Nikdo se nebude smát

Hm, takze aj Hynek Bocan prisiel na tu revolucnu myslienku ? Zivot je tazky jaxvina, casto stoji za hovno, neda sa v nom orientovat a ludia /jo, jo nie vsetci/ su svine a spravaju sa jak osipane. Sak tak to funguje uz najmenej 5 000 rokov, od staroegyptskych faraonov. 50 % (17.03.2015)

Formálně dosti podobné, emocionálně však zcela odlišné od Kunderovy povídky... Filmové podání přesně kopíruje děj knihy, ovšem zatímco v povídce mě baví a odsejpá, ve filmu se vleče a nudí. Obdobně je to i s hlavní postavou, v povídce ji chápu a dokážu se s ní ztotožnit, ve filmu je mi nesympatická a místama mě štve. Bez ohledu na srovnání s knižní předlohou jsou to pro mě jasné 2*. (14.03.2009)

Na české poměry dobře natočený film. Jenže geniálnost Milana Kundery spočívá též v tom, že se ve svých knihách snaží o chirurgický vhled do myšlení hrdinů, aniž by jejich osudy zdlouhavě okecával. Píše prostě, ořezává vše nepodstatné, a tak zůstává jen jednoduchý a přesto velmi hluboký pohled du nitra svých (to Kundera rád na začátku románů zdůrazňuje) hrdinů a hrdinek. Směšné lásky jsou fascinující právě touto jednoduchostí a sevřeností, kdy na ploše několika stránek obsáhneme vše podstatné, aniž by se jakkoliv ztratila síla příběhu. Bočan ve filmu okecává a natahuje každou větu, takže divák má pocit, že sleduje manekýnu, která má sice hezký obličej, ale taky obrovský supertěžký zadek, který ji táhne ke dnu. (24.10.2009)

........zamyšlení nad těžkým osudem slušného člověka, jenž nenalezne sílu jednoznačně odmítnout dotěrnost sebejistého grafomana. Ten totiž plachému kunsthistoriku tak vehementně vnucuje své bezcenné spisky, až mu rozvrátí veškeré pracovní i rodinné jistoty... ............... Já to vidím přesně obráceně.. Zbabělost Dr. Klímy (J.Kačer) říkat lidem pravdu, rozvrátila život lidem kolem něho a nakonec jemu samotnému. Dávám 65 % (12.03.2009)

Nemstný, neslaný začátek, ale pak film postupně stoupá v zábavnosti a vtipnosti, až dojde vrcholu v absurdní scéně schůze výboru obyvatel domu. A pak už jen slabší dojezd. Z formálního hlediska pobaví pár hrátek s kamerou (silueta na okně), ale jinak film působí jednoduše a vizuálně obyčejně, ale není to na škodu. (15.03.2009)

Krásná momentka o tom, že když se člověk srazí s Blbcem, může to skončit tragédií. Svižné dialogy, chytrý film, perfektní! Skvělá ilustrace neproduktivnosti a impotence toho našeho sociálismu. 90% (03.07.2011)

Pozorujúc neveľmi početnú kunderovskú filmografiu, zdá sa, že Bočanovo (a Juráčkovo) NIKDO SE NEBUDE SMÁT je nielen prvou, ale aj dodnes najlepšou adaptáciou tohoto svetoznámeho spisovateľa. V porovnaní s ŽERTEM nie je totiž ako adaptácia poviedky taká skratkovitá a k pôvodnej látke aj pridáva niečo vlastné, rýdzo filmové a nadčasové, čo sa napríklad samotnému Kunderovi pri písaní scenára k JÁ, TRUCHLIVÝ BŮH, nepodarilo... (15.12.2019)

Tak na mě po třech letech, což je pro mě osobní rekord, skočila zase nějaká respiračka. Takže si svou dovolenou konečně po delší době mohu "zpříjemnit" povalováním a relaxací u filmů. Dnes jsem si dala šedesátkovou absurditku na motivy jedné z povídek Milana Kundery, a to Nikdo se nebude smát, kdy se na malou lež nabalují další a další, až je z toho lež jak věž... Ač jiná doba, ta myšlenka je nadčasově aktuální... (06.01.2023)

Zrada malého triumfu lži. (05.10.2016)

"Buď jste lhal jemu, nebo dnes lžete nám…" Na začátku všeho byla asi poměrně pochopitelná snaha docenta Klímy v podání Jana Kačera se vyhnout tomu, aby musel napsat nepříjemný kritický posudek na špatnou knihu jednoho dotěrného postaršího člověka jménem pan Zátorecký. Taková docela absurdní banalita či groteska. Podobná jiným absurditám z knih Milana Kundery (viz třeba Žert). Podobné je to i s důsledky. V tomto případě jsme svědky toho, jak se na jednu lež nabaluje další a další, až se z "oběti", která je vystavena něčemu, co by se dalo v dnešní terminologii nazvat skoro až "stalkingem", stává nakonec "pachatel". Obvinit někoho ze sexuálního obtěžování je docela síla. Klíma si ale zdá se z toho nic nedělá. Ani v okamžiku, kdy od svého profesora na fakultě slyší velmi moudrou myšlenku: "Vyvracet fámu, to je stejně nemožné, jako kdybyste chtěl věřícímu vymlouvat neposkvrněné početí" A tak vše končí až velmi absurdní stranickou schůzí, kde se ve velkém "pere špinavé prádlo". A vlastně ani tam ne. Možná to vše končí až v okamžiku, kdy Klímovi jeho (teď už vlastně bývalá) milá říká další moudrou myšlenku: "Už nikdy nelži, protože člověka, který lže, si žádná žena nemůže vážit". Pokud jde o samotné filmové ztvárnění jedné z povídek Kunderových Směšných lásek, je třeba Bočanovi vyseknout poklonu, jak se tohoto úkolu zhostil. Pokud je samotný Kunderům námět groteskně absurdní, tak obdobný dojem si může divák odnést i z tohoto filmu. Některé scény jsou přitom přímo k popukání (viz třeba scéna z hospody, jak se Klíma snaží schovávat před Zátoreckým). Pokud jde o ztvárnění této postavy Janem Kačerem, musím přiznat, že mě zde zaujal o trošku méně, než v jiných jeho filmech z 60. let (např. Návrat ztraceného syna nebo Údolí včel). Ale rozhodně nezklamal. Stejně tak jako rozhodně nezklamal celý tento film. (03.08.2017)

Joooo tenkrát jsme uměli dělat filmy. Určitě jeden z nejlepších počinů Bočana... (15.03.2009)

Začíná to jako roztomilá komedie o neodbytném "ctiteli", pokračuje jako absurdní drama a končí jako výstižný obraz dusivého komunistického režimu a jím pokřivených lidských charakterů. Hynek Bočan měl v té době pouhých sedmadvacet let, ale režíroval sebejistě, svěže a nápaditě. Hrátky s kamerovými úhly, prostředím a hudbou dávají filmu zvláštní, téměř mysteriózní atmosféru, ovšem přesto bytostně opravdovou. Excelelntní film, bohužel nadčasový. Takové uliční výbory a schůze zapálených kádrováků se schází dodnes. Tentokrát ne v hospodách, ale na twitteru. Několik jsem jich viděl, a nebyl to hezký pohled. (08.07.2022)

Neprávem přehlížená hořká komedie o tom, co může zavinit založení jednoho nevýznamného lejstra. Ztotožnění s hlavním hrdinou (ač ho hraje Jan Kačer) je velmi snadné a po chvíli budete jméno "Zátorecký" docela nesnášet. Krom povedeného příběhu zaujmou i drobné role Radoslava Brzobohatého, Jana Libíčka, nebo Jiřího Menzela. (22.02.2008)

Vynikající, téměř excelentní vystižení Kunderovy mistrovské povídky. Česká nová vlna mě baví, ale paradoxně více na mě působí tvůrci, kteří jsou spíše ve stínu Chytilové nebo Formana (Juráček, Bočan nebo Máša) nebo režiséři, kteří nejsou jmenováni ve skupince "nová vlna", ale kteří tvořili ve stejné době a jejichž dílo vykazuje některé podobnosti (Vláčil a Jasný)... (15.03.2009)

Nebylo to spatne, ale srovnani s jinymi nadprumernymi ceskymi filmy, ktere v uvolnene sedesatkove atmosfere vznikaly a svymi intelektualnimi zuby se zahryzavaly do spolecnosti (Nemec a O slavnosti a hostech, Jurackuv Pripad pro zacinajiciho kata, Jiresuv Zert, Schormovy a Formanovy filmy) to dle meho prilis nesnese a rezijne i scenaristicky to za nimi dost zaostava. Coz ovsem neznamena, ze jde o spatny snimek. Ve srovnani s temi ostatnimi je ale bohuzel trochu vic zapomenutelny. (05.08.2009)

Film: poučný výlet do "zlatých" šedesátých, při kterém náš počáteční úsměv postupně tuhne. Zákon o ochraně osobních údajů se schovával v daleké budoucnosti, takže kterýkoli spoluobčan získával na soudruha Klímu a jeho dvě tváře informace podstatně snadněji, než dnešní bulvár v honbě za problémy těch úžasných celebrit. A navíc názorné svědectví o tom, jak dokáže aktivní blb znepříjemnit člověku život (a naopak). Tvůrci: připomínám (zjednodušeně) slova Jana Kačera z pořadu ČT před filmem (14.3.2009): "Tenkrát jsme měli své idoly - Marcello Mastroianni nebo Marlon Brando - a chtěli jsme se k nim přiblížit. Pak jsme ale 25 let museli nějak přežívat a dnes jsme jen průměrní". Podle mého názoru Jan Kačer už v tomto filmu své tehdejší vzory dostihl. 85%. (14.03.2009)

kvalitní záležitost nutící k přemýšlení. Jediné co mi trochu vadilo bylo, že Jan Kačer hrál svou roli po celou dobu s tak dokonale neměnným výrazem, že občas nebylo poznat, nakolik se vlastně jeho postavy doopravdy dotýká to, co se jí v průběhu filmu děje. (18.06.2009)

Skúšal som filmu prísť na kĺb, ale celý dej a postavy mi nešli do hlavy. Chaotické chovanie, občas nejaký náznak zmyslu, ale potom prišla lyrická časť a všetko bolo znovu stratené. Nepríjemný filmový zážitok, ale za pár scén nie úplný odpad. –––– Posudek nebo ženu? Nemůžete mít obojí. (15.07.2014)

Jakožto velký obdivovatel knih Milana Kundery jsem byl napjatý, jakým způsobem se s touto brilantní povídkou tvůrci vypořádají. Nutno říci, že se jim podařilo celkem hodnověrně přenést atmosféru knižní předlohy do filmové řeči, lhát se skutečně nemá. Motivace k "sebezapírání" byla v povídce teda poněkud jiná, řekl bych trochu přesvědčivější. Jan Kačer se zhostil své úlohy naprosto přesvědčivě, ve filmu nejsou hluchá místa, ani žádná vata. Nejděsivější scéna je scéna z domovní schůze, ta byla opravdu mrazivá. (15.03.2009)

Neznaje knižní předlohy, patrně bych se v tomto filmu příliš nevyznal a některé motivy by mi jistě připadaly jen těžko uchopitelné; například důvod, pro který vlastně hlavní hrdina odmítá napsat posudek, jenž je v knize dokonale rozepsán, se ve filmu poměrně ztrácí a nedovoluje tedy vyniknout ani závěrečné scéně "o pravdě". Některý z uživatelů se zde zmiňoval o tom, že se mu film zdá být Kunderově povídce blízko formálně, nikoli však emocionálně, s čímž já tedy rozhodně nemohu souhlasit. Kundera tuto povídku napsal velice povědomým, dalo by se říci až civilním stylem, a na rozdíl od svých románů se zde "nezdržuje" (už jen vzhledem k omezenému rozsahu povídky) prokládáním civilní roviny příběhu rovinou esejistickou či rádoby filosofickou (viz Nesmrtelnost), vůbec by se chtělo říct, že celý povídkový soubor Směšných lásek je čtenáři velmi přístupný, naproti tomu Bočanův film se divákovi formálně vzdaluje: nahodilostí střihu, agresivní prací se světlem a stínem, přesvětlováním, a tak dále. Panu Bočanovi se podařilo dosáhnout jednoho z obecných rysů Kunderových děl: pocitu společenské vyvrženosti, absurdity a osudového motivu náhody, který nicméně může uspět jedině na stránkách knihy, ve filmu působí "kunderovsky" vystavěný příběh jen jako nesourodě poslepovaná slátanina. -- Pokud ovšem tvrdím, že se film z formálního hlediska ani zbla nepodobá knižní předloze, neznamená to, že bych chtěl obhajovat jejich podobnost emocionální. Ta je znovu značně rozdílná. Filmu totiž v porovnání s knihou chybí jedna z podstatných hybných sil povídky: komičnost. Film je po celou dobu schovaný za jakýmsi tragikomicky absurdním hávem, naprosto však postrádá ironii a nadhled hlavního hrdiny a směšný temperament pana Zátureckého, vlivem čehož působí velmi černobíle a jednotlivé postavy neprokresleně. Tvůrci se sice snaží o zapojení komičnosti do příběhu co to jen jde; proto ta hudba, proto vkomponování pravidelně se opakujících sekvencí "cesty do bytu"; nicméně tato komičnost chybí v samotné dřeni příběhu, chybí v hlavní i vedlejších postavách, a především v jinak bezchybném hereckém výkonu Jana Kačera. (27.08.2011)