Pražské noci

Nemá cenu zde mluvit o třech povídkách, spojující čtvrtá linie možná nemá takovou stopáž, ale s přehledem zastane funkci čtvrté povídky. Dlouho jsem tento komentář nechával čekat ve frontě, a ani nyní pořádně nevím, co si o Pražských nocích myslet. Skutečnost, že vznikly v době vrcholící tzv. nové vlny, totiž snímku pomáhá a zároveň ubližuje. Ona pomoc - hledání a používání nových výrazových postupů, stylizací, syrovost obrazu a úspornost dialogových a scénických prostředků, dojem, že se nacházíme přímo v obraze, vidíme každou kapku potu na čele padlého rabína - se maximálně projevuje hlavně u prvního příběhu Poslední golem (****). Perfektně zvládnutý scénický minimalismus vytváří spolu s temnou hudbou ohromující dojem, který je nejsilnější ve scéně oživování golema, a směle zakryje snadno odhadnutelnou pointu (jasně danou i tím, že dívka nemluví). Navíc Josef Bláha coby rabi Löw se svou démoničností směle vyrovná Klusákovu odpadlému rabínovi. A je-li golem majstrštykem co do mysterióznosti, faustovské Chlebové střevíčky (****), druhá povídka v pořadí, si uzurpují označení nejstrašidelnější povídky. Rokokově hravý začátek s rozmarnou hraběnkou, jemným lesbickým nádechem polibku s komornou a odmítanými nápadníky postupně přechází k tragickému vyústění se skutečně mefistofelským Josefem Somrem a dramaticky strašidelným danse macabre, které mi z paměti dosud nezmizelo. Být tyto dvě povídky doplněny něčím podobně úderným, mohlo jít o perlu nové vlny. Leč nestalo se tak - a právě experimenty nové vlny učinily z Otrávené travičky (*) muzikál, který nevytrhla ani topless Milena Dvorská, zde okouzlující femme fatale. Povídka však nestojí za nic a jen krátká stopáž ji činí milosrdnou. Tímto oslím můstkem se naváže a vysvětlí spojovací Fabricius a Zuzana (***), která vyloženě komickým závěrem s létajícím autem dost kazí dojem, jakkoli Kopeckého cizinec a hlavně čertovský Hrzánův řidič se snaží děj táhnout nahoru. Ale nepovedlo se, milý Fabricius tajemnou Zuzanu ani neopíchal (to není spoiler, to snad nečekal nikdo) a z povídky zůstal jen rozpačitý dojem. Tak jako z celého filmu. O pražských pověstech se strašidly jsem kdysi psal jednu seminárku, a i proto vím, že materiálu na hororově laděné příběhy by se dalo najít dost a dost. Škoda, že (někteří) režiséři tohoto filmu se rozhodli jít jinou cestou. (13.03.2016)

Mohl to být jeden z vrcholných filmů tzv. Československé nové vlny, kdyby se tenhle filmově-povídkový triptych (respektive kvartet, započteme-li ještě uvozující rámcovou Makovcovu povídku Fabricius a Zuzana (***), která propojuje zbylé tři povídky) neutopil v přehnaně umělecké stylizaci. Je s podivem, že onen geniální nápad zfilmovat staré pražské pověsti neosvítil nějakého českého filmaře již dříve, tenhle projekt visel již nějakou dobu ve vzduchu, Pražským nocím však paradoxně nejvíce uškodila právě přehnaná touha experimentovat, tolik charakteristická pro tzv. Novou vlnu. Tak Miloš Makovec pojal Otrávenou travičku (**) coby muzikál, což samo o sobě nemohlo dopadnout dobře, vznikl nudný sled obrazů se zpěvy. O mnoho lepší je Brdečkův Poslední golem (***), který dává připomenout, u koho že se později inspiroval pan Švankmajer při natáčení Lekce Faust. Vrcholem celého triptychu pak jsou Schormovy Chlebové střevíčky (****), tentokrát opravdu s Faustovským motivem a silným sociálním rozměrem. Formálně vytříbená poetika Nové vlny je podpořena působivou hudbou Zdeňka Lišky (a v případě povídky Chlebové střevíčky též Jana Klusáka), kteréžto velmi umně navyšují mysteriózní dojem celého projektu reflektujícího překvapivě k pražským pověstem především ženský prvek... (07.04.2013)

Hororové příběhy na motivy pražských pověstí, se špetkou experimentálna, surrealismu a dokonce jemně úsměvného humoru? Kdo by to do našich tehdejších filmařů řekl? Navíc s dokonalou kamerou, kompozicemi, hrátkami s barvou - a dokonce i erotično nastane, když se herečky nebojí ukázat svá ňadra. Vážně se mi ale nejvíce líbilo, jak do toho tvůrci dokázali propašovat takový jemný humor, k pousmání, a herci jim šli šikovně na ruku - je to skvěle zahrané i v detailech. Jinak pokud jde o jednotlivé povídky, tak Poslední golem (5*) je pravděpodobně nejlepší povídkou, s prvky dokonalého tajemna, hudby i herecký výkon Lucie Novotné je zde naprosto skvělý (a taky mne potěšilo, že jsem opět viděl hrát skladatele Klusáka, i když na jeho výkon v O slavnosti a hostech nemá). Chlebové střevíčky (5*) jdou na věc zase trochu jinak, ale stále skvěle, zde dokonce i s oněmi surreálnými prvky, a moc se mi líbily dekorace Faustova domu i výkon Somra. Otrávená travička (3*) je pojata žel jako ne muzikál, ale němý film s naprosto se nehodícími písničkami na pozadí (i když někdy s pokusy o vtipný přesah - třeba ta písnička s jedem), kde se ale projevuje dokonalé herectví Dvorské,které jsem tu cynickou travičku věřil do puntíku - a to to prosím hrála jen pohledy! Vše rámcuje povídka Fabricius a Zuzana (3*), která má své skvělé momenty (Staroměstský orloj, židovský hřbitov, Hrzán), ale také různé wtf momenty (nejhorší asi je, když Kopecký mluví anglicky - a strašně, hrozně lámaně, a potom najednou se mluví česky a nevíme proč a jak k tomu došlo; a taky ta závěrečná scéna s autem a kanálem chtěla víc vypiplat). Celkově se mi to ale moc líbilo - děsí to, pobaví to, má to skvělé filmařské i herecké kvality. Škoda, že pražské pověsti nebo pověsti obecně už potom nikoho nenapadlo zfilmovat jako hraný film. (03.03.2020)

Povídková záležitost těžící ze zlaté (a překvapivě jinak takřka nekutané) žíly v podobě pražských pověstí. Škoda, že výsledek je více zajímavý než opravdu dobrý. Všechny příspěvky však spojuje jedna sázka na jistotu. Tradičně bezchybná práce našeho nejlepšího skladatele filmové hudby Zdeňka Lišky. Fabricius a Zuzana 3/5 Nejde o povídku v pravém slova smyslu. Spíše je to taková spojovací nitka, na kterou se navlékají zbylé tři příběhy. Kdo by to byl řekl, že Milena Dvorská je tak dokonalá femme fatale, že bych si to s Kopeckým vyměnil raz dva. Škoda, že se to celé zkazí "Velkým vozem". Poslední Golem 4/5 Název mluví za vše. Perfektní atmosféra a dobrý, byť očekávaný, závěr. Scéna oživování golema je vrcholem celých Pražských nocí. Chlebové střevíčky 4/5 O něco kratší během finále a jednalo by se o absolutní špičku filmových povídek nejen v rámci naší kotliny. A není to pouze kvůli líbající se Brezkové s Tuszyńskou. Otrávená travička 2/5 Je sice pěkné, že Stephen Sondheim nebyl první koho napadlo převést morbidní legendu do podoby muzikálu, ale k čemu to, když to nudí již po první písni. (01.08.2008)

Rozeberu to postupně. HODNOCENÍ JEDNOTLIVÝCH POVÍDEK: Poslední golem - Asi nejlepší povídka ze všech, atmosférická, podmanivá, tajemná, skvěle vedená... No prostě přesně taková, jak bych si představoval. A navíc ten nápad udělat horor o golemovi, to se skutečně vidí málokdy. Plus taky musím pochválit skvělou hudbu. K dokonalosti mi něco chybělo, ale jinak za mě velká spokojenost (4,5*), Chlebové střevíčky - Opět atmosférické, podmanivé, tajemné, skvěle vedené a s úžasnou hudbou, jenže tady jsem měl bůhvíproč pocit, že to celé trvá déle, než by mělo. Možná to je jen můj osobní pocit, nevím, každopádně kvůli tomu je pro mě tahle povídka až na druhé místě této antologie - nicméně je pořád dost dobrá, na československé poměry navíc perfektní. Navíc ty pavučiny jsou jak z Valerie a týdne divů. (4*) Otrávená travička - Ze všech povídek ta nejslabší a pro mě i nejotravnější. Po filmařské stránce je sice opět perfektní, ale nezaujal mě příběh a to, že je to celé zpívané, mi zážitek z ní otrávilo ještě víc - navíc když ty písničky nebyly bůhvíjak zajímavé. (2,5*) Fabricius a Zuzana - Mezipovídka, která celkem dobře plní svůj účel mezipovídky, ale nic víc nenabídne. A ve finále jsem měl pocit, že celá skončila až moc rychle. Navíc taky nechápu to úvodní mluvení v lámané angličtině (ale asi to zní pořád líp, než kdybych měl anglicky mluvit já) a ten naprosto nahodilý přechod do češtiny. A ještě jsem nepochopil, proč po těch příbězích Kopecký vždycky usne, ale asi to mělo být vtipné... (3*) CELKOVÉ HODNOCENÍ: Dost zajímavý a dost slušně natočený povídkový horor, z nichž skoro každý je - v rámci Česko/Slovenských hororů - na dost vysoké úrovni. Líbilo se mi to, ale na víc jak 4* to fakt není. Ony to ty dvě slabší povídky celkem kazí a z těch dvou povedených není ani jedna tak silná, abych jí samotné dal plný počet. Ale rád jsem na to narazil a rád jsem to i viděl, je to pro mě takový nedoceněný a lehce zapomenutý československý hororový klenot. (23.01.2021)