Spiknutí proti Americe

Tedy...když jsem před asi dvěma měsíci zaslechl o tomhle seriálu prvně, hned jsem zbystřil. Tyhle althistory věci mě baví, pokud jsou provedený uvěřitelně. Když se to pak objevilo na HBO, shlídnul jsem první díl. A vcelku zklamání, žádná sláva. Přišlo mi to nezáživný, takový trochu pouťový, účelný a povrchní. Tak jsem si dal na asi měsíc voraz. Pak jsem se k tomu vrátil znovu. Shlédnul jsem druhý díl, který už můj dojem docela dost napravil, a tak jsem pokračoval dále. Ze seriálu se najednou stala docela dobrá ukázka toho, že demokracie není samozřejmostí a může se rychle zvrtnout. Šestá epizoda už napětím praskala ve švech (i když pár nejasností tam bylo). No a najednou zjišťuju, že seriál tím vlastně končí, a že to byla jen minisérie (což jsem, pravda, mohl u HBO čekat). Dafuq? Minimálně první polovina šestýho dílu slibovala do budoucna hodně zajímavý události, který se mohly dobře rozvíjet a to prakticky dle libosti. Podle mě docela škoda, jelikož ten seriál skončil ani ne v nejlepším, ale chvíli před tím nejlepším. (24.04.2020)

-SPOILER NA KONCI- Alternativní dějiny zabývající obdobím II.SV jsou vděčným námětem, takže natočeno a napsáno toho bylo habaděj. Nicméně v drtivé většině se autoři zabývají tím, co by se stalo, kdyby nacisté vyhráli. Seriál resp. Roth jde jinou cestou a ukazuje, jak by to mohlo vypadat, kdyby Roosevelt ve volbách prohrál se sympatizantem nacistů Lindberghem. A nedívá se na to dobře. Americký antisemitismus není jako ten německý, tudíž musí novopečený prezident a jeho klika vedená Henrym Fordem postupovat krůček po krůčku a přesvědčovat Američany, že proti Židům rozhodně nic nemá a všechny zdánlivě drobné restrikce vlastně ani restrikcemi nejsou a všem se díky nim bude žít lépe. Z toho jde mráz po zádech o to víc, že se na stranu Lindbergha postaví vlivný rabín. Postup vládních kruhů kopíruje i pozvolné tempo vyprávění, kdy si divák společně s postavami neuvědomuje, jak moc se šrouby utahují. Hodnotil bych maximálně, ale nakonec tomu uškodila překotná snaha vrátit všechno do dějinné reality. Škoda. Docela by mě zajímalo, jak by se příběh vyvíjel v druhé řadě. 85% (14.05.2020)

Nemá to bohužel moc šťávu, navíc si převážnou část problémů někteří hlavní hrdinové pravidelně způsobují sami. Mrazivé momenty to nějaké má, ale je jich poskrovnu a režim tady prezentovaný má k fašismu daleko, spíš je to takovej izolacionismus se zmatenými momenty, především v poslední epizodě. Zas ale kvituju, že to není nějaký prvovplánový agitační blouznění s černobílýma postavama, jak by se mohlo u takovéhoto námětu nabízet. HBO si u mě nakonec přece jen lehce šplhlo. (31.05.2020)

Čeho se nejmocnější země světa vždycky bála? Ne útoku rovnocenné síly, ale útoku na svůj způsob života, na svou americkost, na své hodnoty. A tento útok nemusí přijít zvenku. Konečně nejničivější americkou válkou je v očích Američanů válka občanská. A následkem toho trpí stihomamem, že pohroma přijde zevnitř. Spiknutí v názvu seriálu je naplněním přesně těchto obav...  Státní večeře pro Ribbentropa, návštěva Washingtnu, D.C. nebo průjezd americkým Jihem vynikají jako nezapomenutelné sekvence v jinak velice střídmém Spiknutí proti Americe, které není lacinou alegorií nynější Ameriky. Nicméně závěr, který se v něčem brilantně liší od závěru románu, velmi současně problematizuje blížící se prezidentské volby i provokace při pokojných demonstracích. Sloganem tohoto seriálu je věta, kterou jako malý slýchal sám David Simon: „Svoboda nemůže být nikdy úplně vyhrána, ale může být prohrána.“ Svoboda totiž mizí postupně, jako když je na židovském svícnu sfoukávána jedna svíce po druhé. A Spiknutí proti Americe ukazuje, že mezi poslední svící a tmou je fatální, existenční rozdíl.  Recenze na TVZone. (29.05.2024)

Nadšenie niektorých je nepochopiteľné, akoby doposiaľ ani nevideli alternatívny historický seriál. Veď si len pozrite The Man in the High Castle, to je niečo úplne iné a nie táto ľavicová agitka. Už dávno som sa tak nenudil. Pohoršilo ma však, že z Charlesa Lindbergha urobili fašistu, antisemitu, no strašného bubáka, hoci to bol skôr izolacionista. Ale čo môžeme čakať od autora-sionistu Philipa Rotha? Len dennodenné sa vracanie k starým krivdám, ktoré sa stali židom, keďže nikto iný v histórii už netrpel, no a keď už došla téma holocaustu, tak si príbeh vymyslíme, len aby sa nezabudlo, kto je tu vyvolený národ. (31.05.2020)