Po zavírací době

Scorsese konečně komediálně naladěn, ačkoliv jde o humor spíše absurdně černý. Paul Hackett prožívá opravdu příšernou noc, ale my se díky jeho patáliím ve špinavých ulicích, bez peněz, v dešti a s domobranou za zadkem skutečně skvěle bavíme. Nemůžu si pomoct, ale Scorsese nešlápne vedle, i když "šlápne vedle!":-) (01.01.2009)

Myslím, že keby k vám prišiel chlapík a vyrozprával by vám príbeh podobný deju tohoto filmu, asi by ste ho označili za šialenca. Je ťažké si to predstaviť, no Scorsese načrtol perfektnú zhodú náhod ako dokonale možnú realitu, ktorá vyráža dych. Svižné, plné zvratov, nechýba ťažké čiernohumorné korenie, proste zábava. 80%. (18.05.2007)

Martin Scorsese je majster vytváraní atmosféry a skúmaní konkrétneho prostredia. V tomto filme brilantným a surrealistickým spôsobom uvádza do života SoHo v 80' rokov. Griffin Dunne je skvelá postava. Máte ho radi už od prvej scény a s vzrušením a hrôzou sledujete jeho dobrodružstvá. Napätie v tomto filme je tiež intenzívne, čo je úžasné pre odľahčenú komédiu. 8/10 (24.03.2021)

Na Scorseseho dosť atypické, trochu jednohubkové, ale stále veľmi zaujímavé a chytľavé. Som rád, že tento film kedysi zaradila STV 2 do filmového klubu, keď prezentovala Scorseseho tvorbu a nestavila iba na istoty typu Taxikár, alebo Zúriaci býk. Ja som im zato celkom vďačný, tvorbu velikánov treba poznať predsa obšírnejšie. VIDENÉ ZNOVA 8/23. Skutočne ide v Scorseseho tvorbe o vedľajšák, ktorý nie je ani zďaleka tak ambiciózny ako väčšina jeho diel. Na škodu to ale samozrejme nie je, film má vzhľadom na zápletku a daný krátky filmový čas doslova zbesilé tempo a k tomu, ako vidno, netreba vôbec točiť akčné scény. (10.01.2013)

Kolik je příběhů (nejspíš nekonečno), tolik je nočních můr. Tahle můra byla skutečně vlezlá; ale jsou i jiné, mírnější, ale i takové, na které člověk ráno (horkotěžko) vzpomíná, nechce se mu s nimi hned tak rozloučit, a nechce se mu proto z postele. Těm se tradičně říká sen, případně i zlý sen, a od různých snářů až po Freudovo "Traumdeutung" je toho celá literatura. Scorsese, který je s nočními můrami zrejmě dobře obeznámen, spojil několik nočních děsů dohromady, možná při snaze vytvořit jednu obecnou noční můru, ve které každý pozná ty svoje. Přesto, že tu jeden zásadní prvek chybí - levitace, Pavlík měl uniknout rozzuřenému davu vzduchem -, nejspíš se mu to podařilo, protože jsem měl pocit, že ležím v posteli a snažím se vzpomenout si, o čem se mi to právě zdálo. Pozn.: Ostatně kvalitu snu mají i samotné filmy (viz tento), s vypětím sil se je snažíme uchovat v paměti, ale posléze se rozplynou ve zhutnělou tresť moralit, příměrů a komentářů, pokud úplně nezmizí v nevědomí. (05.03.2018)