečo podobné, nemám na mysli práve popravu. Tu by pohľad do očí dokázal vytlačiť emócie, ktoré filmu tak chýbajú. Napriek tomu veľmi dobrý film, ktorý znesie aj tie prísnejšie merítka a môže robiť dobré meno i v zahraničí. Moc takých filmov u nás nevznikne. 80%. (04.01.2022)

Mám rád životopisné filmy a obvykle se těším na ty, které mne seznámí s neznámými osobnostmi, jejichž životy ukrývají poutavé příběhy. V tomhle ohledu si mne nový titul Agnieszky Hollandové získal již předem. O žádném Janu Mikuláškovi jsem až do ohlášení chystané premiéry netušil, přičemž fascinující se pro mne stalo již jeho ojedinělé léčitelské nadání. Co teprve pak může přinést střet takového "svérázného génia" hned s dvěma totalitními ideologiemi ve střední Evropě v půlce 20. století? Rozhodně to v sobě ukrývalo velký potenciál pro silný film a ten se Hollandové podařilo z velké části naplnit. Oceňuji rozporuplnější vykřeslení Mikoláškovy osobnosti – není to pouze velký "pan Zázračný", není to pouze jedna z dalších obětí komunistického režimu zobrazena v dalším snímku s jednostraným ideologickým stanoviskem. Mikolášek je zde člověk výjimečný ve svém okolí, jeho schopnosti vytvářejí v jedněch obdiv, důvěru, druzí ho dokážou zneužít ve svůj aktuální prospěch, jiní závidí či chtějí se ho zbavit, například i falešným udáním. Se svými schopnostim a povoláním přinášejícím vedle prospěšné pomoci také obrovský risk a drobné procento proher, se svou často nekompromisnou povahou i nonkomformním životním stylem (homosexualní orientace) se stává Mikolášek člověkem, který logicky vstupuje do konfliktu se společností, v níž se právě nachází, žije a působí. Vyprávění se odehrává na přeskáčku ve dvou dějových linkách (aktuální konflikt se zákonem a režimem vyúsťující v strhující vyšetřování + chronologicky podáváné flashbacky z Mikuláškovy minulosti) dodává filmu hned dvounásobné napětí. Kvalitní vizuální stránka přináší v lince z 50. let krásný "černobílý film v barvách", technická stránka využívá všechny možnosti k vytvoření hutné atmosféry a pochyboval-li jsem občas dosud o tolik znamenitých hereckých kvalitách Ivana Trojana, zde mne svým vynikajícím výkonem definitivně zbavil všech pochyb, a ani ostatní herci příliš nezaostávali. Přesto mi něco ve filmu k volbě plného hodnocení schází, mám pocit, že něco z rozehraného zůstalo nedořčené a film zbytečně náhle skončil v tom nejlepším (škoda, s celým soudním procesem teprve dostával film silnou gradaci)... a já marně hledám důvod, který by mne donutil chtít ještě tento měsíc kino znovu navštívit, či třeba příští rok si Šarlatána pustit podruhé... jsem v tom hledání určitě o něco blíž, než před měsícem v případě Havla a až film více dozraje, třeba se tak tomu stane. 75% (25.08.2020)

,,Zázraky lidi neodpouštěj... ! '' --- O ,,šarlatánovi'' Mikoláškovi jsem slyšel až v souvislosti s novým filmem Agnieszky Holland. O Janu Mikoláškovi jsem nikdy neslyšel a do návštěvy kina byl pro mne naprosto neznámou postavou. A byla to vskutku velmi zajímavá postava. A jako každá postava, která se nějak odlišovala od šedé hmoty poslušného stáda to neměla v bouřlivých válečných a poválečných letech vůbec lehké. Film je natočen řemeslně tak jak jsme u Hollandové zvyklí. Kameře nelze nikde nic vytknout, snad jen tu zbytečnou koncentraci šedých filtrů v padesátých letech oproti divoce barevným předválečným časům první republiky. Beru to za takové velmi laciné navozování atmošky a celkem mi to u současných historických filmů začíná vadit. Herecké obsazení bylo slušné, ale trochu už začínají unavovat takové ty typické role komunistů jak u Hanuše, tak u Novotného byť netvrdím, že jim komunisté nejdou ! :-). Kdo překvapil byl Ivan Trojan. Ten je schopen zahrát opravdu cokoliv a role ,,zvláštních lidí'' mu jdou opravdu dobře. Ovšem tady překvapil hlavně u těch homosexuálních scén. Jak říkám, on zahraje vše, nejsem si ale jist, zda je to v tomto případě dobře. Po filmu jsem si o Mikoláškovi dohledal informace a o jeho homosexualitě jsem se nikde nic nedočetl. Třeba se pletu a pak se omlouvám, ale trochu se mi zdá, že scénář se snažil trochu svézt na trendy vlně a když může duhovou vlajku vyvěsit Ikea, proč by s ní nemohli mávat filmaři že... Ale já tohle beru za další lacinost, která v mých očích filmu uškodila. A v poslední řadě je naprostá absence jakéhokoli napětí a vlastně emocí vůbec. Měl jsem vlastně dojem, že sleduji pěkně natočený dokument o zajímavé postavě tu a tam retrospektivně přeskakující vyprávění s pěkně rekonstruovanými důležitými momenty ze života tohoto bylinkáře a léčitele. A přitom kolik jen vypjatých momentů sebou nesla respektive mohla nést okupace, nástup komunistů a zatčení Mikoláška. I přes to všechno si moc cením toho, že Hollandová nepřestává holdovat našim luhům a hájům. Co mi nesedlo byla hudba - tedy kromě Dvořáka. Dávám tedy za 4 lahvičky s močí. * * * * (26.08.2020)