Duch ve stroji: SAC_2045

Původní SAC pro mě byl mezníkem v televizní tvorbě, díky kterému se ze mě stal i fanoušek anime. Naneštěstí jsem časem zjistil, že je to také velice unikání anime, byť jsem viděl nespočet dalších anime titulů, které byly výjimečné, ale zase v jiných směrech. Proto jsem příliš nechápal cestu, kterou se Kendži Kamijama (režisér) vydal, v poslední době mi přišlo, že tvoří jen 3D předělávky retro superpower anime, které měly tu nevýhodu, že v nich chybělo to, co dělalo SAC v mých očích tak skvělý a sice silný scénář. Po zjištění, že se chystá nová série, tak mé nadšení poměrně rychle opadlo stejně jako u asi většiny lidí, když první trailery ukázaly, že se také bude jednat o plně 3D anime. Zejména design Motoko působil velice odlišný od původního seriálu, prostě vypadala příliš mladě, přišlo mi, že k ní ani původní hlas nemůže sedět. K prvnímu dílu jsem tak přistupoval s velkou skepsí. Naštěstí však mohu říct, že se mé obava nepotvrdila, byť je přechod do 3D v prvních chvílích zvláštní, poměrně rychle jsem si na něj v tomto případě zvykl, ano postavy se občas pohybují poněkud toporně a jejich mimika není na takové úrovní jaká by mohla být, ale pokud je to cena za úžasné detailní backgroundy a plynulé (25 FPS!) akční sekvence (při kterých kupodivu neplatí topornost pohybu postav, takže mám pocit, že motion capture byl použit především na ně), jsem ochoten tuto cenu zaplatit. O to víc mě pak mrzí určité pokrytectví a zaujetí otaku komunity, která snižuje hodnocení zejména kvůli zevnějšku (podobně jako například u skvělé Aku no Hana) a doslova si vymýšlejí jak sérii co možná nejvíce ztrhat, to že někomu vadí 3D se ještě dá pochopit, ale pokud jeden z nejvíce kladně hodnocených komentářů na zahraniční databázi hovoří o tom, jak je příběh slabý oproti předchozím sériím a jedná se jen o snahu zalíbit se západnímu publiku a že je zde málo Motoko a ostatní postavy jsou zde jen do počtu, říkám si, co takový člověk na původní sérii vlastně viděl, jestli nějaké anime působilo „západně“ pak je to SAC, Kamijama nikdy nijak neskrýval fascinaci západní kulturou s nejrůznějšími odkazy na ní ve svých seriálech, Motoko byla v sérii vždy profesionál, nikdy to nebyl „hlavní hrdina“, kolem kterého se vše točilo, stejně tak o ostatních členech týmu jsme se něco osobnějšího dozvídali jen v několika stand alone epizodách, rozhodně to tedy nikdy nebyla série o postavách. V čem seriál v mých očích zářil bylo detektivní drama v uvěřitelném nečernobílém světě blízké budoucnosti, jakmile se sekce 9 po prvních dílech dala opět dohromady cítil jsem se jako doma, opět tu máme rychlé analyzování a řešení krizových situací, opět je tu na první pohled záporák, ze kterého se v průběhu děje pravděpodobně stane „hrdina“, to je takový trademark, který na mě ještě nepůsobí vyčpěle. Konec na mě působil dost emotivně a jsem velice zvědavý na druhou sérii. Plný počet hvězd však nemohu dát, bohužel OST nedělá Jóko Kanno, a byť není špatný, a OP dokonce považuji za asi nejlepší, jaký kdy SAC měl (myslím tím celkově, nejen skladbu), zatím jsem nenarazil na skladbu, kterou bych chtěl poslouchat i mimo seriál, takových bylo v původní sérii desítky. (07.05.2020) (méně) (více)