poster

Hamlet

  • Sovětský svaz

    Gamlet

  • Sovětský svaz

    Гамлет

    (Sovětský svaz)

Drama

Sovětský svaz, 1964, 140 min

Scénář:

William Shakespeare (divadelní hra)

Kamera:

Jonas Gricius
  • bogu
    ****

    Kozincev řekl, že jeho Hamlet se skládá z kamene, železa, ohně, moře a hlíny, což už samo o sobě prozrazuje dost o jeho přístupu k téhle adaptaci. Z kamene Kozincev vybudoval Elsinor, prastaré, masivní vězení, které si mnozí pletou s královským palácem, z železa odlil zbraně ("nelidské síly útlaku") a mohutné busty krále Claudia, z ohně učinil symbol neklidu, revolty a odkrývání přetvářky, v moři objevil zrcadlo Hamletovy rozbouřené mysli a hlínou charakterizoval svět za kamennými zdmi Elsinoru. Řadu scén vyřešil Kozincev velmi invenčně (Claudiův úvodní proslov, výslech Hamleta po vraždě Polonia) a některé jeho obrazy jsou přímo geniální (stařeny zamykající Ofélii do železného korzetu a navékající na ni smuteční šat, zdánlivě nekonečné zástupy Claudiových stráží a dvořadnů, Polonius na svém vlastním, maličkém trůnu), jindy se ovšem Kozincev uchyluje ke zbytečně průhledné a stereotypní symolice (padající hradní mříž, Hamlet a moře, Claudiovo zrcadlo, plachtící racek jako symbol vysvobození) a tu a tam se mu podaří skloubit všechno tohle dohromady (scéna s duchem). Ohromně působivá je také hudba, kterou pro film složil Dimitrij Šostakovič – obzvlášť zdařilé jsou podle mě jeho scherzoidní pasáže pro Claudia, Ofeliino loutkové téma a duchovy záhrobní bubny. Samotný Innokentij Smoktunovskij jako Hamlet je perfektní a s každým dalším zhédnutím se mi líbí o něco víc. Smoktunovskij dokáže přesvědčivě zahrát všechny princovy/synovy vnitří sváry, aniž by přitom musel kdovíjak plakat, křičet, pobíhat sem a tam a vystavovat na odiv svou fyzičku (zdravíme Mela Gibsona, ale také Kennetha Branagha). Jeho klidný herecký výraz mu zajišťuje přirozenou autoritu a zároveň mu dává svobodu vyjadřovat se s vzácnou jednoduchostí a přesností. Jeho Hamlet je nepřizpůsobivý, nebezpečný, protože vzdělaný a inteligentní, a ve svém tichém vzdoru dočista osamělý. Pro Kozinceva bylo jedno z hlavních témat v Hamletovi svědomí a dánský princ je v jeho adaptaci především mužem, který systematicky bojuje se lží a přetvářkou, jak ve společenském pořádku, tak v mezilidských vztazích. Možná i proto je Hamletova konfrontace s Rosencrantzem a Guildensternem (scéna s flétnou) jeden ze Smuktunovského nejsilnějších momentů. Moc rád bych řekl, že tohle je definitivní Hamlet, ale Kozincevova občas až příliš banální romantická symbolika a některé poněkud nevýrazné herecké výkony (opět mě zklamal Laertes a Ofelie je, podobně jako Kordelie v Kozincevově Learovi, spíše emblém, než živá bytost) mi v tom brání. Přesto ale musím přiznat, že žádnou lepší adaptaci téhle tragedie jsem zatím neviděl. // LEPŠÍ VERZE: Jak říkám, o výrazně lepším Hamletovi nevím, ale pro srovnání je velice zajímavý ten Branaghův bombastický a patetický (občas v dobrém slova smyslu) – řekl bych, že herecké obsazení má s výjimkou hlavní role o chlup lepší.(25.10.2008)

  • RockChick
    *****

    Jednu z mnoha adaptací klasické Shakespearovské hry natočil roku 1964 i Grigorij Kozincev. Jelikož jsem ještě neměla tu možnost vidět i jiná zpracování této látky, nemůžu srovnávat, každopádně tato adaptace u mě položila laťku hodně vysoko. Může za to i výborné obsazení herce do hlavní role Hamleta. Innokentij Smoktunovskij je hvězda první třídy a když už kvůli ničemu jinému, aspoň kvůli jeho hereckému výkonu by byla škoda si tuto adaptaci nechat ujít. Naštěstí to však není pouze on, co činí ruského Gamleta natolik výjimečného. I ostatní herci, scéna a vůbec Kozincovo podání divadelní klasiky přispělo ke konečnému výsledku , který skýtá skvělý divácký zážitek.(22.3.2011)

  • dzej dzej
    ****

    Kozincevův Hamlet je kostýmy a rekvizitami zasazen do renesanční doby (oproti Branaghově verzi s uniformami, jejichž styl spadá do 19.století). Tím se nabízí jeden výklad textu - Hamlet jako představitel renesančního člověka... Smoktunovsého výkon je strhující a opět úplně jiný než výkon Branaghův. Zajímavé je upozadnění skutečnosti, kterou Branagh naopak velmi akcentoval - Elsinor (potažmo celé Dánsko, celá Evropa) jako vězení. Kozincev několik zásadních scén "přesazuje" ven - mezi nimi i klíčový monolog "být či nebýt". Při tomto monologu stojí Hamlet na břehu moře, které symbolizuje nekonečnost pochybostí a neprobádanost končin smrti. Syntéza obrazu a textu je v této scéně strhující... Každá generace má svého filmového Hamleta (pokud budu mluvit za dnešní mladou generaci, bude jím zřejmě Halmlet Branaghův), přesto je Kozincevova verze nezapomenutelná a silná.(2.8.2005)

  • IdaHutt
    *****

    Pro mě jednoznačně nejlepší filmový přepis Hamleta. Druhá v pořadí je Branaghova verze, která je zatím nejblíže mému chápání této mnohvrstevnaté tragédie (či tragikomedie???), nicméně Kozincevovo velkorysé, důsledně tragické pojetí je strhující. Takový Zeffirelliho Hamlet ve srovnání s tímto vypadá jako inscenace chudého okresního divadla. Shodou okolností jsem těsně před Gamletem zhlédla jeden z raných Kozincevových filmových opusů - němý Novyj Vavilon (Nový Babylon), na kterém ještě spolupracoval s Leonidem Traubergem. O to více jsem si uvědomila, jak režisér mistrovsky využil všech možností filmové řeči. Zatímco v dnešních snímcích (s hollywoodským soapoperovým cejchem) se každou pátou sekundu musí stát něco šokujícího, většinou samoúčelného, Kozincev udržuje divákovu pozornost a napětí detailně promyšlenou prací s obrazem, rychlými a zároveň přirozeně působícími střihy, pohybem kamery. Černobílá tomuto dílu padne dokonale - a opět odkazuje na klasické kořeny filmového umění. K tomu jsou přidány neuvěřitelné interiéry a exteriéry, kostýmy, herecké výkony, Šostakovičova hudba, Pasternakův bohatý, avšak civilně stylizovaný překlad... Natáčelo se nedaleko Tallinnu v Estonsku a kulisy - maketa zámku Elsinor na skalnatém srázu nad mořem - se stavěly půl roku. Film na sedm hvězdiček!(23.4.2011)

  • Belsazar
    *****

    Až k neuvěření, tak monumentálně pojatý film dovedou opravdu jen Rusové. Nemám rád modernizování klasiky, přesazování her do jiných dob, ale tohle - to je zářná výjimka. Mohutný nedobytně působící hrad, vojáci jak z třicetileté války, móda na pomezí renesance a baroka, nic z toho mi neurazilo. Naopak! A perfektně vybraná hudba od velkého mistra, jedna lahůdka za druhou. Jen snad jedna malá drobnost - Stepan Oleksenko jako Laertes mě zklamal, díval se jako nějaké hloupé tele, takže jsem si na jeho místě představoval Borise Rösnera, který Laerta ztvárnil v nezapomenutelném Hamletovi o něco později (1982).(6.8.2016)

  • - Maketu Hamletova hradu postavili pracovníci Lenfilmu a studenti tallinnské Stavební školy č. 1 na skalních stupních útesu Türisalu v katastru estonské vesnice Vääna-Jõesuu. (MeGab)

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace