Silnější než já

Nepříliš podařená česká kriminálka, která v dnešní době budí docela solidní úsměv, třebaže není směšná... Spousta scén opravdu nepostrádá napětí, nicméně více jich je spíše přehrávanou epizodou špatně zpracovaného příběhu. Místy zajímavá hudba, místy otřesná, místy dobré příbšhové vsuvky, většinou ale bída s nouzí.... a k tomu všemu špatná režie... Silnější než já je film, na který se poměrně právem zapomnělo... (02.02.2009)

Viktorín Šulc a Petr Šícha, první ještě dávno předtím, než ho "objevili" v konkurzu ČT o nejlepší detektivní scénář (Muž, který vycházel z hrobu) a druhý roky do doby, než začal natáčet nechutné Magnuskovy výpotky. Tady se ovšem taky nepředvedli - hnusný porevoluční guláš, v němž nefunguje ani "detektivní" zápletka, tím méně motivace postav, vše snímá hnusná nekoncepční kamera a podtrhuje odpudivá, kolovrátková elektronická hudba o několika akordech, která zní celým filmem. Spojení se spartakiádním vrahem je tam jen proto, aby se na film chodilo a příběh z něj vůbec nevychází - tudíž toto spojení nedává smysl. Jinak mi to nedá, abych nereagoval na některé komentáře - snažím se pochopit, že někoho může pobouřit trocha násilí nebo pár odhalených hrudníků - ale termín "umělecká nebo morální cenzura" je nepochopení termínu a souvislostí. Cenzuře, která u nás byla za socialismu, nešlo ani o to, aby byly filmy umělečtější nebo morálnější. Šlo pouze o to, aby filmy obsahovaly to, co prosazovala KSČ. Takže jediné, co bylo skutečně amorální a neumělecké, byla cenzura samotná. (11.05.2020)

Hustý a odvážný ve všech směrech!!! To máme ale mládež ! Nechce se mi uvěřit, že film byl relativně z 90 roku. Či šel v tomto roku přímo do distribuce. Sám bych ho zařadil bych někdy na začátek osmdesátek...Pro mě doposud neznámá, neříkám že to bylo to úplně nej, ale hustou a depresivní atmosféru (výtah, sklep, ponuré, tmavé a špinavé chodby) k tomu téměř hororová hudba Martina Němce, to všechno se připočetlo a výsledek byl silnější než jindy.. Šikana starých mazáků (učňů), si v mnohém nezadala s šikanu vojenskou! Tady se ukázal zejména Ernesto Čekan v roli Zupáka, který byl nakonec nečekaně potupen.. Režisér evidentně musel zažít nebo prožít nějaké trauma, ano film svým skutečným dějem a celkovým pojetím ztvárněním připomínal některé naše starší krimi klasiky.. (30.01.2009)

Vedle něžně souložícího Wehrenberga je nejzábavnějším aspektem filmu vizáž Karla Rodena, který sice hraje kriminalistu, ale vypadá jako vedoucí učňovské party mazáků, která na internátu šikanuje mladší spolužáky. Nevím, jakým řízením osudu se Šícha po letech přimotal k režii Magnuskových prvních Bastardů, ale po zhlédnutí tohoto snímku jsem pochopil proč. (04.03.2021)

Drama z prostředí chlapeckého Domova mládeže, odehrávající se za idylicky bezchybných dob socialismu - rajská dokonalost, spokojenost a optimismus prýští z každého záběru na dekadentně omšelé exteriéry a útulně temné interiéry. Domov mládeže je plný přátelské atmosféry: starší chlapci se pečlivě věnují těm mladším, disciplínu udržují kutivovaným verbálním projevem, dbají na fyzičku dětí zábavnými soutěžemi, odolnost testují láskyplnými údery pěstí. Tito 17-letí hoši jsou pochopitelně uctiví ke starším, galantní k dívkám, po nocích mají hravou náladu a svým roztomilým halekáním zpříjemňují spánek spoluobčanům, případně si od nich sem-tam něco vypůjčí (nevracejí pouze kvůli zapomnětlivosti - inu, mládí). Personál Domova mládeže je kamarádsky benevolentní, z napadení vychovatelky nedělá žádnou vědu a tělocviku navíc pro mladší, podlitinami poseté chovance si nevšímá. Starosti má ovšem policejní vyšetřovatel Karel Roden, s vizáží a projevem Hitlerova oblíbeného levobočka: v revíru se mu množí mladé ženy, kterým kdosi vytváří v organismu 15 cm hluboké bodné rány (nožíkem s asi 7 cm dlouhou čepelí). Pro diváka poněkud nepochopitelnými metodami policie pátrá po násilníkovi, jež tak bezohledně rozvrací socialistickou idylku... Film se pyšní nevalnou audiovizuální kvalitou, hudbou hrající na nervy a nepříliš přesvědčivými hereckými výkony. Námětu nechyběl potenciál, který byl spolehlivě nevyužit: příběh je roztříštěný jak úsměv po polibku kladivem - věnuje se spoustě vzájemně málo souvisejících problémů a množství postav, ovšem žádné pořádně, jen klouže po povrchu. K postavám si nelze vytvořit bližší vztah, v nejlepším případě je budete nesnášet, povětšinou vám však budou ukradené, protože se o nich prakticky nic nedozvíte. Očekávání: nic-moc, výsledek: nic-moc, hodnocení: průměrných 51% za solidní atmosféru. (23.08.2010)