Šarlatán

Na film, v němž se snad polovinu stopáže koukají postavy do moči, jsem až překvapivě spokojen. Vlastně jsem spokojen docela dost. Snímky Agnieszky Holland sice občas bývají ošidnou sázkou do loterie, polská režisérka ovšem po Hořícím keři opět potvrzuje, že česká půda a tuzemské neveselé příběhy jí hodně sednou. Její Šarlatán je natočen prakticky bez zaváhání, naprosto jistou rukou, a po řemeslné, vizuální a výpravné stránce se film řadí mezi tuzemskou špičku. Nejvíce silná je však novinka v osobním boji a zejména rozporu Jana Mikoláška. Jeho rozpolcenost, kdy chce plnit své životní poslaní a za všech okolností či režimů zachraňovat pacienty, ale zároveň je v osobní rovině občas solidní parchant, je zde napsána a zobrazena opravdu skvěle a je jedním z hnacích motorů celého snímku. A divák nebude mnohdy vědět, zda mu má fandit, nebo ho spíš nenávidět. Čemuž samozřejmě pomáhá také bez překvapení bezchybný Ivan Trojan, ale i zbytek obsazení. Zejména pro mě prakticky neznámý Jaraj Loj byl pro mě hodně sympatickým zjevením. V některých pasážích, zejména v závěrečné třetině, se sice mohlo přidat na tempu a ubrat malinko na chladnosti, jinak je však Šarlatán sebevědomým dílem, které se rozhodně neztratí ani (minimálně) v evropské konkurenci. (18.08.2020)

Jan Mikolášek nepatřil k těm, kdo tvoří velké dějiny, a tak ani součástí velkých dějin není. Kromě hrstky pamětníků a potomků těch, které léčil, o něm dosud nikdo nevěděl. Přijetí filmu ostatně do značné míry závisí na tom, že jeho skutečné osudy neznáte, protože Marek Epstein si jeho životní periperie upravil po hollywoodsku a sám Mikolášek by byl nejspíš šokovaný, co z jeho životopisu dokázal vytěžit. Agnieszka Holland je zkušená režisérka evropské úrovně a pod její taktovkou vznikl film, který stojí za to vidět, který umí vytvořit dramatický oblouk, zaujmout diváka a kde je řada scén, které potěší oko cinefila. Výrazně tomu pomáhá i obsazení v čele s Ivanem Trojanem, který ze sebe vydává to nejlepší, a je docela možné, že je to jeho dosud nejsilnější filmová role. Jestli mám s něčím problém, je to právě scénář, který si s logikou a historickými fakty moc netyká, že jo, Marku? Hluboce věřící Mikolášek by určitě nevyvolával potrat, natož pak z tak obskurních důvodů, a státní moc by nepotřebovala monstrproces s tak krkolomným spiknutím tam, kde mohla použít byrokratické nástroje k jeho eliminaci. Za návštěvu kina bych se přimlouval, český film to potřebuje a Šarlatán mu ostudu nedělá. Celkový dojem: 75 %. (11.10.2020)

Stejně jako Pan Jones, předchozí film Agnieszky Holland, by asi ani Šarlatán nebyl na čistočistých pět hvězdiček... Nebýt Ivana Trojana. Já vím, že je skvělý herec, ale tím, co předvádí tady, pod taktovkou světové režisérky, překonává sám sebe. Dlouho jsem pátral v paměti, kdy mě naposledy tak moc oslovil výkon českého herce v českém filmu, a skončil jsem až u Bolka Polívky v Zapomenutém světle. Ivan Trojan tu předvádí neskutečné herectví kalibru Rudolfa Hrušínského či Miroslava Macháčka a není Trojanem, nýbrž Mikoláškem, kterého střídavě obdivujete a nenávidíte. Velmi dobrý je ale také Josef Trojan, jehož obsazení zdaleka nespočívá jen v podobě otci, a líbil se mi nepřeplácaný scénář a tomu úměrná střídmá režie. Z konce mi bylo hnusně a vůbec nezáleží na tom, že byl vymyšlený. Chápal jsem, proč se stalo, co se stalo, a proč kdo udělal, co udělal, nicméně nijak mi to ten drasťák neulehčilo. (30.08.2020)

Poněkud povrchní scénář shazuje jinak bezchybný film. Oba Trojanové jsou výborní, mladého jsem viděla poprvé a doufám, že ne naposledy. Fyzicky mezi otcem a synem těžko hledám podobu, ale v hlase je shoda téměř dokonalá. Práce s hlasem patří k nejstěžejnějším výhodám Ivana Trojana, v jeho generaci se však najde pár jeho kolegů, kteří tuto důležitou hereckou disciplínu také zvládají. Josef má obrovskou výhodu, ve své generaci zůstává s tímto benefitem osamocen. Ale zpět k Šarlatánovi. Vybrat si do hlavní role Ivana Trojana, to je sázka na jistotu. Trojan bravurně zvládl svoji postavu provést od muže na vrcholu sil po starce. Hollandová se svým citem pro poetické nasnímání dokázala transformovat homosexuální scény v estetický zážitek. Je opravdu velká škoda, že se Epstein držel tak zbaběle při zemi a napsal scénář, který kontroverzní otázky zametá pod koberec. Nebýt silné režie Hollandové a zarputilé potřeby Trojana představit svoji postavu co nejkomplexněji, byl by z toho unylý cajdák. (11.07.2021)

"Jestli jsem alespoň jednou člověku ze sta prodloužil život o jediný rok, pak mi vychází, že jsem zachránil pro tuto krásnou zemi 40.000 let života." Tak to je statistika. Mně zase vychází, že sázet na úspěšnost léčby v 1% případů se podobá spíš statistický chybě a inkasovaná částka by mohla bejt kolem 60,000.000 Kčs (4 miliony pacientů x 15 Kčs), takže v tom věštění z moči vidím spíš touhu po mamonu než cokoli jinýho. To je ale jenom můj problém. Důležitý je, že nám zapálená polská antikomunistka chtěla sdělit tři věci: 1) Nacisti byli za války svině. Ne naši milovaní EuroNěmci, ale Nacisti. Tak je to správně. 2) Komunisti byli svině. Samozřejmě ti, co věří v Marxovo učení a ne ti, co si po Sametu převlíkli kabát a stále nám vládnou. Ti jsou v pořádku. 3) Když točím něčí životopisnej film, tak použiju jeho jméno, příjmení a povolání. To stačí. Zbytek si vymyslím, aby moje nenávist stála na pevnejch základech. A to mě trošku štve. Stačilo, aby se léčitel jmenoval třeba Jirka Ježíšek a už bych měl jen dvě výhrady. Vlastně zase tři. Nebavilo mě věčně se koukat na nahý mužský zadky, z nich ž jeden patřil neexistujícímu týpkovi a druhej hrdinovi, jehož homosexualitu neprokázala ani STB. Za mě tedy celkem koukatelnej snímek s několika silnejma scénama a nulovou historickou hodnotou. (10.11.2021)