Sedm hladových

"Jsou chvíle, kdy člověk přestává myslet na svou důstojnost. To je tady běžném při odlehčovacích dnech." Pár hlášek je povedených, ale stejně se nemůžu zbavit dojmu, že Smyczek si scénář překroutil po svém a s hereckým materiálem vhodným pro taškařice, natočil hořkou komedii. Film není zdaleka tak vtipný jak by být mohl, a pokud ho něco drží nad vodou, tak charisma jednotlivých herců. Skvělý Antonín Bubeník budiž příkladem. (12.11.2020)

Slabá komedie. 1) Snaze o komediální efekt je podřízeno chování všech postav, které jinak nemá žádný smysl ani logiku (sportování na plnou pecku hned od začátku kursu, věc s chrápáním a další). Měl jste mě včas upozornit, že začínají louskat. 2) Primitivní politický podtext možná oslovoval diváky tehdy, dnes je příliš zřejmá jeho lacinost. (04.04.2019)

Sice jde o komedii, ale ač námět stojí na tlouštících tak tématem jde spíše o klasickou sondu do chování člověka v mezních situacích, kde se charakter lidí projeví. Bohužel jako celek je film značně nevyrovnaný. Nad průměr tak film pozvedá především herecký projev pana Bubeníka a hudba Michala Pavlíčka. (27.10.2014)

Na jednu stranu jsou propagované metody zhubnutí zhusta nesmyslné (držení hladovky, minimum jídla), ovšem na druhou stranu, film krásně před obezitou varuje. Stačí si projít životní data těch nejrozměrnějších účinkujících: Bubeník zemřel v 56 letech, Wilhelmová v 60, Brümer v 69, Štibich v 63, Jelenská v 64, Neblechová v 60, Havránek v 47 letech... Jako kdyby měl člověk určený penzum jídla, co může za život sníst, a holt závisí jen na něm, jestli se přežírá a vystačí mu jen na 60 let, nebo se krotí a je tu spokojený až do stovky. Pravda, do týhle teorie moc nezapadá Husák, který by tu podle ní měl být tak minimálně do 200 let. Tak tu teorii upravíme, že to předem dané penzum je konstanta, součet jídla a alkoholu. (02.12.2015)

Zaměstnanci musejí prokázat ideologickou pružnost, pacienti často ztrácející důstojnost zase svoji neohebnost a to nejen fyzickou. Vítejte v sanatoriu pro léčbu prostorové výraznosti, které má na rozdíl od toho, kde trpěl Fantozzi, mírný režim.. Humor se tady skrývá spíše v detailech (Laurel za Hardyho), poselství o světle svobody za zdí a lehká systémově-morální kritika (třeba ohledně vystrčení jedince před odpovědnost kolektivu) někde mezi řádky. Škoda, že někteří herci jen předabovávali, místo toho, aby sami pozvedli úroveň, ale to se netýká Ducháčka Miloslava Štibicha. Jeho vychcaný byznysmen se zakázaným masným ovocem je Čecháček par excellence.. (20.11.2023)