Střelec

Poslední Waynův film, kde si vlastně zahrál zčásti sám sebe - stejně jako hlavní hrdina totiž umíral na rakovinu. A než umírat v bolestech několik dní - to se radši nechá v nějaký přestřelce odbouchnout. Hlavní hrdina je totiž jedinej žijící hrdina Západu v roce 1901. Je slavnej, takže je spousta lidí, která buď chce pomstít svý příbuzný, nebo se proslavit zabitím takového slavného muže. Jak to dopadne je od začátku jasný, přesto je film zajímavý. Zčásti to dělá příběh, který není kupodivu zběsilou naháněčkou na umírajícího pistolníka, ale poklidným příběhem o chlapovi, který má za chvíli umřít a zbytek života tráví ve společnosti lidí, které předtím neznal, přesto se s nimi za těch pár dní dokáže spřátelit. Taky to samozřejmě dělá skvělá Siegelova režie, kamera není tak statická, jako ve Waynovkách od Forda či Hawkse. A taky vedlejší role slavných herců, takže je tady mladý Ron Howard, James Stewart jako doktor, Harry Morgan jako šerif, nebo štěky Johna Carradina či Richarda Boona. Pobavily mě na začátku záběry ze starých Waynovek, jako vylíčení hrdinovy minulosti. (16.05.2009)

Dojemné loučení westernové ikony J.Wayna s žánrem v roli pistolníka, který umírá na rakovinu, je o to působivější, že se herec potýkal se stejným problémem (na nemoc si zřejmě zadělal při natáčení filmu o Čingischánovi, který byl realizován v blízkosti pokusných jaderných výbuchů). Další westernový matador-J.Stewart- se objevuje v roli lékaře a zrzavý hošík R.Howard jednou jako režisér natočí taktéž dobrý western: Ztracené. (19.03.2007)

Když už zakončit kariéru, tak pořádně. Stejně, jako se Clint Eastwood v Gran Torinu rozloučil s herectvím, se John Wayne ve Střelci loučí vlastně (bohužel) se vším: S nejslavnější westernovou érou, se stříbrným plátnem i s holým životem, a to všechno činí s dávkou ironického nadhledu i neškodného sentimentu. Legenda odešla se vztyčenou hlavou. Čtyři hvězdy za film, pátá z úcty.__P.S. Přestřelky v režii Dona Siegela měly vždycky pořádnou šťávu.__P.P.S. Společné scény Johna Waynea a Jamese Stewarta jsou skvělé. (06.02.2011)

Když jsem před cca 7 lety viděl prvních pár mluvených westernů z roku 1939, žánrem prakticky nepolíbený, tehdy jsem Waynovo Přepadení ocenil jako první western roku. A od té doby jich ještě pár bylo, i když Wayne netočil ty nejslavnější klasiky, ani nebyl nejlepší herec, byl to stejně král westernů. Jeho odcházení je poměrně autobiografické, stárnoucí pistolník/herec pro jehož pistolnictví/filmy už není v moderním světě (ve filmu 1901) místo a který umírá na rakovinu a chce odejít v záři slávy. Až na finální přestřelku prakticky bez akce, ale není to úplně smutná tryzna. Naopak je to skoro typická Waynovka, dialogy jiskří jako vždy, nechybí tu různé figurky zahrané spolehlivými herci (Morgan, Carradine, Crothers), Wayne se hádá s různými postavami, učí mladého kluka (Howard) a buduje si pouto s ráznou vdovou (Bacallová). Ale jak zpívají Olympici, ten film skrývá slzu pod usmáním... Každopádně krásný film, moc mě potěšil úvod se scénami ze starých Waynovek a možná i první western, kde se dokonale hodila nastupující moderna. Velice silné 4*. (02.06.2023)

Spíš nežli klasický western klasické drama ... drama vzpomínkové, bilanční - a rozlučkové, přičemž zaznamenává nejen konec životní pouti jednoho postaršího pistolníka, ale i zavedených pořádků Divokého západu. K akci se odhodlává jen tehdy, když už není zbytí ... nicméně i tak mu to sluší, když maličko stydlivě postává na place, oděné ve westernových kulisách - a image mu kazí jen přílišná dávka patosu ... byť o ní v žádném případě nelze říct, že by nebyla na místě. Solidní 3*, které stojí oběma nohama pevně na zemi. P.S.: Netušila jsem, že John Wayne měl se svou poslední filmovou postavou TOLIK společného ... z úcty k němu přihazuju čtvrtou * (20.02.2017)