Krvavá neděle

Hodně silné čtyři hvězdy. Proč? Chyběla mi tam ta hudba. Navzdory tomu, že má film evokovat dokument (a daří se mu to, o tom žádná!), a tudíž k němu tato složka nepatří, tak mi tam nějaký výraznější skladatel chyběl. A já si na konci představoval: jak by například Hans Zimmer dokázal okořenit pouliční střety, anebo dojmout diváka při závěrečných minutách snímku? Kdyby nechal Greengrass občas zahrát na piánko či smutně zabrnkat na kytaru... ale to by byl asi úplně jiný film, vždyť muzika toho dokáže tolik! Takže aby bylo jasno, tak se mi to moc líbilo, je to napínavé od začátku do konce, U2 rulujou... Vsadím se, že v Green Zone hudba je a bude se mi líbit o něco víc :-). Special thanks to Botič. (10.05.2010)

Některé filmy vás neuspí, ani když se na ně díváte po půlnoci v televizi, již trochu unavení. Tohle nebyl ten případ. Především to neustálé smýkání kamerou sem a tam, což mělo patrně dostat do snímku jakousi nervozitu či napětí, paradoxně spíš unavovalo. Podobně jako u Greengrassova pozdějšího Letu č. 93. A podobné to bylo také s postavami, nebo spíš s herci - působili podivným dojmem, že myslí především na to, aby se hlavně náhodou nepodívali do kamery. Nevím, čím to je - u mě prostě autenticita veškerá žádná a po stylizaci, která by film posouvala jinam, ani stopy. Tak jsem to asi po půlhodině vypnul. (16.09.2008)

Bloody Sunday je zvláštní snímek, ovšem při pohledu na jméno režiséra už člověk ví, která bije. V mnohém to připomíná jeho "Let číslo 93" (nebo naopak?). Divák má pocit, že se spíš než na film, dívá na autentické dobové záběry, což může někoho štvát ("sakra, připomíná mi to ty hrané scénky v dokumentech od BBC"), někoho zas pro změnu nadmíru bavit. Tak jako tak, Bloody Sunday je silný film, který tuto západnímu světu velmi známou událost předkládá bez sentimentu i bez moralizování. Někomu může scházet silnější dějová (rozuměj filmová) linka, no co může být však silnějšího, než události samotné, které se v onu neslavnou neděli 30.1.1972 staly...? Závěr snímku však pomyslel i na toto a závěrečná řeč Jamese Nesbitta v roli Ivana Coopera (mimochodem nejvýraznější postava filmu) nenechá chladným asi nikoho- "Chtěl bych říct britské vládě- Víte vůbec, co jste udělali? Zničili jste hnutí za občanská práva. A dali jste IRA největší vítězství, jaké kdy mohla mít. Všude po městě dnes v noci budou mladí muži vstupovat do IRA a vy sklidíte bouři." (01.08.2011)

Mně to tedy zase až tak nevzalo. Hlavně mi vadí jakási neujasněnost. Na dokument jsou autoři příliš zaujatí, stranící jedné straně, bez snahy o objektivnost, ale na drama je zase všechno pojato velice povrchně bez hlubšího ponoru do osudů kohokoliv ze zůčastněných. Jakmile jsem po půl hodině pochopil jaký je pohled autorů filmu, následoval pro mne už jen sled stále dalších a dalšícj stejných motivů v měnících se kulisách provázený jistotou, že jiné už to nebude. (30.11.2009)

Nevim, co mě na tom filmu triggerovalo víc – jestli ta chladná pseudo-dokumentární stylizace, zatmívačky, shaky camera, anebo příběhová vyprázdněnost [ačkoliv její absence je víceméně pochopitelná]. Chápu tvůrčí záměr pojmout celý film jako hyper-realistickou [až dokumentární] rekonstrukci oněch událostí, ale s Pavlem Zelenotrávou asi moc velký cumarádi nebudem, protože jeho tvůrčí rukopis mi snad nikdy nesedne...... PS: jo, Douglas mě asi zabije, ale co nadělám heh (11.10.2022)