Vánoce u našich

Vánoce, svobodná třicátnice a nátlak rodiny, ať už si konečně někoho najde. Není to anglická Bridget, ale norská Johanne a není to film, ale seriál s dvěma sériemi. Změnou národnosti tahle do sňatku postrkovaná dívčina získala i odlišné podání. Například mnohem nezávaznější vztah k sexu (ten koloušek by asi v tomto pojetí v britské verzi neprošel/o večírkové jízdě s kolegyní v tramvaji nemluvě), mnohem víc sněhu a zejména notnou dávku protivnosti. Ne, Johanne se dá fandit jen ze začátku, ale posupně vysvítá, že je čím dál tím větší frfňa, všechny kritizuje, sama své chyby nevidí, furt brblá nebo chlastá, odsuzuje, aniž by se sama zamyslela. Válí se ve sněhu, bojuje se svými nezralými rodiči, přátelí se se „střelenou prima“ kamarádkou, a přestože se furt projevuje jakože děsně samostatně, nakonec ji všichni dotlačí do nesmyslného svazku, který prostě nemůže vydržet. Ve dvou sériích se ty příběhy pořád opakují a divák se moc zajímavého děje nedočká. SHRNUTÍ: Bridget na sněhu, vodce a v permanentní naštvanosti. (02.01.2023)

Tento mini seriál byl pro mě takovým předvánočním zjevením. Oproti jiným vánočním výtvorům je zde opravdu humor. Ne ztřeštěný, ale ze životních situací. A je prokládaný malými životními pravdami, až poučkami. A největším překvapením je, že tohle celé přišlo z Norska. Tolik k první sérii. Na druhou jsem se tím pádem moc těšil a naplánoval si ji na Silvestr. Jak snadné je něco funkčního podělat. Druhá série, se stejnými lidmi a přímo navazující, přišla o to podstatné - o humor. Hledal jsem a nenašel. A místo toho je v každém dílu nějaká nová deprese. A samozřejmě Johanne v samotném závěru podělá i ten rok trvající výběr životního partnera. Velká škoda toho potenciálu z jedničky. Nacpal bych tvůrcům kosti z vánočního kapra někam. (01.01.2021)

Jelikož tento seriál disponuje poměrně krátkými, půlhodinovými, epizodami, dal se zvládnout na jeden zátah. Hlavní roli tu hraje sympatická Norka, která se tak kolem těch třiceti potýká se skutečností, že moc neví, co se životem. Chlapa nemá, život je jednotvárný, taková trošku Bridget Jones na norský způsob. Mně se ale docela dost líbilo to pěkné norské prostředí, kde exteriéry si tvůrci použili z krásného městečka Roros, fakt, že jezdí v bílé Fábii a navíc ta skvělá vánoční atmosféra. U první série to bylo vysloveně zábavné a u druhé, která se odehrává o rok později, pro změnu už trošku zbytečné. (05.10.2021)

Vtipný seriál z Nórska, kde sa hlavná hrdinka snaží nájsť rande na každoročnú rodinnú vianočnú večeru. Tento rok vyšla jeho druhá séria, ktorá bola rovnako vtipná ako aj tá prvá, ak nie vtipnejšia. Strasti a útrapy tridsaťročnej sestričky v hľadaní "toho pravého" v dnešnej modernej dobe proste nemôžu viac vystihnúť, to čo prežívame aj my všetky beznádejné romantičky toho istého veku. (01.01.2021)

Líbila se mi postava částečně nedospělé a hodně chybující Johanne. S ohledem na to jsem se ani nedivil, že nedokázala natrefit na toho pravého. Ba že to byli často podivíni (hráč realitek vede). Její snaha nezahořknout a "otevřít se novým možnostem" byla sympatická, i  když bylo pochopitelné i její kyselé zhodnocení: "Skončila jsem s puberťákem a pak s důchodcem." U severské romance očekávatelná erotická otevřenost (nezapomenutelné setkání v "nahých lázních"), méně sympatická byla příchylnost k alkoholu. Překvapit mohla rasová rozmanitost dnešní norské společnosti, ale nebylo to tak na sílu, jak to někdy u netflixovské/americké produkce bývá. Horší bylo, že 2. série tlačila na sentimentální struny už dost a i když byl konec (jakož i celého seriálu) fajn, závěr 1. série byl mnohem, mnohem silnější. A potěšila zmínka o naší Popelce (i když trochu negativní). Fakt to bude kult i tam. // 70% (11.02.2022)