Silnější než já

Dobové možnosti filmové uvolněnosti paradoxně film kazí. Ať už jde o chvílemi tragické (ne)herecké výkony, či snaha ukázat ve filmu co možná nejvíc, hlavně jde-li o erotickou část. Naneštěstí i tyto části nestojí za nic. Základem určitých kvalit je velmi slušně se vyvíjející krimi příběh (samozřejmě s prvotním odhalujícím efektem) a skutečně výborná hudba. Myslím si, že P. Šícha není dobrý režisér, o čemž svědčí všechny jeho filmy. (28.03.2014)

Já nechápu, když to byla kriminálka, proč se půlka filmu věnovala šikaně a celkovým poměrům v domově mládeže ?? Proč se neukazovala práce naší kriminálky ? Roden (hraje poldu) vždycky někam přiběh vystresovanej jak kráva a to bylo všechno. A co měla znamenat ta prologová vražda ? Já si v první fázi myslel, že ta holka má orgasmus. Drtivý bylo, jak ten sériák šel vždycky za nějakou holkou a funěl takovým způsobem, že by ho slyšeli až v ústavu pro hluchý, ale dotyčné děvče šlo jak kdyby mělo místo uší jabka. (27.03.2014)

Hustý a odvážný ve všech směrech!!! To máme ale mládež ! Nechce se mi uvěřit, že film byl relativně z 90 roku. Či šel v tomto roku přímo do distribuce. Sám bych ho zařadil bych někdy na začátek osmdesátek...Pro mě doposud neznámá, neříkám že to bylo to úplně nej, ale hustou a depresivní atmosféru (výtah, sklep, ponuré, tmavé a špinavé chodby) k tomu téměř hororová hudba Martina Němce, to všechno se připočetlo a výsledek byl silnější než jindy.. Šikana starých mazáků (učňů), si v mnohém nezadala s šikanu vojenskou! Tady se ukázal zejména Ernesto Čekan v roli Zupáka, který byl nakonec nečekaně potupen.. Režisér evidentně musel zažít nebo prožít nějaké trauma, ano film svým skutečným dějem a celkovým pojetím ztvárněním připomínal některé naše starší krimi klasiky.. (30.01.2009)

Viktorín Šulc a Petr Šícha, první ještě dávno předtím, než ho "objevili" v konkurzu ČT o nejlepší detektivní scénář (Muž, který vycházel z hrobu) a druhý roky do doby, než začal natáčet nechutné Magnuskovy výpotky. Tady se ovšem taky nepředvedli - hnusný porevoluční guláš, v němž nefunguje ani "detektivní" zápletka, tím méně motivace postav, vše snímá hnusná nekoncepční kamera a podtrhuje odpudivá, kolovrátková elektronická hudba o několika akordech, která zní celým filmem. Spojení se spartakiádním vrahem je tam jen proto, aby se na film chodilo a příběh z něj vůbec nevychází - tudíž toto spojení nedává smysl. Jinak mi to nedá, abych nereagoval na některé komentáře - snažím se pochopit, že někoho může pobouřit trocha násilí nebo pár odhalených hrudníků - ale termín "umělecká nebo morální cenzura" je nepochopení termínu a souvislostí. Cenzuře, která u nás byla za socialismu, nešlo ani o to, aby byly filmy umělečtější nebo morálnější. Šlo pouze o to, aby filmy obsahovaly to, co prosazovala KSČ. Takže jediné, co bylo skutečně amorální a neumělecké, byla cenzura samotná. (11.05.2020)

Drama z prostředí chlapeckého Domova mládeže, odehrávající se za idylicky bezchybných dob socialismu - rajská dokonalost, spokojenost a optimismus prýští z každého záběru na dekadentně omšelé exteriéry a útulně temné interiéry. Domov mládeže je plný přátelské atmosféry: starší chlapci se pečlivě věnují těm mladším, disciplínu udržují kutivovaným verbálním projevem, dbají na fyzičku dětí zábavnými soutěžemi, odolnost testují láskyplnými údery pěstí. Tito 17-letí hoši jsou pochopitelně uctiví ke starším, galantní k dívkám, po nocích mají hravou náladu a svým roztomilým halekáním zpříjemňují spánek spoluobčanům, případně si od nich sem-tam něco vypůjčí (nevracejí pouze kvůli zapomnětlivosti - inu, mládí). Personál Domova mládeže je kamarádsky benevolentní, z napadení vychovatelky nedělá žádnou vědu a tělocviku navíc pro mladší, podlitinami poseté chovance si nevšímá. Starosti má ovšem policejní vyšetřovatel Karel Roden, s vizáží a projevem Hitlerova oblíbeného levobočka: v revíru se mu množí mladé ženy, kterým kdosi vytváří v organismu 15 cm hluboké bodné rány (nožíkem s asi 7 cm dlouhou čepelí). Pro diváka poněkud nepochopitelnými metodami policie pátrá po násilníkovi, jež tak bezohledně rozvrací socialistickou idylku... Film se pyšní nevalnou audiovizuální kvalitou, hudbou hrající na nervy a nepříliš přesvědčivými hereckými výkony. Námětu nechyběl potenciál, který byl spolehlivě nevyužit: příběh je roztříštěný jak úsměv po polibku kladivem - věnuje se spoustě vzájemně málo souvisejících problémů a množství postav, ovšem žádné pořádně, jen klouže po povrchu. K postavám si nelze vytvořit bližší vztah, v nejlepším případě je budete nesnášet, povětšinou vám však budou ukradené, protože se o nich prakticky nic nedozvíte. Očekávání: nic-moc, výsledek: nic-moc, hodnocení: průměrných 51% za solidní atmosféru. (23.08.2010)