Pozoruhodný snímek EVROPA je třetí částí osobité autorské filmové trilogie, pátrající po duchovním fenoménu prostoru, v němž žijeme (PRVEK ZLOČINU, 1984, EPIDEMIE, 1987, EVROPA, 1991). Jeho tvůrce, dánský režisér Lars von Trier, situuje příběh do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastovaného) Spojenci. Většina obyvatelstva tu však skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami, a někteří se dokonce aktivně podílejí na destruktivních akcích werwolfů. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". Pod přísným dohledem autoritářského strýce se stane průvodčím v lůžkových vozech první třídy u společnosti Zentropa. Seznámí se s majitelem společnosti, s Američany sympatizujícím Maxem Hartmannem, a zamiluje se do jeho dcery Kathariny. Avšak svět osobních jistot, jímž se citlivý mladík pokouší izolovat od okolní děsivé reality, snad právě proto drtivě zasáhne do jeho osudu...
Situace "zlem nakaženého" Německa je pro režiséra (stejně jako pro mnoho jiných vynikajících tvůrců) východiskem k mnohem obecnější výpovědi o jedinci, osudově zmítaném vnějšími tlaky a navzdory všem svým idealistickým snahám zavedeném do slepé uličky. Vypovídá nejen o střetu humanistických a demokratických ideálů s mašinérií smrti, manipulativní moci a destrukce, ale i o evropských traumatech a křižovatkách; pro obojí je klíčová obrazová a významová metafora cesty po železnici. Velký důraz klade režisér na formu svého vyprávění. Širokoúhlý snímek je převážně monochromatický s významotvornými vstupy barvy; originálně využívá ateliéru a zadních projekcí. Koresponduje s díly Dreyerovými a Bergmanovými, na Fassbindera a Godarda odkazuje formálním experimentátorstvím a obsazením jejich "kultovních herců" (Eddie Constantine, Barbara Sukowá). V souladu s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče (Max von Sydow).(oficiální text distributora)
sniper18
Vizuálne atraktívne a atmosférou dostatočne podmanivé s podporou charizmatického hlasu vyprávača, aby sa na to po celý čas dobre pozeralo, takže v tomto ohľade ma Lars von Trier opäť sklamal, ale horšie je to už po stránke scenára. Tématika Nemecka tesne po vojne mi prišla nadmieru sľubná, ale inak ma to dejovo síce nenudilo, na čom majú značný podiel dobré postavy a celý ten netradičný nápad s vlakom a povinnou skúškou, čo mi neskoršie prišlo tak zaujímavo absurdné, ale zase ani výraznejšie nezískalo a to dokonca ani v záverečnej fáze, kedy sa to už celé očakávane vyostrí. Takže určite skôr uprednostním viaceré iné z jeho filmov, ktoré ma už zaujali komplexne, ale aj Európa má určite niečo do seba. 68%(7.6.2015)
B!shop
Jo tak timhle me Lars fakt dostal. Film se sice tvari jako nejaky desne osudovy dilo, hlavne diky hlasu vypravece, ale pribeh je vicemene jednoduchej a dobre srozumitelnej. Coz ovsem neznamena, ze by byl nejak hloupej, naopak je tu obsazeno hodne myslenek a celej film ma naprosto uchvatnou atmosferu, ze z filmu nemuze clovek spustit oci, obzvlast, kdyz je film natocenej fakt zajimave a svizne. Akorat to stridani cernobily s barevnou mi prislo vicemene zbytecny, precejen ta barva tu je jen tak nahodne, jedinej moment, kdy je fakt hodne pusobiva, je scena s vanou, jinak to moh klidne nechat cernobily cely. Film ma taky docela slusny herecky vykony, hlavne Jean-Marc Barr, jehoz postava ma fakt zajimavej vyvoj a pak Ernst-Hugo Jaregard, kterej je fakt paradne protivnej. Pak uz zbejva jen zminit, ze ma film paradni hudbu a vyjde jeden z Trierovo nej filmu.(27.4.2008)
lesumir
Zajímavý film. Ne, je to mnohem víc, než zajímavý film, je to audio vizuální orige se vším všudy!!!!! Za poslední léta jsem neviděl takhle autogusetivní film, který ještě díky dokonale mysterioznímu hlasu vypravěče Maxe von Sydowa působí víc tajuplněji a skvostněji. Začátek je famozní a budu na něj vzpomínatž opravdu hodně dlouho. Originální, dokonale nápadité a vše zaobaleno do looku, který malinko připomíná Sin City, ale tohle je víc umělecé. "Budu počítat od jedné do deseti. Až řeknu deset, budeš v Evropě. Říkám tedy jedna.“(9.11.2008)
Fr
Snažte se vcítit do kůže Američana, který přijíždí do černobílého, deštivého poválečného Německa, kde všichni Američany nenávidí. Němečtí občané budou působit přátelským dojmem. Ani na okamžik jim nevěřte, chtějí Vás jen využít…. Když pomineme problémy Německa (které jsou celkem jasně vysvětleny), dostaneme se k zásadní otázce: CO TU VLASTNĚ DĚLÁ?? Vše bude brzy (a zase celkem jasně) osvětleno. A důležité věci podtrženy! Vlastně VYBARVENY! (skvělé!) Fantasmagorické obrazy, emoce, provokativní útok na inteligenci (či cokoliv), hudba, herectví a neskutečnej vypravěč (jak jinak), který nahradí výpravu za miliony. Za tím vším stojí šílený L. von Trier, protože kdo jiný dá v klidu ve spojitost sex, smrt a vlak, ze kterého se Vám obraz té doby vryje hluboko (a nejen) pod kůži. KDO JSTE PANE KESSLERE?? AŽ NAPOČÍTÁM DO TŘÍ, OMDLÍTE. jedna, dvě… AŽ NAPOČÍTÁM DO DESETI, TAK…. a počítá sakra pomali!!! Prostě DRAMA jako prase! Všichni, kteří obdivují tvorbu tohoto Dánského filmového ďábla by měli být spokojeni. Ti ostatní nechť jsou rádi, že jsou stále obklopeni světem barevným a veselým.(7.4.2008)
Aky
Zdá se mi, že obsah sdělení je mnohem méně hluboký a hlubokomyslný, než se mi snaží namluvit režisér svými vycizelovanými uměleckými prostředky. Pořád si myslím, že umělec, který má co říct, by se měl snažit říct to tak, aby mu ti, ke kterým mluví, rozuměli, a nikoliv naopak, aby svými kreacemi obsah sdělovaného zastíral. Je to možná v případě tohoto filmu můj osamocený názor, nicméně. nedovolí mi dát víc než 60%.(29.10.2010)