Kouř

Absurditou provoněná metafora normalizace, ale také obecný komentář na téma svržení totality, které se obrátí samo proti sobě. No a navrch strašně zábavná, gilliamovsky stylizovaná hříčka, jejíž specifický humor a rytmus za těch třicet let v podstatě nezestárnul. Nevím, jak je to vůbec možné. Každopádně asi furt nejlepší porevoluční domácí produkt, na čemž je smutné, že přišel v podstatě hned. A pořádného konkurenta dodnes nenašel. 95 % (30.11.2020)

Jakožto někdo, kdo si Kouř již po léta pouští každý týden, nedokážu skrýt nadšení z čerstvého remasteru, ve kterém se odhaluje mnoho nejen dalších detailů v již tak komplikovaní mizanscéně, ale i nové příběhové plány. Kouř je v současné době až vyčerpávající sledovat tím, kolik se toho v každé scéně děje a na kolika úrovních (a ještě je to po celou dobu k posrání vtipný). Doufám, že se po zaslouženém znovuuvedení podívá Kouř konečně do světa, protože aplikace této svébytné alegorie s neopakovatelným geniem loci na zahraniční publikum, by mohla být dost zábavná. (15.07.2020)

(3x) ,,Já tu nejsem sám, já si tady tak chlastám..." Řada uživatelů bere zde KOUŘ jako film Divadla Sklep, vycházejíc ovšem ze staršího Vorlova snímku Pražská pětka tam mnohem víc vnímám vliv poetiky baletní jednotky Křeč a hlavně pak recitační skupiny Vpřed pod vedením Lumíra Tučka (který je zde autorem scénáře). Ovšem to, co fungovalo v povídkách Oldův večírek nebo i Na brigádě z Pražské 5 takřka bezchybně, zde v celovečerním formátu působí zbytečně zdlouhavě a dochází i na vyloženě prázdná místa. Nehledě na tak šílený scénář plný trapností ze strany mladých pracovníků (především postava podnapilého hrdiny-archiváře Bédi odpudivá vzhledm i chováním), což bohužel na rozporuplných pocitech přidává a přebíjí i vcelku zajímavou zápletku. Atmosféra moderních diskoték 90.let s nástupem stylu eurodance a hiphopu mne totálně míjí, přínos zhledávám ve vykřeslení pracovních poměrů v továrně na sklonku socialismu i zajímavou kritiku režimu jako takového. Z herců stojí za pozornost mladý Jaroslav Dušek v roli šéfa výskumního oddělení, stělesňujícího absurditu minulého režimu, pak zaujme už jen krásná Lucie Zedníčková, jejíž duet "Hele kotě, vo co ti de..." je pro mne nejlepší písní tohoto rytmikálu (kdepák trapnej Arnoštek se svým teplým fajnovým hitem!). Rozhodně zajímavý film, který mi svým stylem příliš nesedl, odpuzuje mne. Nicméně souhlasím, že za vidění jaksi stojí. 55% (Naposled zhlédnuto dokonce v kině... [Kino Úsmev, Košice – Československý den 28.10.2018 ] (03.07.2017)

Rytmikál, který se stal výpovědí jedné generace. Bylo to třeba, bylo potřeba pokračovat v tepání, které vyvolala Pražská 5. Ale dnes je ze zpětného hlediska jasné, že jednu prudu vystřídalo jen vystřízlivění a stejně jako se svými démony bojují hrdinové Kouře, do mnohem těžších depresí dopadl hrdina Kamenného mostu a Vorel tak opsal tu méně oblíbenou stránku vývoje v naší společnosti na přelomu 80. a 90. let. Nehladil, jen se vyjádřil ke stavu, který sám žil. (25.06.2015)

Ne každého tyhle vtipy, satira a úžasné myšlenky nadchnou, pro spoustu ostatních, včetně mě, představuje tato Vorlova komedie jeden z nejvtipnějších českých filmů. Můžete ho prostě nenávidět, nebo milovat. Snímek balancuje někde na hranici vtipu a naprosté trapnosti, jedná se ovšem o velmi dobře promyšlenou hru režiséra i postav samotných. Většina z diváků v těch jednoduchých textech, podivných hrdinech a zapadlém prostředí jednoduše najde osobité kouzlo a bude se celou dobu perfektně bavit. O tom svědčí i velká oblíbenost mezi studenty, kteří jsme tu dobu viděli pouze z kočárku či tříkolky. (10.07.2007)