Dogville

Po toľkých neistých filmových zážitkoch ma Trier konečne presvedčil až natoľko, že prvému filmu z tých ostatných udeľujem čistých 5*. Trier fascinujúcim spôsobom kombinuje drsnú formu s komorným obsahom (prostredie bez kulís s jasne vykreslenou vnútornou stavbou postáv) a najmä tá forma určená na divadelnú scénu, ma tak nadchla, že som nechcela, aby ten príbeh skončil. Mestečko s pár ľuďmi, iluzívne a magické, podčiarkujúce pár osobnostných čŕt, meniace sa pohnútky, navodenie priam diabolskej atmosféry, kde sa všetci najskôr javia ako dobrí a až postupné nazeranie do stereotypného života odhaľuje skazené vnútro, skazené zmýšľanie, zvrhlosť. Jeden z pár koncov, kde ma zlomyseľnosť páchaná na hlavnej hrdinke natoľko pohrúžila do nenávisti vyplývajúcej z celkom relevantných príčin, že som s ňou súhlasila v každom jednom kroku, v každom jednom geste či rozhodnutí. Trier ma odrovnal a Nicole Kidman bola dokonalá. Filmový drahokam, vybrúsený po formálnej (i keď nie efektnej) aj obsahovej stránke a ten silný zážitok si s radosťou uchovám v pamäti, až kým dojmy nevyblednú a ja sa nevrhnem na druhú projekciu. Masterpiece! (09.08.2010)

Zcela jiný a přesto tolik stejný Trier. Lars von Trier tentokrát zcela opustil formu odpovídající manifestu Dogma. (Celý manifest stejně myslel spíš jako vtip, máme-li věřit jeho vlatním slovům v dokumentu "Vrtěti Dogmatem" ) Opět však stačí Trierovi velmi málo prostředků, aby vás vtáhl do děje a posléze zmáčknul jako citrón. Ikdyž tenhle film nespadá do trilogie filmů o "Zlatém srdci", jeho hrdinka má k Bess a Selmě velmi blízko (alespon zpočátku). - Příběh, který začal jako nějaký scénář pro Franka Capru o hodných lidech malého města, se uprostřed zvrhl v příběh o nekonečném utrpení hlavní hrdinky a nakonec skončil jako krvává nepovedená gangsterka. Ukazuje nám, že chudoba a dobrota nechodí vždy ruku v ruce. - Tenhle film mi na dva dny dokonale zkazil náladu a hned tak na něj nezapomenu. To však platí prakticky o každém Trierově filmu. Rozhodně stojí za to, abyste ho viděli. (26.01.2004)

Scénář: Lars von Trier .. Tento film zaujme v mnoha směrech. Už na první pohled vyniká výpravou. A ta je tak minimalistická, že v městečku nenajdete, kromě postelí, stolů či kostelní věže hmatatelné kulisy. Namalované stěny, ulice a domy popsané názvy jak na mapě, neviditelné dveře, dokonce i ten pes je jen štěkající symbol na podlaze. Zkrátka jako v divadle. A mezitím se pohybuje většinou jen šestnáct osob. Tahle jednoduchost je záměrná, má zdůraznit, že hlavním tématem bude jednání postav. Navíc je, díky tomuto postupu, při sledování jedné události možné na dálku sledovat dění v odlehlejší části městečka. Mnoho prostoru pro vyniknutí kamery zde taktéž není a tak kromě pohledu z ptačí perspektivy sledujeme neustále (až) roztřesené záběry postav, detailní záběry tváří apod. Tím nejpodstatnějším je tu ovšem příběh a jeho sdělení. Není sice tak propracovaný, jak by na více než dvouhodinovou stopáž mohl být, ale i tak má své působivé kouzlo. Grace, krásná, milá, obětavá a hodná žena v nesnázích se na útěku před gangstery dostane do zapadlého městečka Dogville. Obyvatelé jsou nejprve v rozpacích, ale pak projeví svoji lidskost a ženě pomohou. Jak kapitoly příběhu plynu, začnou obyvatelé projevovat i zbylé lidské vlastnosti a na plno ukáží svoji schopnost manipulace s někým v nesnázích doprovázených vydíráním, týráním či znásilňováním. Vždyť jsou to lidé a právě ta příležitost z každého dokáže dostat to nejlepší nebo to nejhorší. Hereckému obsazení bezkonkurenčně vévodí Nicole Kidman, ale slušnou šanci ukázat se má téměř každý z osazenstva a lze těžko říct, že by někdo zaostával. Z onoho davu nejvíce vyčnívá Paul Bettany, ale za vyzdvihnutí stojí taktéž neviditelný hlas vypravěče. Doporučuji dát snímku šanci - je to opravdu sugestivní zážitek. Cynicky krutý režisér a scénárista Lars von Trier sice klade spoustu překážek, které mnohý divák nepřeskočí a zůstane odrazen, ale také ochuzen o pořádnou dávku morality s depresivním nádechem. Dogville není z filmů, které mají zvednout náladu, spíše slouží jako nastavené zrcadlo každému jednotlivci a k úvaze o chování se k bližnímu svému. Jistě, snímek je možná předvídatelný, ale nebude to tím, že v každém z nás dřímá sadista - tím pádem nemá většina lidí problém si domyslet co bude následovat? Nevím jak by film zapůsobil, kdyby byl natočen klasickou formou, ale pokud někomu připadá vycucaný z prstu snad pro dostatečnému zasazení zpět do reality poslouží závěrečné titulky a jejich dobový fotografický podklad. No jo, vždyť Amerika je Amerika a lidé jsou pořád jen ..lidé ..a pořádné svině. 100%. (27.03.2006)

Jakmile začal prolog, říkal jsem si "Vždyť tam skoro nic neni!". Příběh se pomalu rozvíjel a já se začínal nudit. Zlom se stal asi ve chvíli, kdy Dogville začalo "cenit zuby". Pak už jsem jen zůstal upnutý do konce filmu. Možná až moc bezcitná ukázka lidských vlastností, a toho jací parchanti jsme, si ode mne odnesla velmi nadprůměrné hodnocení. (13.06.2008)

Filmový experiment na kterej se až překvapivě dobře kouká. Příjemné herecké výkony (musím vyzdvihnout Paula Bettanyho) s ještě příjemnějšími jmény. Film o tom že od uzavřených komunit radši dál a že prostí lidé jsou svině. :-)))) No a taky že nikdo neni víc cool než mafián z 30. let a má v ruce Thompsona. (07.04.2005)