Po zavírací době

Kdyby šel domů pěšky, udělal by líp. Hodně se mi líbila hudba, ale vývoj událostí byl čím dál více přehannej. Každej ho pozval k sobě domů a všichni byli magoři. Hlavní herec hrál dobře a konec byl uspokojivý i když, kdyby to skončilo tak o dvě minuty dříve bylo by to pomalu, jak z povídky Roalda Dahla. 70% (20.10.2014)

I just wanna live! Marty asi nějakou dobu chodil velmi intenzivně kalit s panem Lynchem. Jinak si tohle propletené panoptikum podivných figurek obývajících jedno bizarní univerzum snad ani vysvětlit nelze... Poněkud svérázný sen z probdělé noci. Atmosférický absurdistán temných ulic propršeného velkoměsta, kde téměř nic nedává smysl. Neokoukaní herci, dokonale šílené situace a na soundtracku Mozart. Jenom nechápu, jak mi tenhle Scorseseho klenot mohl tak dlouho unikat mezi prsty. What a night! :-) (23.04.2012)

Kolik je příběhů (nejspíš nekonečno), tolik je nočních můr. Tahle můra byla skutečně vlezlá; ale jsou i jiné, mírnější, ale i takové, na které člověk ráno (horkotěžko) vzpomíná, nechce se mu s nimi hned tak rozloučit, a nechce se mu proto z postele. Těm se tradičně říká sen, případně i zlý sen, a od různých snářů až po Freudovo "Traumdeutung" je toho celá literatura. Scorsese, který je s nočními můrami zrejmě dobře obeznámen, spojil několik nočních děsů dohromady, možná při snaze vytvořit jednu obecnou noční můru, ve které každý pozná ty svoje. Přesto, že tu jeden zásadní prvek chybí - levitace, Pavlík měl uniknout rozzuřenému davu vzduchem -, nejspíš se mu to podařilo, protože jsem měl pocit, že ležím v posteli a snažím se vzpomenout si, o čem se mi to právě zdálo. Pozn.: Ostatně kvalitu snu mají i samotné filmy (viz tento), s vypětím sil se je snažíme uchovat v paměti, ale posléze se rozplynou ve zhutnělou tresť moralit, příměrů a komentářů, pokud úplně nezmizí v nevědomí. (05.03.2018)

Škoda že se nerozvinulo úvodní téma s dívkou Marcy v podání Rosanny Arquette - v ten moment je film nejtajemnější a nejnapínavější. Postupné rozvinutí do úseků nabalených vždy na jinou bizardní postavičku sice odsýpá, ale kdyby Scorsese něco ubral nebo přidal, bylo by to ve výsledku vlastně jedno. I přes relativně civilní téma je film nenápadným vizuálním zážitkem, a to nejen díky perfektnímu střihu a efektním kamerovým jízdám - jemné barevné tónování jednotlivých dekorací chytře doplňuje poblikávající neony nočního New Yorku. (06.04.2017)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)