Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Dva stateční lovci bojují s neviditelným vládcem údolí. Další příběh z pravěku na motivy knihy Eduarda Štorcha... V doprovodu Havranpírka (L. Hradílek) se vydává statečný lovec Sokol (J. Bartoška) na dalekou cestu za svou nevěstou, krásnou Veveřicí (M. Sýkorová), jež dala v lásce přednost jinému. Na své pouti se oba muži dostanou do osady Rybářů, kterou ohrožuje záhadný nepřirozený tvor. Statečností a chytrostí přemohou domnělou příšeru, pod jejíž kožešinou se skrýval Divous, kdysi nejlepší lovec Havranů, který byl pro krádež obilí vypovězen z rodu. Vděčný pohled půvabné dívky jménem Šťastná Chvíle (G. Osvaldová) provází Sokola a Havranpírka na cestě k domovu… (Česká televize)

(více)

Recenze (69)

zdeny99 

všechny recenze uživatele

Volné pokračování prvního dílu OSADA HAVRANŮ je oproti knižní předloze úplně mimo. Na veliké řece je povídková knížka, kde je spousta příběhů, nýbrž tento film navazuje na první díl. Opět tento nevkusně natočený film je strašně dětinský, jako tomu bylo minule. Ukáže se povaha Veveřice, kdy prchne s kupci od svého Sokola. Ti se sice poperou, ale nic dál se neděje. Divous se vrací na scénu a umře jen tak z ničeho nic, což bylo fakt divné. Nejdivnější ovšem byl ten vystrašený cizí rod, který věřil v nějaké strašidlo, jenž se usídlilo v jeho okolí a zapaluje kolem nich stromy. [1719. hodnocení, 56. komentář, 64%] ()

pytlik... 

všechny recenze uživatele

Příběh z dob, kdy byla žena na oslovení "krávo" ještě velice hrdá, neboť to znamenalo, že nemá hodnotu pouhopouhého berana či dvou ovcí. Ovšem když se Havranům narodí Veveřice, musí milovník bizarností zalovit hluboko v ohradě, pokud ji chce získat, protože v tomto případě ani ta jedna kráva nestačí. Jinak já jsem byl s příběhem i zpracováním spokojený, dokonce ani Liška coby tvůrce hudebního doprovodu nevadil, protože se krotil a u svých trýznivých skladeb výrazně ubral volume, takže si člověk nebyl jistý, jestli se ty tiché zvuky opravdu linou z televizoru nebo sousedi pět pater pode mnou připravují řízky. I Bartoška zahrál svou roli věrohodně, i když pravda, při přípravě na tenhle film měl věnovat čas a úsilí spíše chození do posilovny než depilování hrudi. Noo a závěr taky potěšil, žádný hepijend se nekonal, neboť Bartoška odolal dívce s velice lákavým jménem "Šťastná chvíle", nasedl do svého keňu a odfrčel do dáli. Palec nahoru! ()

Reklama

Marigold 

všechny recenze uživatele

Příšerné. Příběh to valně nemá, hlavní hrdinové chodí sem a tam, přičemž to, co se musí stát, je jasné od počátku. Hudební kulisa od Zdeňka Lišky ve mně vzbudila panický pocit, že se mi porouchala automatická pračka (klávesy model JZD Slušovice, very sexy). Herecké výkony – běs. Typový výběr – děs. To si pan režisér Schmidt myslí, že by postavičky jako vystřižené ze seriálu My všichni Dachau povinní obstály v době bronzové? Na Spartakiádě možná... Štorchovy knihy mě v konkurenci "Májovek" skutečně obloukem minuly, ale přesto jsem v téhle "prehistorické" trilogii našel pár slušných momentů, ale ani jeden není v tomhle dílu. Všechno působí příšerně vyumělkovaně a násilně... to se vážně nepovedlo. ()

Ivoshek 

všechny recenze uživatele

No takhle, ono si to asi čtyři kousky tak úplně zase nezaslouží, ale... mám hrozně rád Štorchovy knížky (přesněji řečeno, měl jsem, jako malý), a taky filmů z tohohle období se moc netočí (teda, moc... netočí se žádný). Příběh je tu nekomplikovanej, jako byl ostatně život tehdy. Přijdeš, dáš krávu, dostaneš ženu, tu ti unesou, tak si pro ni jdeš, ne? Odbočka s divousem taky dobrá. Nejlepší scéna je ke konci, jak tam celý kmen skáče kolem stromu a do toho jedou bubny Liškovo techno. Jediný, co mě trochu zarazilo, je, že jak Bartoškova tvář, tak těla pravěkých žen jsou hladce oholena. Ale nakonec, možné to je (pazourky na to měli a třeba Egypťani se taky holili). ()

F.W.Colqhoun 

všechny recenze uživatele

Tohle není Boj o oheň, nýbrž čistá sedmdesátá léta. Projekt zjevně provázely didaktické ambice - na scéně, architektuře a některých artefaktech, jimiž se kamera na úkor tempa vyprávění fetišisticky věnuje, je znát práce lidí, kteří stran historické věrohodnosti nebyli úplně mimo. S ohledem na diváckou přívětivost byly ale věrohodnosti stanoveny jasné, relativně úzké hranice: Sokolí oko Jiřího Bartošky je vyvoněný, zjemnělý a oholený metrosexuál s dobovým paťourem. Pralidé defilují v rákosí s kožených modelech od Teodora Pištěka, k popukání je sledovat něco jako Balet československé televize (v čele s Ljubou Skořepovou) křepčit okolo totemu. Nemenší haluz představuje soundtrack Zdeňka Lišky, který zní zajímavě, ale do autenticity se trefuje asi jako do androše Bičem Božím. Tímto oslím můstkem se dostávám ke hluboké ideologické stopě. Hlavní hrdina je nejen šlechetný, uvědomělý materialista, ale i vůbec daleko před mytickým myšlením své doby. Muselo dojít i na očerňování prehistorické buržoazie; ideologové nedbali, že měla v době bronzové kladnou historickou úlohu před sebou. Bizár. ()

Galerie (4)

Zajímavosti (8)

  • Gábinu Oswaldovou dabuje Jana Andresíková. (M.B)
  • Film podle námětu Eduarda Štorcha získal na Mezinárodním filmovém festivalu v Linzi roku 1979 prcní cenu dětské poroty. (M.B)
  • Herci měli paruky a v nich glycerín, aby vypadali rozcuchaně. (M.B)

Reklama

Reklama