Nuda v Brně

Rozjezd filmu je opravdu ve velkém stylu. V sérii gagů a rozhovorů "ze života" je nám představeno celé filmové osazenstvo, ve kterém je každá postava jiná a sama o sobě zajímavá. Poté je celý kolotoč událostí uveden do pohybu jednoduchou zápletkou dvou lidí, kteří se spolu mají poprvé vyspat, a jednoho herce, který má zemřít příštího dne ráno. Celý film pak skončí ještě stylověji, než začal. To už se ale nepohybuje na hranici geniální grotesky, ale naopak nad hlubokou propastí do těžkého lidského dramatu, která mu sluší možná ještě mnohem více. Snad je to tím, že se Vladimír Morávek rozhodl zbavit se barvy a natočil film černobíle, ale celé Brno působí neuvěřitelně chladným a krutým dojmem. Vůbec jsem jej nepoznával. A mezi tím skvělým začátkem a ještě lepším koncem se něco děje. Nic, co by stálo za řeč, ale vede to k závěru, který stojí za to. Postavy se vybarví, ale filmové Brno zůstává i dál zahalené do černé a bílé. Dá se říct, že se Morávek pokusil natočit českou Magnolii. Buďme rádi za to, že se vůbec pokusil. A je jen dobře, že to nedapadlo vůbec špatně. Tři a půl. [říjen 2006] (12.10.2006)

Film s pár nesmrtelnými hláškami má jakousi neopakovatelnou moravskou atmosféru. V pár příbězích vykresluje takřka běžné životy pár občanů Brna, a zobrazuje jejich chování v komických či tragických situacích. Potěšilo mě v jednom filmu potkat kapacity, díky kterým se nestydím přihlásit k našemu národu - např: Jan Budař, Miroslav Donutil, Pavel Liška.... " Promiň Jardo, jsem pitomec..." (25.01.2014)

No tak... Kdo naváže na Nudu a pustí se cestou necestou Nudou vyšlapanou ? Morávek konečně čechům ukázal, jak se má dělat film. A JAKÝ FILM ! Jeden z mála porevolučních filmů, které se dají vůbec srovnat s kvalitou českého filmu v 60. letech. Donutil konečně dostal příležitost, aby ukázal, že opravdu umí... Ostatní herci taky ukázali... že umí. Morávek taky umí, kameraman taky umí... Už se těším, co nám předvedou příště. Všechno se stane dneska v noci... (25.04.2005)

Viděn poprvé není tento film zdaleka tak zajímavý jako napodruhé či napotřetí. Nevím, není-li i tohle rafinovaný úmysl tvůrců, ale ať ano či nikoli, skvěle to harmonuje s tématem filmu. Stejně jako nervozita, trapnost, nepolapitelnost či spousty zbytečných řečí... Zajímavý je Morávkův režijní přístup. Zatímco film většinou usiluje o nestylizovanost a autenticitu, divadlo je a nutně musí být stylizované. Herci mluví nejen nepřirozeně nahlas, ale také víc než by se v běžném životě slušelo, mají zbytečně veliká gesta a vždycky je obklopují kulisy. Film není divadlo a Morávek to dobře ví. Jeho filmová omezení jsou jiného druhu, ale fungují stejně spolehlivě. Nebarevnost, dialogičnost, nadsázka. Také zájem o detail. Morávek si totiž ve filmu užívá přesně toho, co v divadle nemůže. Za všechny třeba odraz nápisu BRNO ve slunečních brýlích, detailu krájených rohlíků, smažených řízků či pohledu klíčovou dírkou... Bohužel, pro nepřipraveného diváka je to všechno možná až moc veliká porce jinakosti. Sama nebarevnost je už dnes natolik "divná", že může hodně lidí odradit. (jak dokazují i mnohé ohlasy zde) Ne že by mělo smysl vkládat na úvod "instruktážní film" či "varování nelaskavému diváku", ale možná by nebylo úplně od věci nezahazovat docela pozornost těch, kteří přišli do kina omylem nebo náhodou, i když... léčba šokem je prý v některých případech účinnou terapií ;o) Zajímavé komentáře: dewy, francis, Richie666, numi (09.03.2008)

Nuda v Brně aneb nuda v kině...má tu být jakési skryté poselství? A kde?? Nebo si jen Morávek usmyslel, že koukat na blázny, kterým se zapalujou lejtka, je zábavný? Budař hraje vesnického blázna sice věrně, ale k čemu to proboha všechno je? PS: Já v Brně žiju a nuda tam rozhodně není :) Spíše mé hodnocení vyplývá z faktu, že současnému českému filmu ani trochu nerozumím (přiznávám se). (20.04.2006)