Režie:
Jaroslav SoukupScénář:
Jaroslav SoukupKamera:
Richard ValentaHudba:
Zdeněk BartákHrají:
Radoslav Brzobohatý, Štefan Kvietik, Petr Kostka, František Němec, Josef Abrhám, Vilém Besser, Radovan Lukavský, Vladimír Brabec, Svatopluk Matyáš (více)Obsahy(1)
Vyjít ven z vězení ještě neznamená být na svobodě. Po krvavém potlačení pražské revoluce r. 1848 strávil jeden z jejích účastníků, spisovatel František Vinický (R. Brzobohatý) osm let v žaláři. Po návratu do Prahy v r. 1857 se pokusí navázat kontakty s někdejšími přáteli. Hlavním z nich je jeho bývalý spolubojovník Antoš (Š. Kvietik). Mužovy kroky samozřejmě vedou i za jeho bývalou láskou Idou (S. Dvořáková), která je však už několik let vdaná za radu Mayera (J. Abrhám). Vinický je prakticky na každém kroku sledován tajnou policií, která mu nedovolí získat slušnou práci, natož vydat jeho novou knihu. Policejní rada Berger (F. Němec) spisovateli jasně naznačí, že by se ledacos dalo zařídit, kdyby se Vinický zavázal ke spolupráci… Hlavní hrdina českého historického filmu scenáristy a režiséra Jaroslava Soukupa je fiktivní postavou, avšak byl inspirován osudy skutečných radikálních demokratů 19. století, především Karla Sabiny. Historické téma přitom posloužilo jako jasná metafora praktik Státní bezpečnosti. To byl také důvod, proč se Záchvěv strachu až do r. 1989 neuváděl v televizi. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (59)
Pro mne asi dvě překvapení. První, že Soukup zvládnul natočit dobře postavený psychologický film, navíc z doby, která není lidem dneska už moc známá. Druhé, že někoho komunisti nechali v roce 1983 natočit film o tom, jak funguje policejní stát, který o vás ví všechno a dokáže člověka i zničit, pokud se mu zachce. Brzobohatý v roli revolucionáře z roku 1848, co se vrací po osmi letech kriminálu, je víc než věrohodný. Co mi taky utkvělo, je opravdu překrásná Soňa Dvořáková v roli jeho bývalé partnerky. Povedené jsou i kostýmy a lokace Prahy před více než sto lety. Jinak si nemůžu odpustit jednu poznámku ke komentářům o bezvýchodnosti... Hlavní hrdina už musel vědět, jak svět za Bacha funguje a policajti mu hned po návratu říkali, že by měl podvratné činnosti proti Rakousku nechat a že se má týdně hlásit. No a co Vinický udělal? Začal se zase scházet se starou partou, na direkci nedocházel a ještě ke všemu začal plánovat tu věc. To se pak ale nemohl divit, že proti sobě znova celý ten aparát poštval. ()
Po Romanetu nabídl Jaroslav Soukup další exkurzi do období po revolučním roce 1848 a opět dokázal přesvědčivě zachytit atmosféru strachu a nedůvěry, v níž mnozí právem spatřovali narážku na časy normalizace. Vynikající je práce s prostředím, centrum Prahy tu skutečně budí dojem jako by se divák ocitl v 50. letech 19. století, k tomu herecká elita. Závěr je v zájmu vyznění možná až moc násilný (opravdu by si to dotyčný nenechal vysvětlit? Vždyť ty praktiky tajné policie musel znát víc než dobře) ale jinak spokojenost. Opravdu se nechce věřit, že režisér, který se uvedl do československé kinematografie v 80. letech několika velmi kvalitními díly (např. Pěsti ve tmě), skončil u majora Maisnera a podobných pytlákovin. ()
Jo, jo v 80. rokoch bol Jaroslav Soukup udajnoiu nadejou cs kinematografie a mnohi falosni proroci mu predpovedali velku buducnost. No ty pico ... teda pardon, som sa pomylil, chcel som napisat ze div sa svete , som si hovoril. Beznadej tu vyplava na povrch snad asi v kazdj scene, vyborne zobrazena Praha 2. polky 19. storocia, brzochudobny fakt na urovni, ludi ako Kvietik doteraz neznasam : 70 % ()
Po druhý v týdnu jsem málem dostal zástavu srdce, když jsem zjistil, kdo natočil tak dobrý český film. Ten člověk, který má na svědomí "Jak ukrást Dagmaru"? Ano, překvapení se prostě dějou. Skvělý scénář a skvělou dobou atmosféru má na triku Jaroslav Soukup. Samotné zápolení bezbranného Čecha proti rakouské mašinérii není až tak dobré jako např. Božská Ema, ale i tak potěší na srdci se podívat na dobrý český film, kde herci opravdu hrají. 70% ()
No to bola nádhera. A tá výprava... presne v niečom takomto si rochním. Bachov absolutizmus bol veru tvrdý, najmä pre české kraje. Príbeh síce trocha poznačila politika, takže pre mňa trochu nezáživné, no malo to aspoň hlavu a pätu a vždy sa stalo niečo, čo dej trochu oživilo a popohnalo vpred. Tiež sa tu natíska otázka... stálo to za to? Takto si ničiť život.... od hlavnej postavy trochu naivné povedal by som. Tiež sa tu predostrelo množstvo otáznikov ohľadom hlavnej postavy - morálny človek, alebo nie? Toť otázka. Ako to aj vo filme pekne povedali, za mnohé si mohol sám. Silný nadpriemer, najmä vďaka výprave a sile myšlienky. 85/100 ()
Galerie (10)
Zajímavosti (7)
- Film bol považovaný za protirežimový, doboví kritici ho ohodnotili negatívne. Bolo zakázané ho predávať resp. ponúkať do zahraničia, nemohol sa zúčastňovať festivalov ani byť uvedený v televízii a v domácej kinodistribúcii bol uvedený iba okrajovo. (dyfur)
- Režisér Jaroslav Soukup se inspiroval osudy osobností 19. století Karla Sabiny, Josefa Václava Friče a Emanuela Arnoldse. (nezavisla)
- Režisér Soukup vzpomínal: „Záchvěv strachu s Radkem Brzobohatý a Štefanem Kvietikem byl o bachovském absolutismu, ale měl strašnou smůlu. Schvalování toho filmu bylo úmorné, protože pohlaváři tehdy prokoukli jistou paralelu s tehdejším režimem. Nakonec film schválili, ale pozdě. Měl se odehrávat v zimě, pošmourné ulice, sychravo, a on se dostal do výroby někdy v květnu a točilo se v létě, takže herci byli v těch největších vedrech navlečení v těžkých kostýmech. A i když je dneska dobře hodnocený, tehdy ten film neměl úspěch.“ (Ganglion)
Reklama