Nuda v Brně

Tak ze všech souloží, které dnes v Brně proběhly, jedna stála opravdu za to. Freud naruby: úkladná vražda ultrastarostlivé matky je jen prvním z drastických kroků, jež musí prosté cudné děvče učinit pro osvobození se k lásce. Není totiž ještě vyhráno: bude také nutno pomocí baseballové pálky vysvětlit vyvolenému (který mi silně připomíná mého nejmilejšího kamaráda), co a jak; což je těžké, když sama neví, co a jak; Olinka však projeví mimořádnou sílu vůle (pomineme-li, že k trpělivosti má vlohy) a všechno je nakonec trochu jinak, než jak radí „zkušený“ brácha (chlapci), resp. kolektiv kamarádek (děvčeti). Láska vítězí a neporazí ji ani dobré rady ani oživlá zombie ve špajzu. Příběh na kontrastním pozadí mozaikovité typologie znalců nudy v Brně, již tématizuje Liškovo „ta soulož, která by tak ráda byla proběhnuta“ a uzavírá fatálně topolující Donutil: „posraná celá zeměkoule aj s posraným celým vesmírééééééém“. Takhle nějak bych si představoval komedii o současných Češích, pane Hřebejk. Na současnosti jí kupodivu nic neubírá ani částečná leč zřetelná sympatická retro stylizace, čímž nemyslím jen černobílý obraz. Jen toho slibovaného Brna tam moc nebylo. Váhám mezi čtyřmi a pěti, na just nízkému průměru dávám pět. Na periferii díla Pecha v roli Pechy, Goldflam v roli Goldflama. Gramotné titulky, výstižný plakát. (05.09.2011)

Nádech 60. let, trocha zelenkovské bláznivosti, ale v podstatě velice originální dílo. Za poslední desetiletí nevznilo mnoho českých filmů, u nichž bych měla pocit, že jsou výjimečné. Nuda v Brně k nim patří. Vlastně je to v rámci distribuce běžných dlouhometražních filmů po Návratu idiota jediný takový film. Doufám jen, že Vladimír Morávek nedopadne podobně jako Saša Gedeon, který po Idiotovi, zatím je to pět let, nenatočil nic dalšího. Vladimír Michálek teď cosi chystá (Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště), tak snad mi svým osudem nepotvrdí dojem, že nejlepší čeští režiséři prostě filmy netočí. (15.02.2005)

Málokdy se mi stane, abych šel víckrát do kina na jeden film. A není to o tom, že jsem z Brna, protože s Brnem tenhle film až tak nesouvisí; ostatně některé exteriéry se točily v Hradci Králové, kde Morávek tehdy působil jako divadelní režisér. Asi je to mojí osobní slabostí pro starší české filmy, kterým se Nuda v Brně podobá, přitom je dnešní. Morávek dal příležitost "svým" divadelním hercům a je dobře, že osobnosti jako Budař, Holánová či Tomicová obohatily galerii českých filmových herců. Některé scény jsou tak absurdní, že na ně nemůžete zapomenout. Ať je to drobnost typu, kdy mezi jednohubkami leží mobil, jedna z přítomných dam ho vypne, aby konečně přestal zvonit a vrátí ho zpět mezi jednohubky. A teď můj osobní problém - byl jsem tenkrát na Nudě v Brně a druhý den jsem šel na Pupendo. A přišlo mi to tak moc barevné a hvězdné, že jsem musel jít znovu na Nudu v Brně. Tolik můj subjektivní dojem (17.12.2011)

Film s pár nesmrtelnými hláškami má jakousi neopakovatelnou moravskou atmosféru. V pár příbězích vykresluje takřka běžné životy pár občanů Brna, a zobrazuje jejich chování v komických či tragických situacích. Potěšilo mě v jednom filmu potkat kapacity, díky kterým se nestydím přihlásit k našemu národu - např: Jan Budař, Miroslav Donutil, Pavel Liška.... " Promiň Jardo, jsem pitomec..." (25.01.2014)

Neskutečné milé překvapení, které jsem nečekala ani v nejmenším a odkládala střet s Nudou, až do chvíle kdy nuda k Nudě sedla .... A sedla! Nic šokantně ulítlého, urputně nezávislého a nakonec nahony realitě vzdáleného, naopak milé, v mnohém povědomé, tu trpké, tu sladké a ve své prostotě vlastně originální podání jedné noci a tisíce lásek. "Kafíčko?"..... "Rajčata?". (31.12.2006)