Krvavá neděle

Z dnešního pohledu už možná typická Greengrassovka. Jsou zde totiž poprvé přítomni jeho současné prvky jako je rozklepaná kamera, dokumentaristický styl natočení apod. To opět vyvolává sugestivní a autentistické pocity podobným těm z Letu č.93. Ovšem zde možná ještě navíc jedná o jeho nejosobitější film a je to na tom docela znát. Greengrass popisuje postoj a postup obou táborů a i když se o to místy snaží neutrálně, tak je jasné kdo za tuto památnou událost má největší zodpovědnost. Budete mít po skončení filmu zkrátka hodně pocitů a tento film ve mně bude asi hodně dlouho rezonovat. A po závěrečných titulcích jsem měl husí kůži. (16.09.2008)

Hodně odvážný a realistický, chtělo by se říci, spíše hraný dokument. Paul Greengrass se tímto snímkem katapultoval mezi nejtalentovanější režiséry a jeho talentu si všimli i v Hollywoodu, kde se pro změnu katapultoval mezi nejlepší a nejschopnější režiséry současnosti. Krvavá neděle, osudný den v životě mnoha Irů, který patrně navždy zavrhl usmíření katolíků a protestantů. Britští vojáci ten den bez milosti popravili nevinné civilisty, ale jejich činy zůstaly bez potrestání. Tohle pro mě bylo naprosto šokující odhalení a ještě dlouho po skončení jsem tento snímek rozdýchával. Scény točené roztřesenou kamerou působí velmi autenticky a dodávají filmu to správné napětí a diváka donutí usednout ještě více do sededla. Pokud se vám líbil Let č.93, tak z Krvavé neděle budete nadšeni...... (09.11.2008)

Ještě předtím, než se Paul Greengrass dal na filmařskou dráhu, pracoval jako politický pozorovatel a své globální měřítko si nejvíce zaostřil na Severní Irsko. A právě během této doby nashromáždil neskutečné množství faktů a osobních poznatků, které později přenesl do tohoto filmu. Ihned od začátku je zde patrná silná politická nekorektnost, neboť jedna ze zúčastněných stran zde jasně „prohrává“, ale není to vinou samotného režiséra. Ten s dokumentární nezúčastněností rekonstruuje události hodinu po hodinu (později téměř minutu po minutě) a celé to předkládá v neskutečně nesnesitelné a syrově autentické atmosféře, v níž rychle, stručně a přitom velmi jasně předkládá postoj obou táborů. Navíc si dějové části rozdělil na třetiny, v níž ta první doslova zmáčkne diváka očekáváním opravdového pekla, druhá vyvolá otázku „Proč?“ a závěrečné „oplakávání mrtvých“ je dle mého jedním z nejemocionálnějším okamžiků v dějinách filmu, což při absenci sentimentu zahanbí i závěry filmů Stevena Spielberga. Když jsem pak v závěrečných titulcích, které jsem četl přes slzící oči (fakt!), uviděl zmínku o královně, vyznamenáních a počtech potrestaných Dále opravdu nemám slov! (19.09.2005)

Das ist škandál !!! Fakt krvavej masakr natočenej podle skutečnejch událostí po jehož zhlédnutí máte chuť vstoupit do Irské Republikánské Armády /IRA/. Tento snímek natočený dokumentárním stylem s autentickými záběry nám popisuje události jednoho nedělního dne, kdy do ulic severoirského města Londonderry vyšlo pokojně demonstrovat tisíce nespokojených Irů. Natož tam byli povoláni Britští výsadkáři, kteří měli dohlížet na pořádek v ulicích a v případě nebezpečí zasáhnout mírovými prostředky jako jsou vodní děla, slzný plyn ad. Zelený mozky si asi mysleli, že jsou ve válce a jelikož měli plán pochodu, tak na jednom místě tohoto pochodu postavily barikády a tím donutili demonstrující jít jinou cestou, kde je čekalo nemilé překvapení a to byla palba doslova dozad. Bylo dokázano i z autentických záběrů, že demonstrující neměli žádné zbraně, takže nebyl důvod je zabíjet. Mezi bezmála třiceti mrtvými bylo i třináct nezletilých dětí, kteří si šli jenom zaházet kamenama společně se svýma fotříkama na britské armádní jednotky. Následně po tomto medializovaném krvavém incidentu byla ustanovena vyšetřovací komise z britské strany, která měla za úkol zamést vše pod koberec, ale tím si nasrali na hlavu, jelikož jako reakci na tento masakr vypálil rozzuřený dav britskou ambasádu v Dublinu a také IRA zaznamenala nebývale velký zájem v rekrutování nových členů této organizace. Také v kulturním světě nezůstal tento incident bez odezvy. Nejznámějším protestsongem proti této události byl asi song od irské hudební kapely U2 s názvem „Sunday Bloody Sunday" a také skladba„The Luck of the Irish" od Johna Lennona. Velice smutné je, že ani po čtyřicetiletém výročí od této události se nikdo z britské vlády neomluvil za tento incident a celkově nechápu, že ti imperialističtí britové nenechají tento smaragdový ostrov na pokoji. A to píšu zejména protože jsem v Irsku několikrát byl a dokonce jsem tam i pracoval a můžu říct, že místní mentalita zdejších lidí je dosti podobná jako ta naše. No prostě mají rádi pivo, rádi se baví, tancují, mají rádi fotbal a těch podobností je mnohem víc. Mají moje sympatie a v této věci jsem stoprocentně na jejich straně. Za nestranné natočení tohoto snímku dávám zasloužených 100%. (16.06.2021)

No jo, Britové a Irové se nemají rádi. Jen těžko by někdo našel film, ve kterém je to vidět více. Pokud o tomto filmu budeme mluvit jako o rekonstrukci skutečných událostí, tak je třeba filmu pochválit styl, kterým byl natočen. Kamera záměrně působí dojmem, jako by právě divák byl dalším členem výpravy. Musím se přiznat, že mě se tvůrcům vtáhnout nepodařilo. Musím i konstatovat, že herecké obsazení je velmi slabé a dost ubírá na důvěryhodnosti. Vlastně film má celkově takový amatérský outfit. Paul Greengrass tedy mým oblíbencem rozhodně nebude. Krvavá neděle je čtvrtý film z jeho filmografie, který se mi posmůlilo vidět a opět tedy žádná sláva, ba dokonce průšvih. Pojem ,,krvavá neděle! mi tedy utkví v paměti pouze jako den menstruačního cyklu. Na film brzy a rád zapomenu. * (22.09.2012)