Ztracený svět

Když si člověk odmyslí okouzlení z toho nádherně brakového námětu a roztomilých loutek dinosaurů (a opičky Jocko!), zůstane vlastně jen pitomoučký příběh (zvláště finální část s brontosaurem v Londýně je tak hloupá, až je legrační), který je navíc vyprávěn strašně rozvlekle (viděl jsem 104minutovou zrekonstruovanou verzi), takže jsem se místy docela nudil, ale stejně mám pro tyhle stařičké filmy svým způsobem slabost a má to něco do sebe i dnes, byť spíš jako zajímavá zpráva o své době než vyloženě jako filmový zážitek. Kupříkladu finální rozuzlení ohledně Eda a jeho snoubenky Gladys je tak hloupé, až to bolí, a takových věcí by se tam našlo víc (běloch natřený na černo apod.). (03.09.2022)

Kdyby Harry O. Hoyt koncipoval snímek jako pětiminutový přírodopisný dokument o jihoamerické fauně, tak bych možná i udělil jednu dvě hvězdy. Záběry kočkovitých šelem či hadů by se zřejmě nepodařilo prodat rovnou do National Geographic, ale jako nadšený zoolog bych jimi určitě nepohrdl. Režisér se však rozhodl vytvořit dlouhometrážní míchanici bez hlavy a paty, po které zůstane na tváři diváka značně křečovitý úsměv. Scéna s postavou, která čirou náhodou uklouzne na banánové slupce, má velmi daleko i do nepovedené grotesky a dosud marně patrám po jejím smyslu. Lost World se totiž kromě tohoto ústřelu snaží tvářit velmi vážně, k čemuž mají zřejmě pomoci i afektované herecké výkony. Když se však na scéně objevili dinosauři, vyprskl jsem smíchy. K jejich oživení byla použita naprosto triviální stop-motion animace, za níž by se bezpochyby musel stydět i žák prvního ročníku pomocné filmové školy. Chování dinosaurů navíc nedává nejmenší smysl a těžkopádný stegosaurus zde jeví známky větší hbitosti jak obávaný tyrannosaurus. Arthur Conan Doyle se musí v hrobě obracet. Kdo chce uvěřitelné dinosaury, ať se místo této nezáživné blbiny raději podívá na Spielbergův Jurassic Park. Odpad. (14.03.2017)

Vo svoje dobe ohromujúci a strhujúci vizuálny zážitok, ktorý sa prekonal až o pár rokov neskôr s KING KONGOM. Odporúčam ho aj dnešnej generácii, ktorá vyrastá na spektakulárnych CGI trikoch, aby vedeli, pri čom naším babičkám a dedkom padali sánky. Ak máte čo i len trochu radi film, všeobecne, tak si pozrite toto už legendárne dielo, ktoré doteraz neprekonala ešte žiadna iná verzia tohto populárneho námetu od Arthura Conana Doyla. Možno keby sa na to vrhol Peter Jackson : ) . (13.09.2010)

Viděl jsem verzi, která měla 68 minut a díky tomu jsem zřejmě přišel o ono avizované cameo Sira A. C. Doyla. Těšil jsem se, ale zase tolik to nevadí, protože i tak bylo na co se dívat. Ztracený svět je úchvatný hlavně po trikové stránce, protože na to, že byl rok 1925, je to něco famózního. A nijak úsměvně to nepůsobí ani po 85ti letech od svého vzniku. Takto nadšený jsem bohužel už nebyl z příběhu. Ten mě zase tolik nebavil. (21.12.2010)

Maně vzpomínám na všechny filmové adaptace Doylova románu, které jsem viděl, a připadá mi, že tato je nakonec nejvěrnější. A samozřejmě je stylotvorná, vždyť ten motiv, zde na konci filmu použitý, kdy prapotvora demoluje město a rozhání panikařící obyvatelstvo, byl následně použit mnohokráte. Kdekdo z toho filmu opisoval či čerpal inspiraci, i Karel Zeman k své Cestě do pravěku. Záběry ze Ztraceného světa jsou výtvarně skvělé a pranic nevadí ani ta trhaná animace pravěkých monster. Na expresivní herectví  se lehce zvykne, snad s výjimkou Miss White, podloudně do příběhu propašované "romantické" ženské hrdinky, která má zde snad jediný úkol, a to hrůzou třeštit oči. Zato postava prof. Challengera je skvěle obsazená a zahraná, nějak takhle jsem si ho kdysi při četbě představoval. Přes své stáří,  přes tíhnutí k senzačnosti, přes všechny zoologické lapsy, přes občasné dobou zaviněné technické nedokonalosti si ten film zaslouží plný počet hvězdiček, protože je to počátek jedné větve filmových příběhů. (31.05.2021)