Netvor

V jedné rovině drama o muži, jenž se díky své lásce k dětem dostane na bojiště Druhé světové války a láska k přírodě a k dětem mu jí pomůže přežít. V druhé rovině se pak Abelovýma očima díváme na vymývání mozků v organizaci Hitlerjungen, které zákonitě musí vést k tomu nejtragičtějšímu konci. Film, ve kterém se Malkovich stal Bohem. 90% (25.03.2013)

Malkovich excelentný, hrá s veľkým citom, celý život dokazuje svoj nadštandard, hoci niekedy berie aj hlúpe úlohy. Film sa trochu vlečie, ale ten pohľad na sfanatizované deti z Hitler Jugend, to bolo asi jedno z top stvárnení šialenej oddanosti propagande. Inak je však obraz vojny niekedy skreslený a ukazuje nemožné situácie - žiadny Frantík by sa nedostal tak blízko Goeringovi, rovnako tak obkľúčenie nacistických elít, život v tábore, to všetko nemalo veľa spoločného s realitou. Netvor Abel je vlastne Forest Gump v druhej svetovej vojne. (25.03.2023)

Silný příběh a vynikající John Malkovich. Schlöndorffovo válečné drama vypráví osud prosťáčka Abela, kterého jeho naivita a láska k dětem přivádí do stěží uvěřitelných situací. Jako válečný zajatec je přidělen do služeb důstojníků SS, nakonec se ocitá ve vojenském táboře pro chlapce, kde dostane za úkol získávat nové mladé rekruty. Věří, že ho vede Osud a nepochybuje, že jeho úkolem je především děti chránit, ve výsledku však slouží jako nástroj zrůdné ideologie. Film ukazuje, jak snadné je zmanipulovat a zdeformovat (nejen) dětskou duši, zároveň je velmi netypickým pohledem na druhou světovou válku. Nakonec jde ale především o příběh zvláštního muže. Skvěle napsaný, poutavě vyprávěný a se silným závěrem (odkazujícím na legendu o sv. Kryštofovi). (14.02.2021)

Netvor je pro Schlöndorffa tím, co pro Herzoga Temný úsvit. Nemůžu si pomoct, ale navzdory tomu, že to neplatí až tak a jsou tu i typické Schlöndorffovy scény, tak i tak jsem měl pocit, že koukám na Plechový bubínek pro americký trh. Sice to s Plechovým bubínkem má společnou jen druhou světovou válku, ale obojí o tom pojednává z pohledu Němců, obojí má hlavního představitele divného, co vším prochází a ničemu plně nerozumí a obojí má trpké uvědomění si reality v závěru. Až na to, že tady je hlavní postavou hodně jednoduchý muž jménem Abel, který, byť je Francouz se židovským jménem (!), se postupně dostává až ke cvičení a unášení děcek do Hitlerjugend, aniž by chápal, jak a co vše okolo znamená. Prostě mírně postižený, který za nic nemůže a je vám ho líto jen za to, na čemž sice není nic špatně, ale je to docela laciná výpomoc jak získat divákovy sympatie k určité postavě, zatímco u Oscara v Plechovém bubínku bylo vše mnohem složitější. To tomuto filmu chybí nejvíc - větší hloubka, větší komplexnost, větší propracovanost celého období. Vše je zpracované tak, že si mě to sice získalo, ale mimo pár scén z Hitlerjugend moc nezanechalo. A od Schlöndorffa jsem čekal rozhodně víc, když se tématu druhé světové z pohledu Němců často věnuje. Oproti Temnému úsvitu to pořád není tak "americké" a podstatná část druhé poloviny pro mě byla dost intenzivní, ale i přesto to na víc jak silné tři nevidím. Silné 3* (30.12.2023)

Už uplynul den od sledování a stále ještě jsem v názorech rozháraná jak sousedovic Amina..Po závěrečných titulcích mě až rozčílila celá naivita filmu, Abel na mě působil jako John Cofey nebo Lennie Small vsazený do příběhu "kterak Hurvajs válkou prošel". Zaujala mě Abelova důvěra k dětem a zvířatům, patrně plynoucí z negativní zkušenosti se světem dospělých v dobách svého pobytu ve svatém Kryštofovi. Proč ale ty děti? Už na škole měl jen jednoho přítele (a vykořisťovatele v jedené osobě), který byl k jeho lítosti zpopelněn společně se školou. Avšak v celém filmu jsou právě dětem připisovány na vrub podrazy a vypočítavost. Děvčátko jež fotí, ho podrazí pro jeho neochotu ač ve věci banální, hoši z Hitlerjugend mu dají čočku za nesouhlas s režimem.. přesto jsou pro něj většími přáteli než dospělí, u nichž v tomto snímku vyniká dětinskost ať už v groteskní pravdě o francouzské gurmánské prohře (jak dlouho tvrdím, že jedinou zbraní francouzů je jídlo), tak v postavě Rachel, která jako každá žena, dítě zastydlé, nechce nic jiného než kouska citu..Nemluvě o postavě Goringa, lačného, poživačného, nadšeně trucovitého tlouštíka, jež si s Nestorem nezadá...Netvrdím, že bylo záhodno změnit věkovou kategorii zájmu, ale asi bych zůstala u zvířátek..Barvitě vykreslená byla nacistická manipulace, která samotnému Abelovi, dala pocit, že strana je tím nejlepším čeho se může dětem dostat.. A to nebyla zdaleka jediná věc, která na ni narážela, nejpochopitelnější byla z hlasitého pohrdání šlechtice..Naprostá ztráta individuality, vlastní hrdosti, mašinerie a kolosální divalo, které strhne veškeré slabší diváky s sebou a dá jim domnělý pocit moci. Potěšilo mě genetické okénko doktora Blattchena. Pořád ale nejsem s to uvěřit, že by v nacistickém sídle dokázal beztrestně schovávat jewish child, nehledě na to, že ho nechal v ponižujícím trestaneckém mundůru..A možná bych vystřídala víc jazyků než 1 a půl.)..Btw. knižní předloha: Michel Tournier - Král duchů (17.05.2011)