Krvavý román

Krvavý román patří k mé kultovní četbě již od té doby, co jsem jej roku 1971 objevil v místní lidové knihovně. Je to tedy možná následek mého přílišného očekávání, že jeho zfilmování nemohu ohodnotit plným počtem. Nástup je úplně vynikající, hravý a poklesle morbidní, tak jako kniha, ALE postupem doby ztrácí film tempo, což nezachrání ani vyjímečně nápaditá výtvarná stylizace. Snad je ten film příliš dlouhý. Opravdu (ale opravdu) mne to mrzí, ale pro mne je to maximálně za 3, 5*. (29.10.2010)

Zklamání, zklamání především. Film, který rozhodně nemohl být příliš komerčně úspěšný, mohl se však stát kultem, snímkem, ke kterému budeme my, Klímu, Váchala a další podivné velké duchy hltající, obdivně vzhlížet. Nestalo se však, vznikl film, jehož forma výrazně přehlušuje schopnost vyprávět. Barevnost, sytlizace či hra na němý film je zpočátku zábavná, po chvíli se však omrzí a my zjistíme, že film v podstatě nic než to nemá. Kniha, která neměla být nikdy zfilmovaná, kniha, o které jsme si měli říkat jen "Kéž by to byl film!" (31.10.2011)

Výborná pocta němému filmu a vůbec začátkům kinematografie. Hodně se mi líbilo jak se jakoby mimoděk objevuje zvuk a titulky se stávají jen jakýmsi parodujícím prvkem. Knihu jsem nečetl, proto jsem se ději věnoval jen napůl, ale i tak jsem to celkem zvládl. Každopádně vizuální stránka i herci mě hodně potěšili. (26.05.2006)

V tomto prípade kašľať na dej, ten pripomína skôr kocky stavebnice porozhadzované po koberci a treba trochu umu dať si ich do kopy. Kdežto formálna stránka je obdivuhodná, ba priam dokonalá. Ak milujete skoré obdobia kinematografie, budete nadšení a nebudete ku tomu potrebovať nejaký vynaliezavý scenár. (09.11.2014)

Krvavý román představuje v rámci produkce české kinematografie úlet, nebál bych se napsat, naprostou bizarnost. A to píšu s vědomím, že v 90. letech u nás vznikalo ledascos, včetně obskurních záležitostí, nad kterými s odstupem času zůstává rozum stát - ty ale byly většinou spojené s pokusy o komerční trháky. Snímek vznikl v souvislosti s privatizací Barrandova a obviňováním vedení firmy ze strany českých filmařů, že naprosto rezignovali na uměleckou tvorbu. Tehdy se někdejší ředitel Václav Marhoul rozhodl zacpat ústa kritikům tím, že vyprodukuje experimentální film vhodný na festivalovou scénu. Využil přitom popularity 3. vydání Váchalova Krvavého románu, kde tenhle kritiky zatracovaný, ale pro sběratele a fajnšmekry kultovní grafik vyjádřil svůj hold brakové literární produkci 19. století. Tohle dílko v době vydání téměř zapadlo, ale začátkem 90. let byla ta správná atmosféra na jeho resuscitaci. Divák může sledovat řadu postav ze šestákových krváků od padlých dívek přes piráty až po zkaženého kněze, jejichž příběhy se prolínají, a při sledování jsem si uvědomil, že mi tenhle styl silně připomíná ve Francii hodně populární Tardiho komiks Podivuhodná dobrodružství Adély Blanc-Sec. Tady je vidět, od koho možná Tardi opisoval.:-) Je to originální, úsměvné, ale jako celek to bohužel sráží přílišná úcta k Váchalovi, která se projeví v nižší srozumitelnosti a především v neslaném nemastném konci. Každopádně je to možnost vidět řadu českých herců, jak si užívají hodně netradiční obsazení, bláznivé situace a jak přehrávají ve stylu filmařiny 20. let. Celkový dojem: 70 %. (15.06.2014)