So weit die Füße tragen
Biele peklo
As Far as My Feet Will Carry Me
As Far as My Feet Will Carry Me
Obsahy(1)
Píše se rok 1944 a německý nadporučík Clemens Forell odjíždí vlakem z Bavorska na východní frontu. Na nádraží se loučí s rodinou a manželka mu přitom sdělí, že čekají další dítě. Forell slibuje, že se do vánoc vrátí, ale místo toho je jako válečný zajatec v Sovětském Svazu odsouzen na 25 let nucených prací v Gulagu na nejvýchodnějším cípu Sibiře. Forell s mnoha dalšími německými zajatci je transportován vlakem v nelidských podmínkách na Sibiř a dopraven do Gulagu, kde těží v dolech. Již po příchodu do Gulagu je konfrontován se zástupcem velitele Gulagu. Forell vzpomíná na svoji rodinu a když se mu naskytne příležitost k útěku, využije ji. Byla to však nastražená léčka a Forell i ostatní vězni jsou za to tvrdě potrestáni. Forellovi se však záhy naskytne další příležitost k útěku a to díky pomoci německého doktora, který zde ošetřuje nemocné a raněné. Pomocí něj se mu útěk podaří a pro Forella tím začíná strastiplná pouť přes celou Sibiř domů. (retrix)
(více)Videa (1)
Recenze (334)
Trestuhodně nevyrovnaný snímek, který má ohromný potenciál v silném skutečném osudu. Bohužel z něj tvůrci dokázali využít mizivé procento. Pár působivých momentů se zde najde, ale orámování děje zarputilým pronásledovatelem či německou idelickou vesničkou je tak špatně zpracované, že v těchto momentech to klesá na úroveň německých seriálů typu Doktora z Hor. Navíc stopáž je obvzláště po útěku těžce nadsazená a Bílé Peklo ztrácí veškerý tah na branku. Naštěstí jako celek to tak špatně nepůsobí a minimálně o průměrný film se jedná, byť bych ho raději viděl zpracovaný formou dokumentu, spíše než-li takto rutinérsky natočenou záležitost se spoustou "ale". ()
Film je údajně natočen podle skutečné události. Dejme tomu, nebudu o tom polemizovat. Jde jistě o vcelku kvalitní německý film, ale bohužel ho poněkud sráží jistá hollywoodizace. V Evropě umíme točit filmy bez těch hollywoodských hurá šíleností, falešných slz, prostřihů na děti modlící se k Panence Marii apod. Cesta za svobodou to byla dlouhá a strastiplná a chvílemi bohužel i pro diváka. No ale o nějak výrazně špatný film nejde a každý ať si z něj vezme, co chce. Pro mě to byl jen takový běžný, lehce oddechový kus - kvalitně natočený, jak už jsem napsal. ()
Zajímavý válečný film. Tentokrát z pohledu němců. Po dobu cestování do ruského zajateckého pracovního tábora a samotného pobytu v něm je Bílé peklo příjemně ubíhajícím filmem. Po útěku hlavního hrdiny se objevuje s postupujícím časem bohužel čim dál víc scénaristických lapsů a ztrácí výrazně na tempu. Samotné finále na mostě mi přišlo hodně přitažené za vlasy. Mít o 30 minut kratší stopáž (hlavně odstřihnout z druhé části filmu) patří mezi skvělé novodobé válečné filmy. Takto tento spíše komorní snímek o nezlomné vůli jednoho zajatce zapadá do šedivého průměru. ()
Na jednu stranu úžasný film, který nám ukazuje válku z úplně jiného pohledu (hlavním hrdinou je totiž německý zajatec prchající z ruského Gulagu), na druhou stranu zbytečně dlouhý (2 hodiny, 40 minut) a lehce nelogický. Ale i přesto se jedná o dojemný, nervy drásající snímek, který by měl povinně vidět každý - jako odstrašující příklad. ()
Jde poutník cestou necestou, jde odtamtud až tam a nikdo neví odkud a nikdo neví kam/ Cestou světem i duší svou déšť ho provází, ani neví, co hledá a přesto nachází/ On poznal jak chutná krev, jak chutná zklamání/ Za rytmu bubnů v hlavě rudou barvu poznání/ On poznal jak chutná bolest a jak chutná zlost/ Prožil si svý peklo, no a pak si řekl dost - já nebudu zlej/ O všechny věci přišel, které pro něj měly cenu/ Vedl válku proti sobě - válku proti všemu/ V tom, co bylo jeho světem stal se z něj jen host, říkal si, když oheň trávil i poslední most/ Na prohru má moc málo a na pomstu zas moc sil/ Co opravdu bolí v sobě hluboko ukryl/ Jenom víru nezatratil ani na chvíli, že to, co ho nezabije, to ho posílí/ A nebude zlej... ()
Galerie (43)
Zajímavosti (16)
- V roce 2010 němečtí vědci prozkoumávali podrobněji Rostův příběh a k jejich překvapení v něm nalezli mezery tak hluboké a data tak fundamentálně chybná, že uznali, že jeho strastiplná cesta ze Sibiře do Německa se zkrátka nemohla uskutečnit. Bauerova kniha je tudíž od té doby považována za dílo fikce. (Candice)
- Na záběru, kdy se Forellova dcera dívá na mapu je chyba. Atlas do kterého se dívá mohl být vytisknut až po roce 1991, protože v něm jsou vidět hranice států, které dříve byly součástí SSSR, jako například Ukrajina, Bělorusko, Litva, Lotyšsko, Estonsko atd. (Musak)
- Film je inspirován skutečnou událostí. (StrYke)
Reklama