Pražské noci

,,Ženám se nedá věřit... ani když jsou hliněné. Ženu musíme milovat."                                                                                 Režisér Jiří Brdečka se proslavil jako scenárista divácky oblíbených filmů Adéla ještě nevečeřela a Tajemství hradu v Karpatech, jako režisér se věnoval převažně oblasti animovaného filmu, zde si vyzkoušel klasickou filmovou režii. Svoji schopnost ve filmových tricích uplatnil i v první "rudolfínské" povídce Poslední golem. Což je nádherně temná stylizovaná záležitost o legendárním středověkém přeludu (a přidaným vkladem Josefa Bláhy a Martina Růžka), v niž vedle vizuální složky upoutává hudba Zdeňka Lišky a namluvení rabího-umělce Nefaliho Vladimírem Brabcem.                                                     Chlebové střevíčky - režie Evald Schorm. Byl jsem zvědav, jak na mě s odstupem času zapůsobí právě tato povídka. A režisér-podivín Schorm se uměl látky chopit skvěle, jestliže nešlo zrovna o těžko strávitelná podobenství. Schorm odstupuje od hudby Zdeňka Lišky a vybírá si k povídce vlastního skladatele Jana Klusáka. Vznikl rovněž audiovizuálně úchvatný kousek, přerůstající z úsměvné romance rokokového stylu do temné hororové grotesky se zábavně rafinovaným ďáblem v podání Josefa Somra.                                                                                                                                                              Otrávená travička Miloše Makovce představuje celkově asi nejslabší povídku, nicméně hodně mne zde oslovila hudební složka opět z dílny Zdeňka Lišky, kde netradičně nadžánrové písně (místy s docela strašidelným vyzněním) nazpívali legendární souputníci starého českého šlágru Yvetta Simonová a Milan Chladil. Jako celek jsou Pražské noci fascinujícím kouskem, pohrávající se vedle motivů lásky a smrti i s absurditou nebo surrealistickými obrazy. Je libo film s historickými kostýmy a tragikomickou nadsázkou ? - Račte dál a poslouchejte... Je to procházka nejen hororovými příběhy, ale i ironicky milostnými dialogy zejména mezi Milenou Dvorskou a Milošem Kopeckým v průvodních částech filmu ze současnosti. Zlatá 60-tá léta čs. filmu v opět zcela odlišné podobě. (95%) (13.05.2018)

"Přesně to v Praze hledám, trochu nebezpečí..." Nová, a nepochybně alternativní vlna 60tých let, je základem celého tohoto nádherného, temného vyprávění. William Fabricius a jeho osudová cesta do Prahy, spojená s historickou prohlídkou, která se jen tak někomu nepoštěstí. Nádherné ženy československé kinematografie, společně s částečnou hereckou elitou, nám tu sehrávají tajemné pověsti, které lze cítit na vlastní kůži, procházíš-li i dnes zákoutími Starého města pražského. Malý dodatek k legendě o Rabi Löwovi, který nesnesl konkurenci, nestoudná a trestuhodná rozmařilost, až rozmazlenost hraběcí slečinky, která se neštítí těch nejhorších zločinů a párek zamilovaných travičů, kteří ovšem, oslepeni svou láskou, zapomněli na žárlivého sluhu. Zdeněk Liška svou hudbou vynáší povídky, kterých se zúčastnil, opět do nebes, a nezaostává ani Jan Klusák. Trojice režisérů také nezklamala a máme zde unikátní a naprosto jedinečný film, na který je slastné se dívat a užívat si jeho atmosféru. (15.02.2013)

Je až překvapující, jak málo českých filmů čerpá z prostředí tajemné staré Prahy, opředené strašidelnými legendami. Pražské noci představují výjimku. Milena Dvorská, která se mezi tím proměnila z telecí Marušky Mámtěrádajakosůl v neobyčejně krásnou ženu, vypráví Kopeckému tři tajemné legendy. Gotickou, renesanční a rokokovou. No, každá je jakoby žánrově někde jinde, každou točil někdo jiný, je to nevyrovnaná trojice. Ale rozhodně mají žádoucí atmosféru, nápadité obsazení (např. Josef Bláha jako rabbi Löw) a příjemně se na to kouká, jako na všechny tehdejší české filmy, které se nezabývaly současností. 70% (23.01.2006)

Uff nahá Dvorská v kádi byla vážně k sežrání a až z ní na mne dýchl duch Kleopatry a Liz Taylorové! Jelikož se jednalo spíše o lehce hororové záležitosti, to černo-bílé podání díky době vzniku filmu bylo fajn. Povídky byly fajn, mně se asi nejvíce líbila ta barokní o rozmařilé hraběnce a jejích chlebových střevíčcích. Somra jsem nikdy v roli ďábla neviděl a klobouk dolů (respektive paruku :-) jak tam stál u ohně a kynul s tím svitem v očích.. brrrrr.....! Škoda toho závěru ala ,,Saudek'' nechápu proč to celé najednou tvůrci takto shodili. Fenomenálního Lišku jsem poznal od prvního tónu a říkám jediné, toto je náš Morricone. Podotýkám těžce nedoceněný Morricone. Bez jeho hudby by ty rozpohybované obrázky měly na diváka jen poloviční účinek. Nejen zde. Tři prsteny s jedem. * * * (07.02.2016)

Nejlepší na celém filmu je, že v něm hrají samé hezké ženské, všechny jsou tak nějak šedesátkově šťavnaté a většinou i něco málo ukážou. Díky nim to pěkně utíká a je na co koukat, i když je to zrovna nuda. Co se týče děsivých pražských příběhů, které vypráví Kopeckému - cizinci na služebce - Milena Dvorská (vypadá tu taky moc dobře!), bavil mě vlastně jenom ten prostřední o chlebových střevíčcích. První o Golemovy byl na mne trochu moc umělecký, poslední o krčmářce-travičce byla zase hrozná pseudomuzikálová kravina. Na dopolední nedělní TV vysílání a rok natočení 68 to rozhodně je dobrý kousek. Už kvůli Hrzánovi (řidič slečny Mileny), mladému Abrhámovi (rakouský důstojník) a Libíčkovi (otrávený turecký vyslanec), ale hlavně Janě Brežkové, která jako hraběnka líbající ve vaně svou služebnou Mici prostě nemá chybu. (14.03.2010)