Dogville

Snímek Dogville pro mne znamenal pěkně emotivní cloumáček. Nejprve mne ohromil fantastickým půdorysem městečka a zarputilým otvíráním imaginárních dveří. Posléze mne citově vyždímal maloměstským terorem k touze po vložení plamenometu do týraných rukou a na závěr mi slzy štěstí do očí vehnal koncem tepajícím v rytmu mých představ. Byl to silný zážitek, ale po poradě se svým cvokařem jsem se rozhodl, že v rámci zachování duševního zdraví Dogville již nikdy nepoctím svou návštěvou. (08.12.2011)

-kapitola první- správně pojmenovat atmosféru filmu se mi nějak nedaří. ze začátku jsem to považoval za jeden z největších kulturních omylů svého života. vše co vidím je divný, zvláštní.... . nejpodivnější město s podivnými lidmi. a když píšu nejpodivnější, tak to je doslova. prostě Dogville a Lars von Trier. hledám, co mohlo všechny na tomto snímku ,,uchvátit". přemýšlím, kolik dám hvězdiček. jestli 5 za nápad, originální ztvárnění, herecké výkony, dialogy, nebo 2, protože je to v podstatě nuda, stojící na hlasu vypravěče. to byly první dojmy, které mě přepadali při první a počátku druhé kapitoly. jenže! -kapitola druhá- pomali se začíná rozehrávat hra (jak je nám předkládáno) za záchranu života Grace. začínám zjišťovat, že tady vlastně vůbec nejde o prostředí! nemuselo by tu být ani to málo co má simulovat atmosféru města. jde tu o nás. o lidi! -kapitola osmá- ,,TADY UŽ NIKDO SPÁT NEBUDE". vyřčení této věty je jen vygradování toho, co se vlastně může stát nejen v Dogville, ale kdekoli a účastnit se toho může kdokoli, třeba i my (JÁ). kde je hranice, za kterou nemůžeme zajít? a vše spěje ke kapitole devět, kde řešíme otázku, jestli by měl někdo, kdo má tu moc, toto město napravit. a bude svět bez takovéhoto města lepší? a co my? jak se chováme? máme strach? ublížil nám někdo? ublížili jsme někomu? zamysleme se! fantasticky jednoduché, působivé, pravdivé. co napsat závěrem. podařilo se vám dnes něco velkého? máte pocit, že jste nejšťastnější na celém světě? vidíte kolem sebe samé milé lidi? JE ČAS PUSTIT SI DOGVILLE!! (24.03.2006)

Velký Dán se v rozsáhlé filmové koprodukci zaměřil na ne příliš vlídný pohled na lidskou přirozenost. Zdánlivá idyla zapadlého amerického městečka, které je opravdu ryze venkovanské, nešetří nikoho. Tajemná kráska, která se během natáčení pohybuje vlastně v přípravně výpravy, v sídlišti a v jeho domech i zákoutích, obnažuje tímto způsobem nejen sebe samu, ale i své okolí. Zdánlivě pevně sevřená komunita, náležitě vyděšená z opakovaného objevování policistů a gangstrů v nikdy předtím nevídané koncentraci, mění postupně svůj počáteční přístup k mladé ženě z jisté vlídné shovívavosti do faktického otrokářského vztahu. Pohlavní zneužívání, opakované znásilňování jinak zbožnými muži je jeho další formou. Strmý obrat o 180 stupňů, kterým se pronásledovaná mladá žena mění v "kmotra naruby" v závěru díla, zcela obrací noty, jež si tito mravní zkáze propadlí "malí" slušní lidé připravili. Závěrečná jatka, kterými mladá žena mírou vlastní krutosti předčí nejen dosavadní věznitele, ale i svého brutálního otce, Trierův pesimistický náhled na temné stránky lidské povahy vystupňovává do závěrečného akordu. Akordu zmaru, pesimismu, do formy, která svůj obludný obsah obléká do přátelsky invenční postmoderní formy. Divadlo - smiřme se s tím - se nemusí omezit jen na jeviště. Je ho plný svět, někdy i plný film. (13.07.2010)

Len pár poznámok na okraj: podľa mňa film napĺňa obsah starého čínskeho príslovia: "Ak sa k tebe správa niekto dobre, správaj sa k nemu ešte lepšie. Ak sa niekto k tebe správa zle, správaj s k nemu ešte horšie." Citovo nevydierajúci Trier je pre mňa prijateľnejší. Taktiež tlmené kulisy a výber hereckých predstaviteľov potešili. Mnoho námetov k rozmýšľaniu v nenudiacom opuse, napr. prečo aj minoritná dedinka si potrebuje vytvárať minority, na ktorých môže odreagovať svoje frustrácie. Prečo často po predkoch preberáme len to agresívne? Ako spoločenstvo kryté hromadnou ideológiiou alebo náboženstvom prostredníctvom myšlienok v nich ukrytých aj tie najelementárnejšie krivdy vydáva za spravodlivé. Alebo aj iné: nie je demokracia len uplatnením príncipu priemernosti ako poistky voči inováciám, nestráca sa v jej hlasovacej mašinérii konkrétny človek, uväznený stále novými a novými pravidlami slúžiacimi "všetkým", ale neobšťastňujúcimi nikoho. A: sú radikálne riešenia prínosom ? (15.10.2004)

Opravdu nevídaný film, zprvu mě docela vyděsil. Člověku chvíli trvá, než se vpraví do koukání filmu bez exteriérů a interiérů, zvlášť když nic podobného nečekal. Jen sledovat 16 herců, co běhají z místa na místo v prázdném ateliéru. Dá to trochu práce a místy jsem měla drobné problémy se soustředěním, ale ve výsledku mi tenhle "film" dal daleko víc, než spousty jiných. Skvělý scénář, 'amatérská' kamera, výborná Nicole Kidman... co víc si přá. (30.04.2004)