Po zavírací době

Scorsese si stojí v mém osobním žebříčku filmových režisérů hodně vysoko, ale tentokrát nastal první případ, kdy jsem se s Martinem skutečně minul. Snímek Po zavírací době na mě působí dojmem nevtipného chlápka, který - posilněn několika skleničkami alkoholu - začne dělat dojem na přítomnou slečnu, je dotěrný, bez charismatu, pouze trapně snaživý, prostě opruz. Příběh drhne a vůbec nedrží pohromadě, scénárista chce ohromovat novými a novými nápady, jenže situace nedotahuje do vtipného konce, a postavy (vesměs přehnaně afektované a s charakterově vyhraněné do extrémní, nerealistické polohy) přicházejí a odcházejí, aniž by se jejich mikropříběhy nějak naplnily. Ani ty dvě hvězdičky nejsou nijak přesvědčivé. Celkový dojem: 35 %. (10.08.2013)

Znáte to. Světla v hospodě jsou už vypnutá. U stolu jste jen vy a pár přátel. Misionář s pípou se mění v nepříjemného chlapíka, který se ohání tisícikorunovým účtem, na kterém je více čárek, než je člověk v daném stavu schopen spočítat a přesně v tuto dobu se odehrává Scorseseho snímek. Ostatně název to vyjadřuje přesně. Pro Paula Hacketta to mělo být obyčejné rande, jenže to by se nesměl vydat do čtvrti plné bláznů. Takže potkává bláznivé dívky, zloděje a nakonec se zaplete i s místní domobranou. Rozhodně se jedná o nejbizardnější Scorseseho film, ale na druhou stranu také nejslabší. Jako thriller film funguje bezvadně. Atmosféra je hutná a člověk s napětím očekává další patálie, které čekají na hlavního hrdinu. Ale film moc nefunguje jako komedie. Jestli jsem se zasmál tak dvakrát, tak je to opravdu málo. After hours můžete brát jako thriller, ne jako komedii, který vás naučí vážit si své práce a nechodit ven jen tak s dvackou v kapse. (07.06.2007)

Kolik je příběhů (nejspíš nekonečno), tolik je nočních můr. Tahle můra byla skutečně vlezlá; ale jsou i jiné, mírnější, ale i takové, na které člověk ráno (horkotěžko) vzpomíná, nechce se mu s nimi hned tak rozloučit, a nechce se mu proto z postele. Těm se tradičně říká sen, případně i zlý sen, a od různých snářů až po Freudovo "Traumdeutung" je toho celá literatura. Scorsese, který je s nočními můrami zrejmě dobře obeznámen, spojil několik nočních děsů dohromady, možná při snaze vytvořit jednu obecnou noční můru, ve které každý pozná ty svoje. Přesto, že tu jeden zásadní prvek chybí - levitace, Pavlík měl uniknout rozzuřenému davu vzduchem -, nejspíš se mu to podařilo, protože jsem měl pocit, že ležím v posteli a snažím se vzpomenout si, o čem se mi to právě zdálo. Pozn.: Ostatně kvalitu snu mají i samotné filmy (viz tento), s vypětím sil se je snažíme uchovat v paměti, ale posléze se rozplynou ve zhutnělou tresť moralit, příměrů a komentářů, pokud úplně nezmizí v nevědomí. (05.03.2018)

Celkem sympatický pokus o mindfuck, ale jede to jen na půl plynu. Navíc nějak zajímavé a líp vedené mi to přišlo až v druhé polovině, do té doby to bylo jen do sebe zahleděné cosi s ne zrovna sympatickými postavy, se slabou atmosférou a s humorem, který mě skoro celou dobu jaksi míjel. S humorem se to nezměnilo ani v té druhé polovině, ale všechno ostatní naštěstí ano a tak z toho nakonec mám aspoň zapamatováníhodný a mírně příjemný dojem. Víc jak průměr to ale pro mě stejně není, jelikož to pro mě ani žádný silnější zážitek nebyl. Buď to mělo mít víc (šílenějších) nápadů, nebo to mělo být víc propracované v jednotlivostech či i v celku, protože ono to sice něco řekne a odněkud někam jde, ale s ničím to moc nepřijde, SPOILER jenom s obyčejným cyklickým koncem, kterému shází něco navíc, abych ho dokázal jen tak akceptovat KONEC SPOILERU. Jak jsem ale psal hned na začátku - je to sympatický pokus, který ani není vyloženě nepovedený. Jen je to pořád jen pokus... 3* (09.04.2022)

Scorsese konečně komediálně naladěn, ačkoliv jde o humor spíše absurdně černý. Paul Hackett prožívá opravdu příšernou noc, ale my se díky jeho patáliím ve špinavých ulicích, bez peněz, v dešti a s domobranou za zadkem skutečně skvěle bavíme. Nemůžu si pomoct, ale Scorsese nešlápne vedle, i když "šlápne vedle!":-) (01.01.2009)