Vrah skrývá tvář

Další čistokrevná detektivka s majorem Kalašem, kde už Hrušínský svým charismatem zastínil i Brzobohatého. Inteligentní krimi, kde se postupně vykrystalizuje několik podezřelých a osobně jsem netrefil, byť to bylo vlastně těsně vedle.  Zaujalo i profilování vraha s dr. Plzákem, dle mého vcelku novátorský přístup nejen v tehdejší kriminalistice. Černobílá kamera, bezútěšné exteriéry a všudypřítomné ticho, jenž rámovalo veškeré dění. Balkón na Hrubém Rohozci s psychicky zničenou Radkou úžasný a scéna s upadlým zábradlím až dechberoucí.  Připomenutí po dlouhých letech a maximální spokojenost. (27.09.2022)

Ze začátku tam všichni chrlili jedno jméno za druhým až to skoro vypadalo jako předčítání ze Žlutejch stránek a to pro diváka, který se ještě neorientuje v případu není nikdy dobrý. Nějakým zázrakem ani vlastně nevím jak, jsem se ale po chvíli zcela překvapivě ve všem začal orinetovat a pak už to jelo jako po másle. Za pomocí vynikající ponuré atmosféry a skvěle vypravěnému patrání po vrahovi, mě detektivka dostala přesně tam, kde to mám u kriminálek nejradší. Sedím, koukám a každou minutu hlasím jméno vraha, pokaždý samozřejmě jiný, přesně podle toho jak se zrovna vyvyjí pátrání. Finále graduje naprosto nevidaným způsobem a nedovoluje myslet ani na sex. Výsledek sledování snímku Vrah skrývá svou tvář stál za to. Během filmu jsem snědl tři vlastní nehty a další dva okousal, propotil tričko a oboustraně popsal papír o formátu A3, kam jsem si v průběhu filmu zapisoval jména podezřelých. (22.03.2010)

Detektivní filmy 60.let mají v sobě neuvěřitelnou syrovost, která je dána jednak černobílou kamerou ( Jiří Vojta), dále zlověstnou a místy hodně temnou hudbou ( Pavel Blatný) a v neposlední řadě prostředím ( les, chátrající státní statek a zámeček) i výkony herců. Mezi herci mě překvapila Lola Skrbková v roli babičky Michala, která mi nadlouho utkvěla v paměti jako žebračka z Kladiva na čarodějnice, kde stála na počátku hrůzné mašinérie soudních procesů s čarodějnicemi. Tvůrci vedou diváka záměrně po cestičkách k různým pachatelům. Přiznám se bez mučení, že ať jsem napínal závity sebevíc, vraha jsem do klíčové chvíle neodhalil...Chvílemi opravdu strašidelná detektivka. (22.03.2011)

Maigretovsky civilní Hrušínský, syrová ponurá atmosféra, hutné napětí fungující i kvůli skvěle zachycené prostředí, se všemi těmi ponurými uličkami a omlácenými šedými baráky. A samozřejmě scénář, který si diváka vodí jak potřebuje, předhazuje mu jednoho podezřelého po druhém, prokládá to střípky informací a sem tam i falešnými směrovkami. To všechno jsou klady, které z filmu dělají i po téměř půlstoletí výtečný kousek, který nepotřebuje žádné filmařské kejkle aby udržel napětí až do závěrečných minut. Mnohem lepší než první část trilogie. (30.10.2013)

Když už se dnes takové filmy netočí, musíme sáhnout do archivu. Tvůrci nás postupně vedou několika možnými motivy a zabývají se lidmi, jen aby zakryli rozuzlení v závěru. Velmi realisticky vykreslené vyšetřování, do detailu vypiplaný scénář a postupně gradující děj (to postupně podtrhuji), to je lahůdka. A ta atmosféra! Lola Skrbková ve své špeluňce s křížkem a svíčkami mě bude ještě dlouho budit ze spaní. Filmové řemeslo. (11.01.2020)