Dogville

Vynikající. Nejsem si jistý, zda-li bych si film pustil, kdybych předem věděl, jakým stylem je natočen. Naštěstí jsem tak učinil a jsem nadšen. Jednoduchý děj prohlouben sondou do temných zákoutí lidských duší se naprosto úžasně hodí právě k takovéto minimalistické formě. Šťastný ten, jemuž nebylo z filmu z vlastní zkušenosti nic povědomé. (06.04.2009)

První Trierův film, který sem viděla. A naprosto mě uchvátil. Nejenže byly skvělý herecký výkony a hudba, ale ten příběh! Díky stylizaci skvěle vynikl a von Trierovi se u mé osoby přesně podařilo to, co asi zamýšlel. Když jsem odcházela z kina, všimla jsem si jak nějakej chlápek nadával cikánovi a ten nezůstal o mnoho za ním. V tramvaji pak jiný muž v obleku vůbec nepustil sednou staršího pána o berlích na místo pro postižené, na kterém seděl. Když jsem vstupovala do dveří od našeho paneláku, na schodech sedící děti nebyly o nic lepší než dospělí. Nechci moralizovat, ale von Trier dokonale vystihl lidskou společnost. Depresivní film o depresivní a kruté lidské společnosti. (10.04.2004)

Snímek Dogville pro mne znamenal pěkně emotivní cloumáček. Nejprve mne ohromil fantastickým půdorysem městečka a zarputilým otvíráním imaginárních dveří. Posléze mne citově vyždímal maloměstským terorem k touze po vložení plamenometu do týraných rukou a na závěr mi slzy štěstí do očí vehnal koncem tepajícím v rytmu mých představ. Byl to silný zážitek, ale po poradě se svým cvokařem jsem se rozhodl, že v rámci zachování duševního zdraví Dogville již nikdy nepoctím svou návštěvou. (08.12.2011)

"No já tomu možná nerozumim, ale za sebe bych řek, že na tom nic tak zvláštního nevidim." Nebudu kritizovat, že by nějaká složka filmu byla nezvládnutá, protože to tak není. Trier rozhodně natočil přesně to, co chtěl. Ale forma filmu, jeho vyznění, dramatická stavba, úhel pohledu, to všechno mě naprosto neuspokojuje. Ano, lidi jsou svině. Ale proč bych proto měl velebit film, který si hraje na kdovíjaké umění tím, že používá divadelních rekvizit? A to do divadla chodím rád, pro pořádek. Jestli to má symbolizovat, že si na vsi každý vidí do talíře, je to přímočaré tak, aby to i Máňa odvedle pochopila. Osobně jsem pro divadelní výpravu filmu neshledal jediný skutečně opodstatňující záměr, než Trierovo "hele, jak sem jinej" (přitom třeba styl vypravěče je nechutně odkoukaný z Barry Lyndona). Stejně tak stavba filmu a jeho závěr vytvářejí pocit epizodnosti na cestě hledání "spravedlnosti", což ostatně je vzhledem k dalším dílům pravda. Čili konec vlastně vyznívající do ztracena, módně postmoderně odplavující veškeré myšlenky, které tam snad byly. Všichni ve filmu jsou jen jednorozměrnými loutkami, na kterých mi Trier demonstruje svůj pohled na lidstvo, přičemž sám se staví do role arbitra ve stylu "koukejte, jak VY jste hrozní. JÁ Vám otevřu oči." Záměna šokování diváka za kvalitu, Trier je tu něco jako John Doe z filmu Sedm. Já se za ručičku ke kýženému efektu dovést nenechám. (21.11.2005)

Zcela jiný a přesto tolik stejný Trier. Lars von Trier tentokrát zcela opustil formu odpovídající manifestu Dogma. (Celý manifest stejně myslel spíš jako vtip, máme-li věřit jeho vlatním slovům v dokumentu "Vrtěti Dogmatem" ) Opět však stačí Trierovi velmi málo prostředků, aby vás vtáhl do děje a posléze zmáčknul jako citrón. Ikdyž tenhle film nespadá do trilogie filmů o "Zlatém srdci", jeho hrdinka má k Bess a Selmě velmi blízko (alespon zpočátku). - Příběh, který začal jako nějaký scénář pro Franka Capru o hodných lidech malého města, se uprostřed zvrhl v příběh o nekonečném utrpení hlavní hrdinky a nakonec skončil jako krvává nepovedená gangsterka. Ukazuje nám, že chudoba a dobrota nechodí vždy ruku v ruce. - Tenhle film mi na dva dny dokonale zkazil náladu a hned tak na něj nezapomenu. To však platí prakticky o každém Trierově filmu. Rozhodně stojí za to, abyste ho viděli. (26.01.2004)