Beatles at Work
Let It Be
Let It Be
Režie:
Michael Lindsay-HoggKamera:
Anthony B. RichmondObsahy(1)
Tento dokumentární snímek mapuje poslední etapu existence nejslavnější kapely všech dob - The Beatles. Když kapela počátkem šedesátých let začínala, bylo jim všem kolem dvaceti, byli nevyspělí a nevěděli, co všechno od života a od hudby chtějí. Na konci desetiletí se ocitají ve fázi, kdy už to vědí, ale zároveň si také uvědomují, že každý z nich chce něco jiného. Práce na hudbě už dávno není společná, každý ze členů svoji energii soustředí hlavně na svoje vlastní písničky. Paul by chtěl být po smrti dlouholetého manažera novým "šéfem" kapely, John podléhá vlivu Yoko Ono a heroinu, George je zahořklý kvůli tomu, že jeho vlastní hudbu nebere "hlavní tvůrčí dvojice" vážně a Ringo už toho má všeho po krk. Díky tlaku zvenčí i vnitřnímu pnutí se kapela na začátku roku 1970 rozpadla, přesto se ale předtím zvládla vzepnout a natočit desky "Abbey Road" a "Let It Be". "Abbey Road" je ikonickým dílem od titulní fotografie po poslední píseň. "Let It Be" poznamenaly spory o hudební produkci i neshody mezi hudebníky. Dokument, který nese stejné jméno, se nese v podobném duchu. Zachycuje atmosféru ve studiu a problematický vznik nahrávek, zároveň také dokumentuje legendární "koncert na střeše", poslední společné veřejné vystoupení skupiny. Skupiny, která existovala pouhých deset let, přesto v mnoha různých smyslech pomohla změnit svět a položit základy současné popkultury. (Morien)
(více)Recenze (42)
Film, který již kvůli neklidné atmosféře ve skupině ani neměl být natočen, se nakonec natočil jen proto, že na to již dříve byla uzavřená smlouva. Místo hraného hudebního filmu (dělat ze sebe šašky před kamerou se již vážně nikomu nechtělo) vzniknul spíš obtížně poskládaný dokument z práce v nahrávacím studiu. Zdánlivě debakl, ve výsledku vzniklo to nejcenější, co vzniknout mohlo. Z celého snímku je dokonale cítit napjatá atmosféra rozpadající se skupiny. Věčně zamyšlený John, který neustále dává najevo znudění a nezájem, duchem je neustále jinde než uvnitř skupiny. Svoje sny a iluze o tom, jak by skupina měla fungovat, ztratil už dávno. Jako stín ho všude provází Yoko, která k němu vzhlíží jako k bohu a ostatním pije krev. Vedle zase nadmíru aktivní Paul, který se snaží vykřesat z těch krátkých chvil natáčení, co se dá a neustále se snaží vše tlačit svým směrem, což neštve jen Johna, ale zejména i George. George má zrovna taky plodné období na písně a nelíbí se mu, že je neustále upozaďován. Ringo je se svojí rolí „neviditelného“ bubeníka dávno smířený a přináší tak alespoň něco málo optimismu. ____John evidentně nerozdejchává Paulovi sladké hitovky Let it Be a zejména pak Long and Winding Road a dává to najevo. Jako útěk z trapné situace se jeví společné jamování starých rock n rollových pecek. Jenomže vrátit se k počátkům už nelze. Vlak jede stále dál a nikdo ho nedokáže uřídit. Poslední společný koncert na střeše Apple records je jedním z nejlepších hudebních zážitků. Těch dvacet minut se zapsalo do historie. Symbolický konec v tichosti mimo záře reflektorů stadionů. Srocující se davy pod budovou a na okolních střechách netušily, že tohle je konec Beatles. To vlastně nevěděli ani „brouci“. Snad jen tušili. Spíš to byla otázka kdy než jestli. Jak zpívá John cca o rok později v jedné své písní „Dont believe in Beatles. Dream is over.“ ()
Oscar 1 : Hudba - M - "The Beatles" ()
Pro dlouholetého fandu muzicírujících Brouků je nakouknutí do studia při dobrušování nesmrtelných songů skutečnou lahůdkou. Bylo skvělé sledovat nadšení v očích hudebníků ve chvíli, když do skladby vnesli nějaký funkční nápad nebo si jen tak spontánně zapreludovali pro radost. Všechny jejich neshody se v těch chvílích rozplynuly do ztracena. Mne nejvíce uspokojil okamžik, kde se George s Ringem mazlili u piana s jednou z největších pohodovek - Octopus's Garden. ()
Ačkoliv bylo celkem zábavné přečíst si, co jsem k filmu původně napsala v roce 2007, je zároveň hodně děsivé si na základě dokumentů vlastní činnosti uvědomit, jak moc se člověk mění, ačkoliv navenek vypadá všechno podobně. Mám to tak sama se sebou i s filmem. V šestnácti letech jsem nadšeně zírala na "zlaté chlapce", jak hrají ty svoje skvělé fláky, a vůbec jsem nevnímala atmosféru jednotlivých dějišť ani nálady vystupujících postav. Nikdy mě ale nepřestane fascinovat fakt, že lidé, kterým beatlemánie lezla na nervy někdy od roku 1964, a kteří spolu přestali autenticky komunikovat někdy v roce 1966, spolu ještě tři roky nahrávali hudbu, která je podle jistých standardů skvělá. Jelikož jsem Georgofil a přečetla jsem si několik knížek z jeho úhlu pohledu (ale i optikou celé kapely), tak mám představu, jak frustrující a složitá taková spolupráce byla. Jako fanynka potom mám skoro výčitky svědomí, že si užívám něco, co jim zničilo rodiny, vztahy i osobnosti na mnoho (desítek) let dopředu. Člověk si také silně uvědomuje fakt, že kamera nikdy nemůže nic "objektivně zachytit" nebo "zprostředkovat zážitek". Kamera sama už interpretuje, nemluvě o zástupu těch týpků, kteří za ní stojí. Kamera nikdy nevidí Lennona fetovat a přesto je sjetý, McCartney ze sebe dělá šaška právě proto, že na něj kamera míří, jinak by se tak nechoval, George před kamerou utíká a kvůli ní se neprojevuje a chudák Ringo sedí a kouří a čeká, kdy se po něm něco bude chtít, ach ta slavná "dokumentární objektivita". Ovšem když slyším hudbu samotnou, přemýšlení nad okolnostmi jde stranou. A abych jenom nastínila, jakým směrem se můj vkus pohybuje, tak písničku Let it be vyloženě nesnáším a chápu, že si z ní Lennon posměšným úvodem "a nyní bychom rádi zahráli píseň nechť přicházejí andělé" dělá legraci, můj oblíbenec potom je "I me mine", která ve filmu zní ještě jinak než na desce. A musím říct, že Paul mi skutečně strašně moc leze na nervy, čím víc se mu věnuje pozornosti, tím víc jsem vzteklá. Mimo záznam George a jeho písničky ponižoval, nebral žádný ohled na jeho hudební návrhy a potom bude předstírat, jak jsou všichni největší kamarádíčci, ach jo. V podstatě jsem teď dospěla k tomu, že ani nevím, jak film hodnotit, protože automatických "Beatles jsou Beatles" pět hvězdiček mi teď nějak moc nevyhovuje. Mám přece výhrady k manipulaci s obrazy i s vyzněním. ()
Celkem povedená raná reality show. Jen mám pocit, že těch sporů tam muselo být daleko více, ale byly nakonec vystřiženy. Zvláště okolo songů Let It Be nebo The Long and Winding Road. Bylo každopádně krásné sledovat poměrně velkou instrumentační marnost a nesehranost, která panovala na začátku až po koncert na střeše, kde se písničky z alba Let It Be vyklubaly v něco, co se dá docela poslouchat. ()
Povedený zákulisní pohled na nahrávání posledních dvou alb Beatles. A ten koncert na střeše Apple je legendární! Přál bych si být aspoň dole na ulici mezi těmi všemi lidmi, kteří ani nevědí, co se děje:) ()
Poslední film britské rockové skupiny The Beatles, pojatý spíše jako dokument, se povedl, jak jen to šlo. Je vidět, jak atmosféra v kapele upadá a nikdo už nečekejte veselé scény a vtipné dialogy ve stylu snímku A Hard Day's Night. Let it be snímá realitu a náladu rozpadající se skupiny, která ovlivnila nejednu generaci fanoušků. První polovina filmu tak trochu nedává divákovi znát směr, jakým se snímek bude dál ubírat. Finální vystoupení na střeše Apple Records však vše napravuje, a tím se z druhé poloviny snímku stává plnohodnotný zážitek. Pro mě srdcovka. ()
Viděl jsem všechny filmy/muzikály/art-worky s legendárními The Beatles, ale tento mi přišel nejobyčejnější a opravdu nudný. Umístit téměř statickou kameru mezi hudebníky zkrátka dle mého není umění (v metaforickém slova smyslu, samozřejmě). Celý počin zachraňuje závěrečný výstup na střeše, který se jediný podobá similárním výstřelkům této čtveřice. :) "Yeah, okay, well, I don't mind. I'll play, you know, whatever you want me to play. Or I won't play at all if you don't want me to play, you know. Whatever it is that'll please you, I'll do it." ()
Tohle jsou opravdoví Beatles.Tohle je definice toho nejlepšího co vytvořili. Civilněji to už nejde. ()
Labutí píseň Beatles. A povedená. Na to, že jde o dokument, to má vypilovaný scénář, za který by se nemusel stydět profík. Celý dokument se dělí na tři části - prvních dvacet minut zkouška, čtyřicet minut nahrávání ve studiu a posledních dvacet minut koncert na střeše. Každá ta část má své - jen Yoko Ono se proplétá všemi částmi jako mlčenlivá stíhačka svého partnera, dohlížející na to, jestli nedělá nějaké nepřístojnosti. Možná to tak nebylo, ale prostě to tak vypadá - ta ženská je všude. Ještě že nejsou záběry z WC, možná by byla i v míse. Je vidět, jak hodně si rozumějí Ringo a Paul, jsme svědky toho, jak George Harrison pomohl Ringovi s jeho písničku Octopus' Garden, Paul zavzpomíná na písně, které sice vznikly, ale nikdy je kluci nenatočili ani nezpívali, jen pro sebe a ukázky dvou zazpívá, John Lennon obohatí vizuální dojem tancem s Yoko Ono na jednu z písní, kluci zavzpomínají na dobu rock'n'rollu, objeví se asi Paulova malá dcera, Paul vypráví, jak točil s Maharishim nějaký film, a co se střechy týče, je zajímavé sledovat, jak se lidé zastavovali, jak lezli na střechy, ale jak koncert vadí byznysmenům ("Písničky jsou dobré, ale tady ruší obchody.") a jak se pak londýnští bobíci (policajti) snaží na základě stížností dostat do domu, a když se dostanou dovnitř a na střechu a chtějí koncert zrušit, nasadí Beatles písničku Get Back, což tady může mít význam jako Táhni, a kdy si do textu na ubohé policajty dovolí pár poznámek. Stěžejním bodem filmu je ale asi 46. minuta, kdy pravděpodobně Ringo mluví s Lennonem, který nijak nereaguje, jen kouří cigaretu, a tak Ringo vede monolog o tom, jak nechápe George, proč nechce koncertovat, a že už v Hamburku to kazil, a že nervozní budou pořád a že nejsou jako Stravinsky, jak si George myslí, a že i ty filmy měly smysl. Plus ve filmu zazní celá řada skvělých skladeb - od těch meditativnějších od George a Johna, po odlehčenější a veselejší Paula a Ringa. ()
(Ani ne tak) dokument o tom, kterak Beatles nahrávali své předposlední (poslední vydané) album, na to je přeci jenom až moc prost jakýchkoliv zajímavosti a náhledů pod pokličku, navíc krom Paula tam ani nikdo nijak zvlášť nemluví, z té nálady, i když třeba spolu dokáží dva kohouti John s Paulem ještě dělat srandičky, jde cítit, že časy, kdy spolu Fab Four dokázala sdílet 24/7, jsou tytam. Paul nadšenej (možná trochu strojeně), John jaksi mimo, George... byl tam vůbec George? A Ringo tak nějak smířený, že tohle už asi fakt bude labutí píseň kdysi vzrušujících časů. Každopádně dokument zajímavý, je neskutečně fajn, vidět, jak vznikaly různé songy na album Let it Be (co se mělo původně jmenovat Get Back a co mělo mít hlavně úplně jiný, opravdovější, zvuk), jak byly ještě ohlodány na kost, nahé. Stejně tak je fajn pohled na Brouky, kterak si spolu jen tak jamovali. To vše ukončené posledním veřejným vystoupením, koncertem na střeše studia. ()
Dokument je v podstatě celý postavený na muzice. Občas se objeví nějaký ten rozpor anebo prostě dialog, ale není to nic, co by stálo za zmínku. Sice je z hraní některých skladeb patrné, že kapela není úplně v pohodě, ale jindy zase panuje nálada docela fajn a užívají si to. Rozhodně jsem čekal nějakou mnohem vyhrocenou situaci, hádky atd. Závěrečný koncert na střeše je samozřejmě lahůdkou. (Poznámka na okraj: Johnův japonský stín je poměrně dost iritující) ()
Ne, já prostě s Beatles nemohu jinak. Slyšet je zpívat a vidět je u toho, to je prostě krása a je jedno, že to je ve formě, která místy připomíná spíše nahrávku fanouška, který se potuloval kolem kapely zrovna ve chvíli, když zkoušela nebo hrála. Ta čtveřice je prostě úchvatná a přitom máte pocit, že jsou celkem normální. Jako kdyby ani nic nenasvědčovalo tomu, že to je jedno z jejich posledních společných vystoupení. ()
Dokumentární záznam o natáčení desky mě moc nechytl. Měl ale působivé momenty, valčík Johna a Yoko, koncert na střeše, Paulovo mentorování a Johnova reakce na ně (úsměv a cigareta). Ale hudba je samozřejmě famózní, jen si příště raději pustím desku než znovu tenhle film. ()
Další z řady filmů, které natočili Beatles. Je to film teda vlastně dokument z jejich posledního alba Let it be, které vydali. Sice písně natáčeli v Lednu roku 1969, ale album vydali v roce 1970.V roce 1970 seuž bohužel rozpadli. Rozhodně to byla škoda. Seznam písní v dokumentu: 1. Two Of Us 2. Dig A Pony 3. Across The Universe 4. I Me Mine 5. Dig It 6. Let It Be 7. Maggie Mae 8. I've Got A Feeling 9. The One After 909 10. The Long And Winding Road 11. For You Blue 12. Get Back. Zde bych si dovolil dát text písně Let it be: When I find myself in times of trouble, Mother Mary comes to me, Speaking words of wisdom, let it be. And in my hour of darkness, She is standing right in front of me, Speaking words of wisdom, let it be. Let it be, let it be, let it be, let it be. Whisper words of wisdom, let it be. And when the broken hearted people Living in the world agree, There will be no answer, let it be. But though there may be parting, There is still a chance that they will see, There will be an answer, let it be. Let it be, let it be, let it be, let it be. There will be an answer, let it be. Let it be, let it be, let it be, let it be. Whisper words of wisdom, let it be. Let it be, let it be, let it be, let it be. Whisper words of wisdom, let it be. And when the night is cloudy, There is still a light that shines on me, Shine until tomorrow, let it be. I wake up to the sound of music, Mother Mary comes to me, Whisper words of wisdom, let it be. Let it be, let it be, let it be, let it be. Whisper words of wisdom, let it be. ()
Ponurá atmosféra celých 81 minut, zničené vztahy mezi členy kapely a vůbec poslední momenty Brouků. Legendární koncert na střeše vám nažene do očí slzy, tohle byl opravdový konec jedné, takové kapely z Liverpoolu. ()
Celkem pěkný dokument ukazující přípravu na poslední koncert Beatles. Povedlo se mu dobře zachytit atmosféru toho všeho, do toho tu hraje pěkná hudba a celé to je takové nostalgické. Hlavně se mi líbil ten finální koncert na střeše. A text písně Let It Be dost dobře celý ten film vystihuje. Navíc mě dostalo, že jsem tady viděl Yoko Ono tancovat a dokonce se smát - ona všude, kde jsem zatím viděl, má takový kamenný výraz v tom obličeji, že vypadá, jako kdyby byla naprosto bez nějakých emocí, ale ono jo. Ale jo, tenhle dokument něco do sebe opravdu má. 4* ()
Beatles mam rad, nejsem ale natolik hudebne zdatny, abych ocenil zkousky ve studiu ci ve zkusebnach. ()
Ani bych to nepovažoval za film. Jsou to takové autentické kusy scén rozkladu a jejich posledního koncertu, ale má to sakra sílu, 5 hvězd. ()
Louceni. ()