Režie:
Martin ScorseseScénář:
Joseph MinionKamera:
Michael BallhausHudba:
Howard ShoreHrají:
Griffin Dunne, Rosanna Arquette, Linda Fiorentino, John Heard, Teri Garr, Catherine O'Hara, Cheech Marin, Tommy Chong, Verna Bloom, Dick Miller, Will Patton (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Znuděný úředník (Griiffin Dunne) se pozdě v noci vydává na barové dobrodružství nočním New Yorkem. Během noci se mu stane řada příhod, které mu s vtipem připravil škodolibý osud. Protože když je po zavíracích hodinách, platí jiná pravidla. Newyorský filmař Martin Scorsese oceněný za tento film cenami Independent Spirit Awards a soškou v Cannes za nejlepší režii natočil ve svém oblíbeném městě černou komedii, ve které se může stát cokoliv. V příběhu o tom, co vše se může zvrtnout uvidíte také Rosannu Arquette, Lindu Fiorentino, Teri Garr, Catherine O'Hara, Cheeche & Chonga a další, se kterými se nešťastný hrdina setká. Scorsese prohlásil, že scénář Josepha Miniona byl sestavený jako puzzle, vše do sebe nakonec krásně zapadlo. (Magic Box)
(více)Videa (2)
Recenze (176)
Kolik je příběhů (nejspíš nekonečno), tolik je nočních můr. Tahle můra byla skutečně vlezlá; ale jsou i jiné, mírnější, ale i takové, na které člověk ráno (horkotěžko) vzpomíná, nechce se mu s nimi hned tak rozloučit, a nechce se mu proto z postele. Těm se tradičně říká sen, případně i zlý sen, a od různých snářů až po Freudovo "Traumdeutung" je toho celá literatura. Scorsese, který je s nočními můrami zrejmě dobře obeznámen, spojil několik nočních děsů dohromady, možná při snaze vytvořit jednu obecnou noční můru, ve které každý pozná ty svoje. Přesto, že tu jeden zásadní prvek chybí - levitace, Pavlík měl uniknout rozzuřenému davu vzduchem -, nejspíš se mu to podařilo, protože jsem měl pocit, že ležím v posteli a snažím se vzpomenout si, o čem se mi to právě zdálo. Pozn.: Ostatně kvalitu snu mají i samotné filmy (viz tento), s vypětím sil se je snažíme uchovat v paměti, ale posléze se rozplynou ve zhutnělou tresť moralit, příměrů a komentářů, pokud úplně nezmizí v nevědomí. ()
.. „ Dnes snad musí být úplněk“ zoufá si Paul, který se marně pokouší uniknout, v deštivé noci, z podivné čtvrti, s 97 centy v kapse a s klíči od cizího bytu (důvěra za důvěru). Ale každý další pokus vše víc a víc komplikuje. Hororová atmosféra (připomíná to útěkové sny, kdy se člověk taky ne a ne pohnout z místa) ve výborně natočené černočerné komedii. Takže pozor na náhodná setkání, umělkyně a těžítka. „Umění je pěkně hnusný.“ ()
Kdyby šel domů pěšky, udělal by líp. Hodně se mi líbila hudba, ale vývoj událostí byl čím dál více přehannej. Každej ho pozval k sobě domů a všichni byli magoři. Hlavní herec hrál dobře a konec byl uspokojivý i když, kdyby to skončilo tak o dvě minuty dříve bylo by to pomalu, jak z povídky Roalda Dahla. 70% ()
Kdyby Paul nepotkal tu dívku v baru, kdyby se za ní v noci nerozjel, kdyby neztratil peníze, kdyby nepožádal servírku o laskavost, kdyby si nepůjčoval ty klíče, kdyby se nestalo dalších X náhod...tak by neprožil tu nejšílenější a nejneuvěřitelnější noc svého života a my bychom přišli o ohromně příjemný a zábavný film, o kterém bych nikdy neřekla, že ho natočil Scorsese. ()
Scorsese si stojí v mém osobním žebříčku filmových režisérů hodně vysoko, ale tentokrát nastal první případ, kdy jsem se s Martinem skutečně minul. Snímek Po zavírací době na mě působí dojmem nevtipného chlápka, který - posilněn několika skleničkami alkoholu - začne dělat dojem na přítomnou slečnu, je dotěrný, bez charismatu, pouze trapně snaživý, prostě opruz. Příběh drhne a vůbec nedrží pohromadě, scénárista chce ohromovat novými a novými nápady, jenže situace nedotahuje do vtipného konce, a postavy (vesměs přehnaně afektované a s charakterově vyhraněné do extrémní, nerealistické polohy) přicházejí a odcházejí, aniž by se jejich mikropříběhy nějak naplnily. Ani ty dvě hvězdičky nejsou nijak přesvědčivé. Celkový dojem: 35 %. ()
Galerie (86)
Zajímavosti (9)
- Dialóg medzi Paulom a vyhadzovačom klubu Berlin je prevažne prispôsobený Kafkovmu podobenstvu Pred zákonom z románu Proces. (Georgei)
- Paul Hackett (Griffin Dunne) nosí hodinky značky Hamilton Khaki. (dyfur)
- Ve scéně, kdy servírka Julie (Teri Garr) pozve Paula (Griffin Dunne) do svého bytu, první píseň, kterou mu pustí, je "Last Train to Clarksville" od The Monkees. Právě filmový projekt od The Monkees Hlava (1968) poskytl Teri Garr první mluvenou roli. Tehdy se filmování zúčastnila ještě jako Terry Garr. (peetriss)
Reklama