Dogville

"Absolutní vítězství obsahu nad formou"? No to snad ne! Že by Lars Von Trier a spol. nesplašili prachy na takovou "formu" jakou by chtěli, pokud by to chtěli? Nebo musí ta správná a jedině správná "forma" být drahá, efektní a okázalá? Myslim, že právě TOHLE je TA správná forma, která mohla důstojně suportovat mimořádné poselství, jaké tenhle film nese. (28.04.2005)

"No já tomu možná nerozumim, ale za sebe bych řek, že na tom nic tak zvláštního nevidim." Nebudu kritizovat, že by nějaká složka filmu byla nezvládnutá, protože to tak není. Trier rozhodně natočil přesně to, co chtěl. Ale forma filmu, jeho vyznění, dramatická stavba, úhel pohledu, to všechno mě naprosto neuspokojuje. Ano, lidi jsou svině. Ale proč bych proto měl velebit film, který si hraje na kdovíjaké umění tím, že používá divadelních rekvizit? A to do divadla chodím rád, pro pořádek. Jestli to má symbolizovat, že si na vsi každý vidí do talíře, je to přímočaré tak, aby to i Máňa odvedle pochopila. Osobně jsem pro divadelní výpravu filmu neshledal jediný skutečně opodstatňující záměr, než Trierovo "hele, jak sem jinej" (přitom třeba styl vypravěče je nechutně odkoukaný z Barry Lyndona). Stejně tak stavba filmu a jeho závěr vytvářejí pocit epizodnosti na cestě hledání "spravedlnosti", což ostatně je vzhledem k dalším dílům pravda. Čili konec vlastně vyznívající do ztracena, módně postmoderně odplavující veškeré myšlenky, které tam snad byly. Všichni ve filmu jsou jen jednorozměrnými loutkami, na kterých mi Trier demonstruje svůj pohled na lidstvo, přičemž sám se staví do role arbitra ve stylu "koukejte, jak VY jste hrozní. JÁ Vám otevřu oči." Záměna šokování diváka za kvalitu, Trier je tu něco jako John Doe z filmu Sedm. Já se za ručičku ke kýženému efektu dovést nenechám. (21.11.2005)

Velký Dán se v rozsáhlé filmové koprodukci zaměřil na ne příliš vlídný pohled na lidskou přirozenost. Zdánlivá idyla zapadlého amerického městečka, které je opravdu ryze venkovanské, nešetří nikoho. Tajemná kráska, která se během natáčení pohybuje vlastně v přípravně výpravy, v sídlišti a v jeho domech i zákoutích, obnažuje tímto způsobem nejen sebe samu, ale i své okolí. Zdánlivě pevně sevřená komunita, náležitě vyděšená z opakovaného objevování policistů a gangstrů v nikdy předtím nevídané koncentraci, mění postupně svůj počáteční přístup k mladé ženě z jisté vlídné shovívavosti do faktického otrokářského vztahu. Pohlavní zneužívání, opakované znásilňování jinak zbožnými muži je jeho další formou. Strmý obrat o 180 stupňů, kterým se pronásledovaná mladá žena mění v "kmotra naruby" v závěru díla, zcela obrací noty, jež si tito mravní zkáze propadlí "malí" slušní lidé připravili. Závěrečná jatka, kterými mladá žena mírou vlastní krutosti předčí nejen dosavadní věznitele, ale i svého brutálního otce, Trierův pesimistický náhled na temné stránky lidské povahy vystupňovává do závěrečného akordu. Akordu zmaru, pesimismu, do formy, která svůj obludný obsah obléká do přátelsky invenční postmoderní formy. Divadlo - smiřme se s tím - se nemusí omezit jen na jeviště. Je ho plný svět, někdy i plný film. (13.07.2010)

Můj dlouho prokletý film. Nekonečná propásnutí v kině či absence dvd po letech ukončila noční televizní chvilka. A čekání stálo za to. Jakmile jsem si totiž zvykl na výpravu (o jejímž naprostém minimalismu jsem věděl, ale přesto mi chvíli trvalo tuto nikdy nepoznanou atmosféru potřebně nasát), přišlo naprosté pohlcení. Von Trier velmi rozvážně rozehrává hru nepoznaných duševních zákrut a temných míst, která se objeví během jediného mžiku a přesto v naprosto logických a uvěřitelných důsledcích. Opatrnému rozkrývání dogvilleského problému bych ale přicházel na chuť podstatně pomaleji, kdyby v čele všeho dění nestála ta pravá osoba. Od prvního vkročení do města je uchvacující bohyně Nicole fatální osudovou bytostí, která coby Grace každého blízkého člověka změní a hlavně díky ní jsou nejrůznější vypjaté chvíle nezapomenutelnou a překvapivě i strhující podívanou. Proč tedy přes můj chvalozpěv nejdu k nejvyššímu hodnocení? Protože tříhodinová délka je v případě Dogville skutečně moc. Sice důkladně poznám povahu mnoha postav, ale čím dále komplikace zacházely, tím více jsem se třásl na nevyhnutelný závěr. Ten nakonec svou úplností předčil moje očekávání, ale režisérovy občasné naschvály "proti divákovi" jsou mi zkrátka proti srsti. I přesto se ale zoufale těším na pokračování nové cesty a považuji tuhle zraňující podívanou za filmovou povinnost. (04.01.2008)

Larse von Trier mě po Tanci v temnotách znovu dostal. Když jsem četl o filmu natočeného v jednom "velkém" interiéru, kde jsou domy (resp. jejich zdi) nakresleny na zemi křídou, myslel jsem si, že to bude pouze experiment bez smyslu. Pustil jsem film a hned první pohled kamery z ptačí perspektivy mě přesvědčil o něčem magickém okolo tohoto "průhledného světa". Rozdělení na kapitoly, epilog a hlas vypravěče mi připomínají divadlo. Okolo celého "městečka" je zeď, v noci černá ve dne svítivě modrobílá. Při mlze je všude mlha, když sněží sněží sníh. Je to neuvěřitelné jak to dokáže vtáhnout a za pár minut to budete považovat za něco opravdu výjimečného. Nevím proč, ale neexistence zdí a minimalizace např dolu a hory je opravdu zvláštní, ale přesto krásná. V člověku to může vyvolat pocit naprosté harmonie a sjednocení se s pohledem na takový svět a nebo naprostý opak a zavrhnutí tohoto filmu. Kamera je opět Larsem von Trierem používána naprosto odlišným způsobem než u jiných autorů. Přiblížení na osobu prožívající emocionální zkoušku je stejné jako v Tanci v temnotách. Film vyprávějící o městě kam přijde žena, která dostane šanci tu zůstat, pokud si jí lidé oblíbí. Nikdo nic nepotřebuje, ale postupně začne přibývat hodně práce a lidé začnou "pomocnice" čím dál více využívat. Vede to až ke znásilnění Nicol Kidmanové a postupnému "kdo chce at si zajezdí :". Film velmi silně ukazuje jak lidé začnou využívat lidi, když oni nemají na vybranou. Vydírání, lenost, krutost.... To vše se najde v tomto městečku. Lidé mohou být opravdové ... sviňe... Velmi jsem litoval Nicol Kidman a Toma, který jí stále říkal o nových a nových plánech jak ji osvobodit. Tom je snílek, který se nakonec nechal zmanipulovat a skončil jak skončil(jen řeknu, že skončil jak měl. Závěr jsem osobně velmi očekával a předem odhadl a myslím, že to není problém(a pokud ano asi jsem fakt sadista :)). Úžasné závěrečné nasvícení toho krásného a následně i špatného(" a pak jsem uviděla to trní okolo...."). Perfektní práce se světly a s mikrosvětem na pár metrech čtverečných. Herecké výkony hvězd různé zářivosti jsou skvělé, lidské a věrohodné. Skvělý film o tom jací lidé byli, jsou a budou .... PS: logika a myšlenky hlavní hrdinky byly chvílemi na hranici ignorance.... (06.02.2005)