Dobrý Will Hunting

Nejvíc si cením, jak ty dva chlapi při svém mládí mohli napsat tak "zkušený" scénář. Nejde jen o slovíčka, jde o celou myšlenku ohledně geniality konfrontované se zažitou zkušeností. Hovor, který vedou Matt a Robin na lavičce o tom , jak načíst, "vyfotit" si do paměti, naposlouchat, odkoukat je jedna věc, ale zažít cosi na vlastní kůži, nechat se tím poznamenat ať v dobrém či zlém, je věc úplně jiná ..... to pro mě byl nejpohnutější okamžik filmu. (24.07.2005)

Tak skvělý scénář se vidí málokdy. A ještě k tomu od takových dvou cucáků:). Ne, vážně - nevím, kdo si Oscara zasloužil víc, jestli Matt Damon, Robin Williams, Stellan Skarsgard nebo Minnie Driver (ano, já vím, že by nebyli ve stejné kategorii:)). Ale opravdu hráli tak, že mě to vzalo za srdce. Dokonce i Ben Affleck ve svojí malé, ale nezapomenutelné roličce perlí. Připočtěte si hudbu od Dannyho Elfmana a je to tutovka. A tím končím, sorry hoši, ale musím se dvořit dámě. (18.03.2003)

Vůbec se nedivím, že Robin Williams za tu roli psychiatra dostal Oskara. Z jeho pusy to bylo co slovo, to moudro a nešlo ho neposlouchat a zároveň si jeho výkon neužívat. Také ale překvapili Matt Damon a Ben Affleck. A to v době, kdy by to do nich nikdo neřekl. Na hlavě hára jak holandští přistěhovalci, v hlavách mládí a přesto dokázali napsat tak parádní a těžkej scénář plnej pravd. Ta, kdy se Will Hunting začne na pohovoru rozčilovat na ropné společnosti, to mě opravdu dostalo. (15.08.2014)

V rozporu s množstvím bolestivých témat (neschopnost začlenění do společnosti, vyrovnávání se se ztrátou bližního, traumatizující dětství) podivuhodně bezbolestný film, který na konci vyšumí do prázdna a nezanechá větší dojem. Nabízí se srovnání s mnohem přesvědčivěji vystavěnou Společností mrtvých básníků, ve které hrál Williams podobnou figuru moudrého rádce, který mladému hrdinovi pomáhá najít správný životní směr. A je to právě Williams, díky němuž film po půlhodině konečně ožije. Jeho dialogy s Damonem mají jiskru, kterou ostatním konverzacím schází a je z nich zřejmé, proč chce zkušený psychiatr arogantnímu hajzlíkovi, který je zároveň tak trochu génius, pomoct. Ostatní postavy jdou Willovi přes jeho nesnesitelnou povahu vstříc prostě proto, že si to žádá scénář. Nevýraznost konce je dána také neuspokojivým řešením příliš velkého množství rozehraných konfliktů (třídní a intelektuální rozdíly, odlišný způsob výchovy). Nakonec stačí „být svůj“ a ono už to nějak půjde. Zároveň si říkám, že Affleck s Damonem a Van Santem ve většině ohledů zvolili rozumný kompromis mezi formálně svěžím, v jádru velmi autentickým devadesátkovým indie filmem (např. snímání herců ve velmi dlouhých detailních záběrech) a neškodným mainstreamovým crowd-pleaser dramatem, vysoustruženým tak, aby vyhrávalo ceny a nikomu moc neublížilo. 75% Zajímavé komentáře: Hal_Moore, Lukoye (22.12.2005)

Jeden za nejlahodnějších drama-koktejlů vůbec. Sopláci Affleck s Damonem si sice půjčili základ odtud, ale vyměnili smrad zpocené smažky za laskavou psychologii pana Williamse, která mě dostala do jako jen málo podobných. V budoucnu se ukázalo, že Matt Damon si tímto počinem otevřel dveře do drsňáckých rolí, zato Ben Affleck potvrdil svou silnou stránku v tvůrčí oblasti. 100% (16.03.2014)