Bez okolků

Pořádný 60s nářez, přesně jak to mám rád. Napínavý děj odehrávající se ve slunné Kalifornii nás u obrazovky drží jako přibitý nejen díky scénáři a krásné kameře, ale hlavně díky Marvinovi jemuž jeho role padne jako ušitá. Nebojím se říct, že je to lepší než o rok mladší Bullitt. Sakra, barák jako měl Brewster bych hned bral...:) (22.06.2008)

Mému naturelu bližší je přeci jen Changův nepřiznaný remake (vykrádačka, chcete-li...;-)) Bao chou, jenž je klaustrofobnější, emotivnější, mnohem přímočařejší a výrazně melancholičtější (ale bez ohledu na moje preference, vděčí Point Blanku opravdu za hodně). Ovšem tenhle Boormanův odtažitě psychedelický, formálně naprosto dokonalý majstrštyk hned tak z hlavy nedostanu. (07.08.2011)

Divnej a zmatenej začátek, pak trochu nuda, zhruba teprve od půlky se to pomalu rozjede... Ale existuje hromada podobnejch a mnohem lepších filmů. Lee Marvin je celkem dobrej, záporáci naopak takový úplně nevýrazný. Sem tam trochu akce, sem tam nějaký podivný flashbacky, jakž takž fungující drsná atmosféra. Co je zrovna na tomhle filmu tak kultovního, zásadního a přelomovýho, jsem moc nepochopil... 50% (03.12.2011)

Stejně napovídající jako titul filmu je i název jeho knižní předlohy. Děj románu Richarda Starka Lovec (The Hunter) vypráví o gangsterovi, podvedeném svými partnery, který pátrá po ukradených penězích. Hudba - Johnny Mandel. Kamera - Philip H. Lathrop. Kriminální thriller Bez okolků je považován za první skutečně neonoirový film 60. let. Viděno znova - CITÁT - Musí být fajn, být mrtvý........... Černý zpěvák v baru Movie House okolo 30 minuty byl naprosto úžasnej. Ten jeho řev je fascinující. Hlavní hrdina Walker je zrazen přítelem i manželkou a z kamennou tváří se vydává na ponurou cestu k pomstě. Jeho křestní jméno není ani jednou vysloveno. Je to prostě Walker. Výtečný příběh, na ten se určitě ještě podívám. (07.08.2011)

Jeden z prvých, zásadných amerických neo-noirov. Klasické noirové motívy lúpeže, zrady a pomsty prenesené do farebne rozmanitých rokov 60tych. Marvin je nezabudnuteľne mega-cool a surreálna snovosť snímky (vďaka vplyvu francúzskej novej vlny: Resnais, Godard) má čo ponúknuť aj na opakované pozretia. Osobne videné 3-krát a stále podnetné na analýzu strihu, kostýmov a tiež interpretáciu, ako to teda bolo: realita, bludy v smrteľnej agónii alebo akýsi posmrtný, vytúžený sen? Rok 1967 bol každopádne na poli neo-noiru naozaj kľúčový. Viď ďalšie cool počiny: francúzskeho Samuraja a japonský Branded to Kill. (11.07.2017)