Hamlet

Musím přiznat, že jsem si Hamleta dávkovala, nemohu se ztotožnit s názory ostatních, že ty tři hodinky utečou jako voda. Ale to nevadí, každá scéna, kde slyšíte známé i méně známé věty (a říkáte si- jo tak to je z Hamleta!) zahřejí na duši, obzvláště když tomu všemu vévodí neskutečný dánský princ David Tennant. Jsem moc ráda, že jsem díky momentální tennantománii toto zpracování viděla, člověk si aspoň připomene, jaký machr Shakespeare byl, a že neuměl jen pobavit v komediích, ale že uměl vyjádřit obyčejné lidské pohnutky a emoce tak, že se na něj nedá zapomenout.. (11.10.2013)

Monstrózní kus, který Tennant táhne mezi ty nezapomenutelné zážitky a zároveň bojuje s ostatním obsazením, které ho v pár případech bohužel vráci o krůček zpět. Patrick Stewart mne přesvědčil pouze v roli starého Hamleta, Leartes nijaký a Rosencrantz s Guildenstern nepotřební a taktéž nijací. ALE tohle zpracování Hamleta má obrovské množství scén, kde mražení v zádech přestává byti pouze nadužívaným slovním spojením. A tím vážně nemyslím pět nebo šest scén. Tím myslím cca 157 minut ze 180ti minutové stopáže. Opravdu to se mnou hýbalo. Při tom i po tom. Půjčím si slovo - rezonující. Kralevic je sice srandovní slovo, ale Tennant je kralevic. Nedovedu si představit, co by to se mnou dělalo živě. Prasknul bych, jen bych ho viděl. Jdu se podívat do slovníku, jestli jsem groupie. A mimochodem - zapomněli natřít záclony. (24.11.2014)

David Tennant, ten hlavní důvod, proč jsem si Hamleta vůbec pustil, tu nakrásně předvádí, že je pro něj divadlo vším, jeho princ dánský, to je radost pohledět (vždycky jsem měl slabost pro psychopaty :-), ovšem samotná látka je na mě natolik silné kafe, že jsem si jí musel dát na pokračování s odstupem... jednoho roku :-) Zbytek hereckého ansáblu za Tennantem nikterak nezaostává, naopak, zkrátka klasická shakespearovská látka v přednesu takovém, aby ho mohl překousat i současný konzumní divák. A pokud jste to z mého komentu nepochopili, tak ano, Tennant je jako Hamlet skvostný. (18.11.2014)

Naprosto perfektní. Absence hudby podle mě filmu prospěla. David i ostatní skvělí. Celý film jsem měla pocit, jako bych starého krále zabila sama - taková vina a těžkost. Pozorovala jsem s očima dokořán a s otevřenými ústy, ale bez jakéhokoliv náznaku emocí. Až při poslední větě se mi náhle do očí vylily slzy. Výjimečný snímek. (18.03.2011)

Jsem na rozpacích. Gregory Doran stejně jako dost jiných tvůrců, kteří se dnes pouští do Shakespeara, předpokládá, že postavy a děj budou dnešním divákům bližší snad jen proto, že je obleče do moderních šatů a vrazí jim do ruky moderní rekvizity, aniž by (taky typicky) nějaký z těch moderních prvků využil jinak než jako povrchní kulisy. Postavy nejspíš nebudou divákům o nic bližší než v Zeffirelliho verzi, kterou jsem kdysi viděla. U téhle verze bych navíc dala přednost záznamu divadelního představení, protože plnohodnotný film tohle rozhodně není. Na co si ale stežovat nejde, to jsou samozřejmě herci. Tennantova maniakální energie se na Hamleta docela hodí, občas dokáže naplno prodat, jak sarkasticky zábavná postava to je, občas bych si přála, aby odolal nutkání diváky rozesmát. Jako Hamlet je zatrpklý i vtipkující, ale opravdu skvělý je při dvou příležitostech - monolog Být či nebýt si vychutnal s takovou životní únavou (a vlastně překvapivou civilností), že skutečně chytí za srdce, a jeho konfrontace s matkou je dechberoucí. Představitelé vedlejších rolí (Claudius, Gertruda, Ofélie, Leartes a Polonius) možná nejsou tak expresivní, ale víc než důstojní spoluhráči. (18.12.2013)