Sedm hladových

Zaměstnanci musejí prokázat ideologickou pružnost, pacienti často ztrácející důstojnost zase svoji neohebnost a to nejen fyzickou. Vítejte v sanatoriu pro léčbu prostorové výraznosti, které má na rozdíl od toho, kde trpěl Fantozzi, mírný režim.. Humor se tady skrývá spíše v detailech (Laurel za Hardyho), poselství o světle svobody za zdí a lehká systémově-morální kritika (třeba ohledně vystrčení jedince před odpovědnost kolektivu) někde mezi řádky. Škoda, že někteří herci jen předabovávali, místo toho, aby sami pozvedli úroveň, ale to se netýká Ducháčka Miloslava Štibicha. Jeho vychcaný byznysmen se zakázaným masným ovocem je Čecháček par excellence.. (20.11.2023)

Jsem trochu v rozpacích. Na jednu stranu je vidět, že na filmu pracovali šikovní lidé - režie je fajn, herci sympatičí, sem tam dobrý vtip. Na stranu druhou to celé působí hrozně, ale opravdu hrozně nedotaženě. Alegorie na toalitní režim nefunguje, protože všichni můžou odejít, kdy chtějí. Vysněná Koliba je za rozpadající se zdí a nikdo jim nebrání ji přelézt. Kdyby jim bránila zpočátku jejich obezita, museli pro překonání té zdi něco obětovat (zhubnout), tak prosím. Ale prostě celkově je to velmi laciné a nefunkční. Romanická linka sympatického nekňuby a velmi sexy baculky vyvrcholí ultimátním cringem - on ji pomalu znásilní v rozporu se svou postavou a současně u toho má obdviné kulinářské kecy na adresu jejího muže... to je jedno velké wtf. A to je vlastně esence celého filmu. Divák tam cítí silný potenciál, který se ovšem promění v totální zmar. Možná je to vina scenáristů Petra Novotného a Františka Ringo Čechca, kteří jako že chtěli napsat protirežimní kritiku, ovšem na druhou stranu, jakožto režimem protežovaní estrádníci, si to nechtěli a nemohli s komoušským establishmentem moc rozházet. Prostě chěli být rebely tak napůl. Aby nic neriskovali. A to je přesně tenhle film. Nikdo nic neriskuje, o nic nemusí bojovat, ale současně se nakonec všichni tváří jako děsní rebelové, co se vzbouřili systému... i když nikdy nikomu nic nehrozilo a nikdo jim v ničem moc nebránil. Vrcholem jejich rebelie byla návštěva hospody, kam mohli v podstatě vždycky. Škoda. Mohl to být fakt dobrý film, kdyby tam třeba museli být povinně např. kvůli zaměstnání (musí reprezentovat a proto nesmí být tlustý, jiný obezista nevyjde včas schody do patra, pěvkyně se kvůli sádlu zadýchává, sládek neprojde úzkými dveřmi do sklepa atd.). Kdyby pak museli překonat zeď tím, že zhubnou nebo tak, zkrátka kdyby to celé bylo víc promyšlené. Takhle je to jen cosi, na co se vlastně ani moc koukat nedá. (11.11.2022)

Socialistická komedie na téma hubnutí - Sedm hladovým, nevybočuje z průměru. Sem tam zabaví ojedinělá postava, ale tím to hasne. I já obdivuji tehdejší odvahu herců a hereček, tedy boubelek a tluštíků, kteří byli angažováni. Hráli sami sebe a nebáli se to přiznat a dělat si z toho ještě legraci... Legrace občas zazněla i na téma režim. Inu celej ten kolos se už značně nakláněl a hnil jako zámeček, kde byli tlouštíci internováni... Ve filmu hraje jednu z postav i Pavel Brümer, člen skupiny Fešáci. Předpokládám, že jeho účast má nějakou souvislost s tím, že scénář psal Petr Novotný... * * (29.09.2012)

Slabá komedie. 1) Snaze o komediální efekt je podřízeno chování všech postav, které jinak nemá žádný smysl ani logiku (sportování na plnou pecku hned od začátku kursu, věc s chrápáním a další). Měl jste mě včas upozornit, že začínají louskat. 2) Primitivní politický podtext možná oslovoval diváky tehdy, dnes je příliš zřejmá jeho lacinost. (04.04.2019)

Sice jde o komedii, ale ač námět stojí na tlouštících tak tématem jde spíše o klasickou sondu do chování člověka v mezních situacích, kde se charakter lidí projeví. Bohužel jako celek je film značně nevyrovnaný. Nad průměr tak film pozvedá především herecký projev pana Bubeníka a hudba Michala Pavlíčka. (27.10.2014)