Gamlet
Obsahy(1)
Grigorij Kozincev se chopil klasického Shakespearova dramatu s velmi osobitým a netradičním pojetím. Jeho adaptace ostatně nebyla ve své době jednoznačně přijata a rozpoutala řadu diskuzí na téma pietního vztahu Shakespearova dramatu a jeho filmového zpracování. Kozincev se rozhodl základní myšlenku i ústřední postavu důsledně oddramatizovat a zbavit divadelně nadneseného patosu. Jako základ svého scénáře zvolil prozaický překlad Borise Pasternaka, čímž hamletovské téma dostalo přirozeně narativní epický ráz. K tomu přispělo také zasazení většiny scén do přírodních exteriérů. Film nepostrádá dramatické napětí a divák sleduje vývoj tragédie téměř jako detektivku. Kozincev pak výrazněji posunul také své pojetí postavy Hamleta. Hlavní tragédie vychází z hrdinova rozporného vztahu ke společnosti, do pozadí je však poněkud odsunut vnitřní rozpor Hamletovy osobnosti. Herec Innokentij Smoktunovskij dánského prince představuje jako chladného a rozvážného muže, jako civilní postavu, která odráží úvahy a jednání člověka doby vzniku filmu. Využívá střídmých, nepatetických gest, s civilní dikcí pronáší známé monology, přesto ale dokáže velmi intenzivně vystihnout (ztvárnit) sílu, se kterou se vzpírá osudu. Působivost filmu pak dotvářejí sugestivní, malířsky komponované obrazy kameramana Jonase Gricijuse i využití hudby Dmitrije Šostakoviče. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Innokentij Smoktunovskij mne poprvé skutečně zaujal právě v Hamletovi. Mám sice ráda klasické adaptace této hry, ale myslím, že civilní ztvárnění prince zajímavé je, ať už jde o jeho obyčejný oděv, teatrální rétoriky prostý nepatetický projev nebo gesta. Tím, že ho hraje velmi úsporně, na první dojem působí snad až pasivně, přesto pod jeho klidnou slupkou je znát dramatický a emocionální náboj. 90% ()
Pro mě jednoznačně nejlepší filmový přepis Hamleta. Druhá v pořadí je Branaghova verze, která je zatím nejblíže mému chápání této mnohvrstevnaté tragédie (či tragikomedie???), nicméně Kozincevovo velkorysé, důsledně tragické pojetí je strhující. Takový Zeffirelliho Hamlet ve srovnání s tímto vypadá jako inscenace chudého okresního divadla. Shodou okolností jsem těsně před Gamletem zhlédla jeden z raných Kozincevových filmových opusů - němý Novyj Vavilon (Nový Babylon), na kterém ještě spolupracoval s Leonidem Traubergem. O to více jsem si uvědomila, jak režisér mistrovsky využil všech možností filmové řeči. Zatímco v dnešních snímcích (s hollywoodským soapoperovým cejchem) se každou pátou sekundu musí stát něco šokujícího, většinou samoúčelného, Kozincev udržuje divákovu pozornost a napětí detailně promyšlenou prací s obrazem, rychlými a zároveň přirozeně působícími střihy, pohybem kamery. Černobílá tomuto dílu padne dokonale - a opět odkazuje na klasické kořeny filmového umění. K tomu jsou přidány neuvěřitelné interiéry a exteriéry, kostýmy, herecké výkony, Šostakovičova hudba, Pasternakův bohatý, avšak civilně stylizovaný překlad... Natáčelo se nedaleko Tallinnu v Estonsku a kulisy - maketa zámku Elsinor na skalnatém srázu nad mořem - se stavěly půl roku. Film na sedm hvězdiček! ()
Kozincevův Hamlet je kostýmy a rekvizitami zasazen do renesanční doby (oproti Branaghově verzi s uniformami, jejichž styl spadá do 19.století). Tím se nabízí jeden výklad textu - Hamlet jako představitel renesančního člověka... Smoktunovsého výkon je strhující a opět úplně jiný než výkon Branaghův. Zajímavé je upozadnění skutečnosti, kterou Branagh naopak velmi akcentoval - Elsinor (potažmo celé Dánsko, celá Evropa) jako vězení. Kozincev několik zásadních scén "přesazuje" ven - mezi nimi i klíčový monolog "být či nebýt". Při tomto monologu stojí Hamlet na břehu moře, které symbolizuje nekonečnost pochybostí a neprobádanost končin smrti. Syntéza obrazu a textu je v této scéně strhující... Každá generace má svého filmového Hamleta (pokud budu mluvit za dnešní mladou generaci, bude jím zřejmě Halmlet Branaghův), přesto je Kozincevova verze nezapomenutelná a silná. ()
Považoval som za vhodné pozrieť si i Kozincevovu verziu Hamleta. Neviem aký mal tvorivý zámer s najlepšou Shakespearovou hrou, viem iba, že do začiatku mal k dispozícii Pasternakov preklad a Prokofievovu hudbu. Pozdávali sa mi dekorácie, menej som bol spokojný s hercami a výrazne mi chýbala atmosféra, pretože väčšina diania bola prvoplánová, povrchná. Najviac ma však rozladila ruština, i keď to nemôže patriť k výhradám. Vidieť Gamleta v ruštine mi pripadalo, ako vidieť Winnetoua v maďarčine. Odradilo ma to od zvedavosti, aké asi sú ďalšie verzie. ()
Až k neuvěření, tak monumentálně pojatý film dovedou opravdu jen Rusové. Nemám rád modernizování klasiky, přesazování her do jiných dob, ale tohle - to je zářná výjimka. Mohutný nedobytně působící hrad, vojáci jak z třicetileté války, móda na pomezí renesance a baroka, nic z toho mi neurazilo. Naopak! A perfektně vybraná hudba od velkého mistra, jedna lahůdka za druhou. Jen snad jedna malá drobnost - Stepan Oleksenko jako Laertes mě zklamal, díval se jako nějaké hloupé tele, takže jsem si na jeho místě představoval Borise Rösnera, který Laerta ztvárnil v nezapomenutelném Hamletovi o něco později (1982). ()
Galerie (70)
Zajímavosti (1)
- Maketu Hamletova hradu postavili pracovníci Lenfilmu a studenti tallinnské Stavební školy č. 1 na skalních stupních útesu Türisalu v katastru estonské vesnice Vääna-Jõesuu. (MeGab)
Reklama