Dogville

Byl to pro mě oříšek. Vůbec se odhodlat podívat se na film, když jsem věděla, jakou formou je natočený. Ale představa, že se "tohle" točí za účelem komerce a s bůh ví jakými náklady, asi by to nemělo takovou šťávu. Dogville, vesnice, kde není v podstatě nic, jen pár kulis... To dává divákovi určitou svobodu mysli, nemusí sledovat zbytečnosti, soustředí se jen a jen na postavy, které jsou ze začátku milé a vstřícné, ale potom se mění ve zrůdy. Nezbývá nic jiného než pomsta. A ta je vždycky sladká. (08.09.2010)

aneb Jak nejen básníci přicházejí o iluze. Naprosto originální pojetí psychologického dramatu, které poskytuje divákovi široký prostor pro využití vlastní imaginace. Film provází od začátku až do konce mrazivá atmosféra, jež je ještě podtržena šokujícím vývojem událostí a vybarvováním hlavních hrdinů. Ačkoliv závěr je poměrně lehko předvídatelný, Lars von Trier jej dokázal opět zpestřit překročením určité pomyslné hranice filmové morálnosti a na diváka tak shazuje morální dilema, zda i za těchto podmínek lze s hlavní hrdinkou soucítit či dokonce sympatizovat. (12.11.2010)

Na tento snimek jsem se chystal par let. Nezklamal. Fragmentarni provedeni - naznacene kulisy, skokovy strih, nelinernost projevu - je necim zvlastne originalnim a neskonale funkcnim. Impicitni i explicitni poselstvi stoji take za pozornost. K zaveru to jiz vypadalo, ze bude vse odpusteno, ale nastesti vysel mesic a snimek dostal zaslouzeny konec... (15.01.2011)

Má filmová láska. Předem se omlouvám, ale pro změnu bez spoileru snad ani půl řádku.Snad jediná divadelní inscenace, která se dokázala vyhnout zažitým nešvarům( například přechodu mezi interiéry střihem) a to právě díky jedinečné formě. Ta nejen, že smete léty zkostnatělé postupy ale dokresluje chod maloměsta jako takový. Právě ono odstranění bariér, v tomto směru, dá vyniknout ztrátě anonymity, soudržnosti a veřejným tajemstvím, jež spojuje veškeré obyvatelstvo. Každá vesnice se od života ve městě liší právě absencí onoho pomyslného zdiva. Bariér, jimiž chráníme vlastní soukromí. Co je na filmu nejhodnotnější, je ale přesah myšlenky, až v samotném závěru zformované. Hlavní hrdinka byla nucena pochopit pojem arogance v celé šíři jeho významu. Ani většina z nás si ho není s to uvědomit. Arogantní nejsem jen činy negativními. Přílišná blahosklonnost a snaha obhájit chování obyvatel má původ právě v přezíravosti. O co jsou oni menšími lidmi než já, v čem se liší natolik, abych jim byla schopna odpustit neodpustitelné, jež na mně dnes a denně páchají. Aby tohoto "milosrdenství" byl člověk schopen, musí k druhým vskutku shlížet s piedestalu a jejich chování sám sobě omlouvat čistě jen na základech toho, že oni jsou, ať už z jakéhokoliv důvodu o něco méně než já. Jakožto osoba, jež má své etické návyky vybudované, jsem lepší a nadále musím zůstat. Povznést se nad okolnosti, vždyť ti chudáci za to nemohou, neměli, nestihli, nemohli...to vše ač sama bych to nikdy neudělala. Zašlapat vznešené mravy abych se dostala na úroveň. Člověk se nikdy nestane lepším, nezmění své chování, pokud mu někdo neukáže co dělá špatně. Nepotrestá ho a nedá mu motiv stát se lepším. Člověk jež není omezován dopadem vlastního chování nemá důvod stavět sám sobě mantinely..Úuuf možná trochu dost zmateně napsáno, pardon, jsem toho vždy tak plná, až to ze mě lítá na vše strany (časem smysluplněji přepíšu.))..Herecké výkony byly naprosto strhující a až napodruhé jsem si všimla, kolik střihu je použito v dialozích, konkrétně například v rozhovoru Grace a Toma o toužení. (19.05.2011)

Film o tom jaký jsou lidi hnusný, pokrytecký, sobecký, hamyžný, zvířecí, nechutný prasata. Přestože nevěřím, že většina lidí by jednala jako "hrdinové" tohoto filmu, nepřijemné pocity jsem vstřebával docela dlouho. Každopádně film, na který člověk jen tak nezapomene... (06.09.2011)

Začiatočných 20 minút v nakreslených domčekoch bolo, slovami môjho ocina, stelesnením nudy. Krásna, otravne milá Nicole Kidman s rovnako otravne milými obyvateľmi fiktívneho mestečka. Nevedieť, že je to trierov film, vypnem to. Ale ja som to našťastie vedel a pozeral ďalej. Zlomová časť filmu sa ukázala spolu so "zubami mesta Dogville". Úžasne zahrané charaktery svíň. Ale....stále otravovala milučká Grace. No potom prišiel záver. Psychologický záver. A mne došlo, že ten neznesiteľný charakter hlavnej hrdinky bol len zlepšením konca. A to teda bol. Lenže ak chcel Trier zachovať hlavné posolstvo svojej Dogmy- výhra obsahu nad formou, nemal mať film tri hodiny. Je to film pre naozaj odhodlaného diváka. Toto a ešte tie samopaly nakoniec (kľudne mohli mesto "len" vypáliť) mi trochu vadili. (27.10.2011)

Nejlepší kousek nejlepšího režiséra současnosti. Jde o perfektní sociálně-psychologický snímek, kde je skvěle vystižen vývoj jednotlivých postav a celé jejich komunity. Za tímto účelem je i výborně vybrané prostředí, kde člověka nerozptyluje ani okolní příroda ani architektura. Jediné čeho si všímá jsou herci a jejich výkony, kde excelují naprosto všichni. Dále pak skvělá režie Larse von Triera (zejména typické střihy a třesoucí se kamera) a úžasný scénář. (04.12.2011)

Nicol je sice vynikající, ale cynizmus, všudypřítomné zlo v lidech a celkova bezvýchodnost mi spolu s přílš "minimalistickou" divadelní scénou nejak úplně nesedla - proto za ****. Ale dlouho jsem nemohl usnout a nad filmem přemýšlel a navíc se mi následně zdál velmi živý dogvillský sen. Rozhodně stojí za shlédnutí, ale pokuď možno po příjemně prožitém letním dnu a za dobré nedepresivní nalády (depresi dostanete až poté... :) ) (01.01.2012)

Zatímco s antikrysou mě Tier těžce dožral a s Melancholií si poměrně umně napravil reputaci, teprve s Dogvillem mi dokázal, že je to opravdu pan Filmař s velkým fff. Vzít totiž tak prosté, byť pravdivé poselství (že lidi byli, jsou, a vždycky budou svině, využívající jakékoliv příležitosti k usnadnění vlastních životů, je fakt známý po celá staletí) a následně jej předeslat v tříhodinových dialozích odkecaných mezi jevišťními kulisami v nevelkém studiu (tady je to jeden z těch vzácných příkladů, kdy minimalismus oceňuju a jinou formu bych si ve výsledku ani neuměl představit) a zpracovat to tak, že ty tři hodiny uplynou jak nic (ani si neumím představit ten o půl hodiny kratší theatrical cut, v tom co jsem viděl bylo všechno kompaktní, každá scéna měla své opodstatnění, nic nebylo navíc) a já v sobě po shlédnutí ani nemůžu ustanovit jednu jasnou emoci...to nevyžaduje jen notnou dávku odvahy, ale i setsakramentskou dávku talentu. Ono to totiž má i naprosto bezchybný scénář a co je nejdůležitější, naprosto excelentní herce a dokonalý casting. O své roli mě přesvědčil naprosto každý. I to protivný děcko. A zatímco ty první dvě hodiny a půl jsem skřípal zuby a toužil mezi oné kulisy vletět a všechno vystřílet a podpálit, poslední revelační (a krásně revendžní) půlhodinka mi přilepila na ksicht křečovitý úsměv, a do mysli jedinou myšlenku o tom, kterak se na každou svini voda vaří. A ačkoliv to všechno Grace sledovala v slzách, věřím, že uvnitř se radovala právě tak, jako já. Bez většího spoilování můžu říct, že to NEMÁ špatný konec v tom smyslu, že by se divákovi nelíbil. Naopak, má to přesně takový konec, v jaký člověk doufá už po prvních třiceti minutách. Kompletní satisfakce. Rovněž je to snad první film, jehož sledování bych se nebál relativně přesně přirovnat k čtení knížky - díky unikátnímu zasazení a již zmiňovanému minimalistickému zpracování totiž stále nechává dostatečně velký prostor divákově představivosti. Víc, než jakýkoliv jiný film, který jsem kdy viděl. Nepopsatelně zajímavý (už jenom pojetím) a DOBRÝ zážitek. (18.01.2012)

Zaujalo a díky skvělým hercům ani moc nenudilo (vzhledem k délce DC). Divadlo mám rád a tenhle experiment se vydařil. Akorát mám pocit, že si opakovanou projekci jen tak brzo nedám. (15.04.2012)

Měl jsem tu čest vidět Dogville v Národním divadle. V jevištním zpracování to ale vůbec nefungovalo. Podle vlažného potlesku soudě (ani jedna vracečka na jeviště), to nebyl jen můj pocit. Přitom se ani Krobotovým pojetím, ani hereckými výkony od filmu příliš jevištní Dogville nelišil. Jediná zásadní změna spočívala ve vypuštění hlasu vypravěče. Ve filmovém Dogville ale narozdíl od divadelního dokázal Trier budovat i při naprostém minimalismu neuvěřitelně drásavou atmosféru, a to jen za pomoci kamery, ruchů a střihu. Tohle v divadle nešlo, proto tenhle Dogville působil jen jako nekonečná konverzačka. Jistě, bez krásných exteriérů a při sevřenosti děje na jednom místě ubývá ve snímku "filmovosti," jak jsme na ni zvyklí. Ale zatímco se dá Bůh masakru, Ucho nebo Kdo se bojí Virginie Woolfové bez problémů přenést na divadelní prkna, s Trierem to je náhle těžší. Divadlení kulisy ve filmovém Dogville jsou totiž v podstatě jen nahodilost - drzá provokace. Právě proto je Dogville i bez záběrů na skaliska neobyčejně silný a působivý film, s výtečnou Nicole Kidman v hlavní roli. (Viděl jsem tříhodinovou director's cut a fakt si myslím, že je normálně snesitelný) (23.05.2012)

Nicole Kidman je uzasna herecka a Lars von Trier je pravdepodobne genialny reziser, minimalne rezia a praca s kamerou boli vo filme bravurne a vsimol si ich aj amater akym som ja...avsak samotny scenar resp. pribeh je pre mna obrovskym sklamanim. Ja neviem, mozno som ho nepochopil, mozno moje oci musia dospiet, aby ho pochopili a mozno ho nikdy nepochopim, ale momentalne vobec neviem...ani nie to CO chcel tym "basnik" povedat, ale skor PRECO a NACO to chcel povedat. A kvoli tomuto davam zatial velmi slabych 50%....v buducnosti sa mozno k tomu vratim, ked mi oci dospeju a mozog dozreje. (07.12.2012)

Zpracování toho filmu, s veškerou svojí komorností, k němu naprosto sedne. Volnější začátek s následujícíma psychoscénama, nad kterýma mi zůstal rozum stát. A ten závěr... Myslím, že pár desítek minut jsem po filmu jenom seděla a čuměla tupě na obrazovku počítače. Ale když já mám tyhle psychárny melancholický a depresivní hrozně ráda. A Dogville jim zatím kraluje. (09.04.2013)

o co tu slo? na mna preceneny film (13.04.2013)

Pomalý začátek a drtivý konec. Dá se atmosféra nazvat vražednou? Bezpochyby! (17.07.2013)

90% (DC) Divadelní forma, s níž často korespondují i dialogy mimo realitu, zbytečně roztěkaná kamera, dlouhá stopáž nebo pomalý rozjezd snímku s na první pohled nepochopitelně submisivní postavou Nicole Kidman nebo "chlapáckým" Paulem Bettanym, to vše asi moc kladných bodů u většiny diváků nezíská. Jenže postupně čím dál tím víc vtahující depresivní atmosférou a neuvěřitelně vygradovaným finále dokáže von Trier vyvolat natolik silné emoce, že je těžké na tento film jen tak zapomenout. A není jen o emocích. Na konci je rozhodně nad čím přemítat. Takže velmi výživná filmová potrava. (01.09.2013)

Pokud by se mě někdo za pár týdnů či měsíců zeptal jaký film z filmografie Larse von Triera je ten nejlepší a nejsilnější, bez přemýšlení bych zapomenul na Idioty a vypálil bych: "Dogville!" Ačkoliv jsem hned při prvním shlédnutí viděl film v nezkrácené, takřka tříhodinové verzi, můžu jen podotknout, že atmosféru film neztrácí a je zde jen velmi málo hluchých míst, které jsou tak naprosto zanedbatelné. Na první pohled samozřejmě zaujme minimalizmus, jakým je film řešen, což však bylo vzhledem k charakteru filmu až neuvěřitelně vhodné a povedené řešení. Pouze křídou na podlahu studia nakreslené městečko, v němž má i ten nejposlednější keřík angreštu svůj význam, a jehož hlavní ulice se příznačně jmenuje Elm Street, je dějištěm jednoho z nejpozoruhodnějších filmů, jaký jsem kdy měl možnost vidět. Trier opět šokuje jak je mu vlastní, k nevšednímu stylu totiž přidává ještě pořádnou kupu emocí, psychologických proměn snad všech charakterů, a když toto tříhodinové "peklo" někomu nestačí, tak ho spolehlivě dorazí zdrcující závěr a úplný konec. Nicole Kidman zde sice podává zřejmě svůj nejlepší herecký výkon vůbec, ale tou nejfantastičtější proměnou prochází naopak veškeré obyvatelstvo městečka, které přechází svorně jako jeden muž ve vztahu s Grace z obav, přes ochotu, ale i využívání a vydírání až k úplnému otroctví, které však nakonec stvoří úplné monstrum. Vesnická pospolitost je tím silnější, čím menší skupina lidí to je, proto v tomto zřejmě nejzajímavějším filmem Larse von Triera hraje právě tenká hranice mezi dobrem a zlem tak významnou roli. Jednoznačný plný počet, tady opravdu není nic moc co k řešení, v závěru až podivně chladný film. (30.03.2014)

Deset let hledání a sbírání odvahy se vyplatilo. Výborný film o podání příznačného prstu, dobrých úmyslech, které dláždí cestu, a využívání druhých. Jsem rád, že katarze hlavní hrdinky proběhla přirozenou cestou, tedy lidsky a v klidu. (11.04.2015)

Velice originální nápad, jak za pár korun natočit naprosté mistrovské dílo. Je mi uplně jasný, že u podobnejch psychologickejch filmů člověk potřebuje čas na zapracování se do děje, ale přeci jen tohle bylo na můj vkus trochu moc. 3 hodiny neni málo a někdy to nebylo až tak zábavné jako například na konci. Málo kdy v člověku vyvolá film opravdu silné emoce, ale tady se to povedlo, na konci jsem naprosto upřímně doufal, že se Grace rozhodne "pro správnou variantu" a užíval jsem si každičkou vteřinu jejího rozhodnutí. Film má člověku rozhodně co říct a myslím, že se u něj každej zamyslí a najde si v něm trochu té pravdy, konečně Dogville neni v dnešnim světe BOHUŽEL imaginární záležitost. Určitě nesedne do noty každýmu diváku, ale mně rozhodně ano. Musim pochválit herecké výkony, hudbu a vlastně všechno z tohohle filmu, dokonce ani ty 3 hodiny občasné nudy mi nezabrání dát tomuhle filmu plné hodnocení. (18.09.2016)

Tahle forma zpracování mi popravdě řečeno zrovna moc nevoní, trvalo mi půl filmu, než jsem si na tuhle zvláštnost vůbec zvykl, přestal kroutit hlavou a konečně se s ní zžil. Ale i když mě to skoro vůbec nebavilo a já se pořád snažil pochopit, cože je na tom tak zajímavýho a opěvováníhodnýho, nedokázal jsem se od toho odpoutat. V druhý půlce filmu se to ale všechno rozhejbe a začne to bejt vážně pohlcující, aby mě to nakonec totálně dostalo do kolen a rozpačitej dojem, kterej jsem z toho včera měl, se ve mě přes noc rozležel a dozrál i přes mě nelíbivý zpracováni v celkem solidní, emocionálně našláplej filmovej zážitek. 75%. (23.01.2019)