poster

Hamlet

  • ruský

    Gamlet

  • ruský

    Гамлет

Drama

Sovětský svaz, 1964, 140 min

Scénář:

William Shakespeare (divadelní hra)

Kamera:

Jonas Gricius
  • bogu
    ****

    Kozincev řekl, že jeho Hamlet se skládá z kamene, železa, ohně, moře a hlíny, což už samo o sobě prozrazuje dost o jeho přístupu k téhle adaptaci. Z kamene Kozincev vybudoval Elsinor, prastaré, masivní vězení, které si mnozí pletou s královským palácem, z železa odlil zbraně ("nelidské síly útlaku") a mohutné busty krále Claudia, z ohně učinil symbol neklidu, revolty a odkrývání přetvářky, v moři objevil zrcadlo Hamletovy rozbouřené mysli a hlínou charakterizoval svět za kamennými zdmi Elsinoru. Řadu scén vyřešil Kozincev velmi invenčně (Claudiův úvodní proslov, výslech Hamleta po vraždě Polonia) a některé jeho obrazy jsou přímo geniální (stařeny zamykající Ofélii do železného korzetu a navékající na ni smuteční šat, zdánlivě nekonečné zástupy Claudiových stráží a dvořadnů, Polonius na svém vlastním, maličkém trůnu), jindy se ovšem Kozincev uchyluje ke zbytečně průhledné a stereotypní symolice (padající hradní mříž, Hamlet a moře, Claudiovo zrcadlo, plachtící racek jako symbol vysvobození) a tu a tam se mu podaří skloubit všechno tohle dohromady (scéna s duchem). Ohromně působivá je také hudba, kterou pro film složil Dimitrij Šostakovič – obzvlášť zdařilé jsou podle mě jeho scherzoidní pasáže pro Claudia, Ofeliino loutkové téma a duchovy záhrobní bubny. Samotný Innokentij Smoktunovskij jako Hamlet je perfektní a s každým dalším zhédnutím se mi líbí o něco víc. Smoktunovskij dokáže přesvědčivě zahrát všechny princovy/synovy vnitří sváry, aniž by přitom musel kdovíjak plakat, křičet, pobíhat sem a tam a vystavovat na odiv svou fyzičku (zdravíme Mela Gibsona, ale také Kennetha Branagha). Jeho klidný herecký výraz mu zajišťuje přirozenou autoritu a zároveň mu dává svobodu vyjadřovat se s vzácnou jednoduchostí a přesností. Jeho Hamlet je nepřizpůsobivý, nebezpečný, protože vzdělaný a inteligentní, a ve svém tichém vzdoru dočista osamělý. Pro Kozinceva bylo jedno z hlavních témat v Hamletovi svědomí a dánský princ je v jeho adaptaci především mužem, který systematicky bojuje se lží a přetvářkou, jak ve společenském pořádku, tak v mezilidských vztazích. Možná i proto je Hamletova konfrontace s Rosencrantzem a Guildensternem (scéna s flétnou) jeden ze Smuktunovského nejsilnějších momentů. Moc rád bych řekl, že tohle je definitivní Hamlet, ale Kozincevova občas až příliš banální romantická symbolika a některé poněkud nevýrazné herecké výkony (opět mě zklamal Laertes a Ofelie je, podobně jako Kordelie v Kozincevově Learovi, spíše emblém, než živá bytost) mi v tom brání. Přesto ale musím přiznat, že žádnou lepší adaptaci téhle tragedie jsem zatím neviděl. // LEPŠÍ VERZE: Jak říkám, o výrazně lepším Hamletovi nevím, ale pro srovnání je velice zajímavý ten Branaghův bombastický a patetický (občas v dobrém slova smyslu) – řekl bych, že herecké obsazení má s výjimkou hlavní role o chlup lepší.(25.10.2008)

  • IdaHutt
    *****

    Pro mě jednoznačně nejlepší filmový přepis Hamleta. Druhá v pořadí je Branaghova verze, která je zatím nejblíže mému chápání této mnohvrstevnaté tragédie (či tragikomedie???), nicméně Kozincevovo velkorysé, důsledně tragické pojetí je strhující. Takový Zeffirelliho Hamlet ve srovnání s tímto vypadá jako inscenace chudého okresního divadla. Shodou okolností jsem těsně před Gamletem zhlédla jeden z raných Kozincevových filmových opusů - němý Novyj Vavilon (Nový Babylon), na kterém ještě spolupracoval s Leonidem Traubergem. O to více jsem si uvědomila, jak režisér mistrovsky využil všech možností filmové řeči. Zatímco v dnešních snímcích (s hollywoodským soapoperovým cejchem) se každou pátou sekundu musí stát něco šokujícího, většinou samoúčelného, Kozincev udržuje divákovu pozornost a napětí detailně promyšlenou prací s obrazem, rychlými a zároveň přirozeně působícími střihy, pohybem kamery. Černobílá tomuto dílu padne dokonale - a opět odkazuje na klasické kořeny filmového umění. K tomu jsou přidány neuvěřitelné interiéry a exteriéry, kostýmy, herecké výkony, Šostakovičova hudba, Pasternakův bohatý, avšak civilně stylizovaný překlad... Natáčelo se nedaleko Tallinnu v Estonsku a kulisy - maketa zámku Elsinor na skalnatém srázu nad mořem - se stavěly půl roku. Film na sedm hvězdiček!(23.4.2011)

  • Belsazar
    *****

    Až k neuvěření, tak monumentálně pojatý film dovedou opravdu jen Rusové. Nemám rád modernizování klasiky, přesazování her do jiných dob, ale tohle - to je zářná výjimka. Mohutný nedobytně působící hrad, vojáci jak z třicetileté války, móda na pomezí renesance a baroka, nic z toho mi neurazilo. Naopak! A perfektně vybraná hudba od velkého mistra, jedna lahůdka za druhou. Jen snad jedna malá drobnost - Stepan Oleksenko jako Laertes mě zklamal, díval se jako nějaké hloupé tele, takže jsem si na jeho místě představoval Borise Rösnera, který Laerta ztvárnil v nezapomenutelném Hamletovi o něco později (1982).(6.8.2016)

  • RockChick
    *****

    Jednu z mnoha adaptací klasické Shakespearovské hry natočil roku 1964 i Grigorij Kozincev. Jelikož jsem ještě neměla tu možnost vidět i jiná zpracování této látky, nemůžu srovnávat, každopádně tato adaptace u mě položila laťku hodně vysoko. Může za to i výborné obsazení herce do hlavní role Hamleta. Innokentij Smoktunovskij je hvězda první třídy a když už kvůli ničemu jinému, aspoň kvůli jeho hereckému výkonu by byla škoda si tuto adaptaci nechat ujít. Naštěstí to však není pouze on, co činí ruského Gamleta natolik výjimečného. I ostatní herci, scéna a vůbec Kozincovo podání divadelní klasiky přispělo ke konečnému výsledku , který skýtá skvělý divácký zážitek.(22.3.2011)

  • Anderton
    ****

    Po Branaghovej mohutnej verzii mi pripadala táto ruská asi až priveľmi skratkovitá. A to sa stále jedná o takmer dva a pol hodinový film. Atmosférou však možno aj nad všetkými slávnejšími Hamletovskými adaptáciami víťazí. Morské pobrežie, vlny narážajúce na mohutné skaly, nad ktorými tróni stredoveký hrad. Vyzerá to presne tak, ako znie. Film pripomína expresionisticky ladené horory štúdia Universal, poprípade niečo temné od Hammeru. Na druhej strane však Hamletov prejav expresionistický nie je, všetko sa odohráva v jeho vnútri bez výraznejších vonkajších znakov. Možno to bude niekomu pripadať ako povrchné stvárnenie najslávnejšej rozporuplnej postavy svetovej prózy. Na adaptáciách Shakespearovej hry je myslím najhodnotnejšie, že každá je výrazne iná a každá sa snaží ťažiť z iných aspektov tohto diela. Táto je viac filmovejšia, ako divadelná, napriek tomu sa blíži tej Olivierovej.(20.8.2014)

  • - Maketu Hamletova hradu postavili pracovníci Lenfilmu a studenti tallinnské Stavební školy č. 1 na skalních stupních útesu Türisalu v katastru estonské vesnice Vääna-Jõesuu. (MeGab)