Po zavírací době

Po zavírací době je surrealistická hříčka, jejíž cílem je zřejmě co nejvíc a co nejkrutěji vytrestat Paula Hacketta za jeho nespokojenost s dosavadním životem a vyléčit ho z iluzí a snů o svém budoucím životě. Je to vlastně takový kafkovský film s vynikající depresivní atmosférou, kombinace Zámku a Procesu - osudem odsouzený úředníček se protlouká neskutečně bizarními situacemi, setkává se s bizarními postavami a za nic na světě se nedokáže dostat domů, vyspat se a dál snít o lepší práci... Všechny okamžiky a všichni aktéři jeho noční můry jsou nějakým způsobem propojeny a tvoří jakousi fiktivní síť, z níž, jak se zdá, nemá Paul Hackett šanci uniknout. Vše spěje do nádherného finále, jež je podobně jako úvodní část podkreslená krásnou Bachovou skladbou. Nic jsem si od tohoto snímku nesliboval, ale ve výsledku jsem se ohromně pobavil. Nezaslouženě méně známý Scorseseho film. (16.05.2007)

Jasné, filmy preháňajú. Ale to nič nemení na fakte, že v noci niektoré veci proste fungujú inak. Mnohé podniky sú preplnené práve vtedy, iných celé osadenstvo tvorí len personál. Na ulici stretávate divných ľudí, ktorí, aj keby divní neboli, po tme tak jednoznačne vyzerajú. A možno je to len tým, v akom stave ste vy. Síce sa väčšinou reálne nedeje, že človek, ktorého spoznáte, ešte v ten večer spácha samovraždu a zároveň chce niekto zabiť vás. No je celkom bežné, že sa ocitnete niekde inde než ste pôvodne plánovali, s inými ľuďmi, či v inom rozpoložení. Hlavne, keď ste pod vplyvom alkoholu, drog, žien a ďalších návykových látok. A nakoľko ja nepochádzam z veľkomesta na úrovni New Yorku, môžem kľudne pripustiť, že tam by sa mi prihodilo čokoľvek (ako by povedal ďalší krajan). (23.07.2014)

Myslím, že keby k vám prišiel chlapík a vyrozprával by vám príbeh podobný deju tohoto filmu, asi by ste ho označili za šialenca. Je ťažké si to predstaviť, no Scorsese načrtol perfektnú zhodú náhod ako dokonale možnú realitu, ktorá vyráža dych. Svižné, plné zvratov, nechýba ťažké čiernohumorné korenie, proste zábava. 80%. (18.05.2007)

Ranou tvorbu Martina Scorseseho nemám tolik nakoukanou, takže mě After Hours poměrně dost a ve finále i vesrkze příjemně překvapilo. Ono je to totiž drama odehrávající se v New Yorku během jednoho večera a hlavnímu protagonistovi se stává jedna bizardnější situace za druhou až vlastně Kafkovského stylu. Konec už je pak jenom symbolickým uzavřením jedné divoké noci. Hodně zajímavá záležitost. Kdo má rád Scorseseho, trošku mysteriózní dramata nebo věci odehrávající se ve více sevřeném časovém rámci, mohu jedině doporučit. (15.08.2022)

Duchem dílu Franze Kafky natolik blízký film jsem dosud neviděl. Slovo „blízký“ už snad ani není na místě, vystřižení atmosféry a údělu hlavního hrdiny je dokonalé a některé scény (dveřník u baru) pocházejí přímo z Kafkova pera. Jen absurdita zde má více humorný podtext, to ale vůbec nevadí. Ústřední postavou je rovněž uředník, ovšem pracující v srdci New Yorku, a během noci, již s ním prožijeme, poznáme – jak je u Scorseseho zvykem - jeho temnější a v tomto případě i neobvyklejší tváře, protože „po zavírací době platí jiná pravidla“. Paul má jediný – a na první pohled snadno dosažitelný – cíl: dostat se domů. V New Yorku 80. let přece nemůže být žádný problém dostat se ve 2 ráno do svého bytu. Jenže na zdánlivě přímou cestu padá kámen za kamenem a sotva Paul jeden obejde, objeví se před ním další. Už mnohokrát to vypadá, že konečně našel záchranu a vše se v dobré obrátí, ale chvíli naděje okamžitě vystřídá obrat, který jeho postavení ještě zhorší (v tomto nacházím největší podobnost s Nezvěstným, jenž se ostatně ztratil ve stejném městě). Nikdy nedospěje až do stavu úplné bezradnosti, jeho dům je vzdušnou čarou stále nedaleko, stačilo by nasednout na taxík nebo na metro a musel by přece být doma hned... ale jakmile něco podnikne, vždy se přihodí – ať už náhodou nebo přičiněním někoho jiného - něco, co jeho úsilí zhatí. Důležité je, že se v každé situaci chová a rozhoduje víceméně racionálně (jak by divák očekával) a nepředstavuje pouze panáka vláčeného scénářem. Jeho jednotlivé příhody jsou navíc navzájem provázány a míru absurdity tak ještě zvyšují, až si člověk říká, jak je i ten New York vlastně malý. Plus nádherná hudba. (19.02.2008)