Režie:
Guido PietersKamera:
Theo van de SandeHudba:
Pim KoopmanHrají:
Peter Faber, Monique van de Ven, Serge-Henri Valcke, Roger van Hool, Reinhilde Decleir, Theu Boermans, Michiel Kerbosch, Cox Habbema, Truus Dekker (více)Obsahy(1)
Doktor Vlimmen (Peter Faber), jakási holandská obdoba Jamese Harriotta, působí jako veterinář na holandském venkově. Jeho moderní metody, liberální názory a soukromý život považuje mnoho konzervativně-křesťanských venkovanů za skandální. Jeho společensky přijatelnější kolega doktor Treeborg (Manfred de Graaf), který se o zvířata a jejich poněkud chudé majitele nestará tolik, má tak větší šanci být ustanoven veterinářem na veřejných jatkách a stát se tak nepostižitelným. Oba veterináři proti sobě připravují žaloby, do jejichž přípravy se tak zapojí i Vlimmensův jediný přítel, právník, s nímž pravidelně navštěvuje Antverpy. (mac000)
(více)Recenze (13)
Doktor Jan Vlimmen, muž s bohatou praxí a znamenitými schopnostmi ve svém oboru, ve spárech zuřící okolité společnosti... Pro svůj (z pohledu doby) lehce kontroverzní soukromý život, pro své názory a revoluční lékařské metody, jimiž vzbuzuje obdiv stejně jako odpor. Postava odhodlaného a svými postoji i nekompromisního veterináře Peteru Faberovi hodně sedla a předvedl opět vynikající charakterní výkon. Drama jednotlivce (nejen) na pozadí doby se může navíc pochlubit i kvalitní atmosférou měšťanského venkova z meziválečného období, během nějž se příběh odehrává. Ponurá nálada a temné osvícení mnoha exteriérů dodávají na působivosti stejně jako Koopmanova hudba s netradičně „rockovou“ znělkou. Osobitě musím vyzdvihnout také řadu scén, které zachytávají náročné veterinářské zákroky – ty jsou zde nasnímané velmi realisticky, jak jsem to snad v žádném jiném filmu neviděl, a budí dojem autentických zákroků před kamerou, což mě dost fascinovalo, přestože např. pohled na proces operace žaludka krávy není zrovna příjemný. Další evropský filmový kumšt 70. let z nizozemské produkce v plné parádě! [90%] ()
Tentokrát je součástí diskuze VRK herecký speciál s pro mě téměř neznámým hercem Peterem Faberem. A z výběru tří filmů s ním byl pro mě tento snímek jasnou volbou číslo jedna. Proč? Protože jsem vždycky obdivoval práci veterinářů. Lidé totiž dokáží svým doktorům povědět co je trápí. Zvířecí pacienti nikoliv. A nejenom o to je práce veterinářů složitější. Doktor Vlimmen(Peter Faber) léčí nejenom zvířecí choroby ale ještě musí řešit i lidské starosti jelikož mu neustále místní hází „klacky pod nohy". Pravdou je že jsem od filmu čekal asi o malinko víc nebo možná něco trochu jinýho. Rozhodně jsem se ale nenudil. Slabší 4hvězdy ()
Dr. Vlimmen, akosi len neustále kráčal odnikadiaľ nikam, pričom mňa to čoraz viacej vyčerpávalo, keďže som dopredu asi správne vytušil, že toto teda v žiadnom prípade nebude moja pravá šálka žinčice! • Tento ústredný holandský protagonista [Peťo Faber] vystupoval nielen ako [g]azda (a) popredný veterinársky expert, ale zároveň aj ako nejaký ochranca zvierat, no napriek tomu sa očividne vegetariánom nestal, alebo ešte okrem toho, rovnako riešil aj celkom iný problém s presahom až kdesi do intrigových sfér, čo malo byť podľa tohto režiséra [Pietersa] akousi pridanou hodnotou extra naviac, namiesto čoho sa ale nakoniec dostavil iba opačný efekt, a k tomu i celkové rozčarovanie nad vzniknutou situáciou: obsadenie, scenár a réžia, ktoré ma postupne presvedčili o tej holej skutočnosti, že to s nimi nebudem mať vôbec jednoduché, a v podstate presne to sa i naplnilo do poslednej bodky; vytvorilo sa určité utrpenie, s ktorým som musel bojovať až do konca, pokým som avšak chcel aspoň správne vedieť, ako vlastne dopadne konkrétny príbeh, po uši naplnený naprosto štandardnými klišé, a to vskutku ďalej ani nehovoriac o tom, koľko daný retro titul obsahoval i „hluchých miest,” tak to by asi normálne vystačilo na ďalšiu kapitolu. Skrátka, tentoraz sme sa minuli míľovými krokmi. ()
Život na vesnici není žádný med a je jedno, zda jste farmář, veterinář nebo služka. Náš hlavní hrdina si žije svůj život, ve kterém viditelně není úplně šťastný, ale obětuje vše pro své „zvířecí pacienty“. Bohužel musí vycházet i s lidmi kolem sebe a to se mu ne zrovna moc daří. Někteří jej doslova nesnáší a hází mu klacky pod nohy, přesto se nad tím dokáže povznést a díky svým nejbližším se nakonec dočkáme i jisté formy „happyendu“. Ty operace byly vážně zajímavě natočené, stejně tak se mi líbil i vhodně zvolený hudební doprovod, dojde i na pěsti, křivé obvinění, humorné situace se zvířaty. Jako drama to nebylo špatné, našlo se tu i několik velmi zajímavých a dalo by se říci silných momentů, ale je tu i pár zbytečně natahovaných pasáží. Být to třeba o dvacet minut kratší, byl by finální výsledek lepší. Takto to vidím na lepší průměrné ohodnocení. Určitě nelituji, že jsem tento film viděl. Díky VRK se můžu podívat i na další filmy Petera Fabera. 65% ()
Doktor Vlimmen je opravdu takovou holandskou obdobou Jamese Herriota, jak se píše v obsahu. Je zasazen i do stejného období, v jakém se odehrávaly začátky Herriotovy zvěrolékařské praxe. Film o doktoru Vlimmenovi ale hraje víc na vážnější notu, je více dramatem, s humorem více do černa. A ukázky operačních zákroků nizozemského veterináře působí více naturalisticky. Úplný závěr mi pak k tomu, co se odehrávalo předtím, a k tomu, jak Vlimmen dříve v soukromí vystupoval, tak úplně nesedl. Připomnělo mi to spíš romantický konec některého z dílů německého seriálu Doktor z hor Ale i tak to cítím na pěkné 4*. ()
Příběh mladého venkovského veterináře mě zaujal hned od začátku, postaral se o to sympatický Peter Faber, v jednu chvíli jsem si v duchu říkala, jestli náhodou není doktor veterinární medicíny, působil na mě ohromně přirozeně, asi tak jako ryba ve vodě.. Celkově se mi líbila atmosféra snímku + zachycení doby dávno minulé, neokoukaný herecký ansámbl mi byl příjemný, no a jako příběh člověka v pokrytecké společnosti je to nadčasová záležitost (směšné politikaření, věčné lhaní, hloupá závist).. Posílám poděkování Willymu za filmové zpestření, stálo to za to vidět.. ()
Dokter Vlimmen u mě doplácí na to, že filmy o zvěrolékařích porovnávám s herriotovkou zkušeností (kupř. zde), ta je pro mě už zkrátka jakýmsi mustrem, a zatímco do Darrowby s jeho svéráznými obyvateli se budu vždy rád vracet (pro další lekci z humanismu; každý zde zná svou roli a všichni se snaží o obecné dobré), o vesničce, kde ordinoval dr. Vlimmen (Peter Faber) už nechci slyšet – vládnou zde totiž předsudky a politikaření, s tím se těžko a v tom se těžko pracuje. ;-) Ano, vím, že bych neměl hodnotit filmy dle toho, jaký fikční svět konstruují, jako potencionální přistěhovalec (kór když se v tomto filmu režisér a scenárista v jednom Guido Peters zřetelně staví na stranu pokrokového dr. Vlimmena, zcela očividně mu je to konzervativně-katolické cítění vesničanů - které si možná v mladí zažil, kdoví? - protivné), ale ani ten střet rozumu s tmářstvím (jakožto zakládající mýtus éry osvícenství vepsány do mnoha kulturních artefaktů moderní doby) se tu neozývá tak křiklavě, jako v jiným filmech na obdobné téma, nakonec je až pohříchu redukován na banální storku o falešném obvinění ze znásilnění (nepřeme se prosím o pojmy, každý mravokárce přeci ví, že když o generaci starší, finančně zajištěný muž svede svou služebnou a počne s ní dítě, tak je téměř stejný hřích jako nekonsenzuální, násilný sexuální styk). Nakonec nejvíc zaujme naturalismus scén veterinárních zákroků, na sedmdesátá léta celkem odvážné. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 65 % ()
Nevím, mě to celé přišlo až moc obyčejné a to snad po všech stránkách. Takový osvícenecký narativ, který vůbec není z doby osvícenství, přesto docela nápadně splňuje jeho parametry, jelikož jako protagonistu má venkovského veterináře se svéráznými názory, které se místní komunitě vůbec nelíbí. Což by mohl být zajímavý příběh, ale nedokážu říct, že by mě jeho gradace zrovna získala. To nařknutí s těhotenstvím, celé to soudní řízení, i to, jak se vše povede vysvětlit... jako jo, nemůžu říct, že by to bylo hloupě nebo neuvěřitelně podané, ale bylo mi to celou dobu nějak jedno. Asi hlavně proto, že postavy nemají moc hluboké charaktery (na což jsem byl připravený, ale bohužel to ničemu nepomohlo), možná i proto, že to je nevýrazně natočené, každopádně ať už je to jakkoli, bude pro mě Doktor Vlimmen jeden z těch filmů, ze kterých si po čase asi moc nevybavím... 3* ()
V zdraví a bez pretáčania som prežila všetky zákroky doktora Vlimmena. Celý film na mňa pôsobil ako dokumentárna skladačka, asi hlavne kvôli častým prestrihom. Doktor sám o sebe bol veľmi zaujímavá postava. Pre zvieratá by spravil čokoľvek a to na mňa zapôsobilo. Vyzeral síce akoby mal poruchu autistického spektra, no na záver sa prejavil ako normálny muž, tak ok 4* si zaslúžil. ()
Nedokážu vůbec posoudit, nakolik se postava Jana Vlimmena dá porovnat s postavou Jamese Herriota, ale tak jako tak musím říct, že mi ta postava osobitého veterináře, který moc nehledí na to, co si o něm myslí jeho okolí, přišla veskrze sympatická. Ta jeho konfrontace s pokryteckou vesnickou morálkou své doby mi přišla velmi přesná. Trošku mě tedy překvapily některé naturalističtější záběry spojené s výkonem veterinářské práce (porod či operace krávy, páření kobyly s koněm), ale určitě to přidávalo filmu na autenticitě. Snad jediné, co mi úplně nesedlo, byl hlavní "rockově" temný hudební motiv, zvláště když se opakoval i v závěru, kde mi to vzhledem k ději přišlo nepatřičné. Musím říct, že jsem vzhledem k té hudbě furt očekával, že se Vlimmenovi musí něco zlého stát, nakonec jsme ale byli svědky docela romantického závěru. V tomto jsem použití tohoto hudebního motivu fakt nepobral... ()
Ani já jsem se nevyhnula srovnání s Herriotem. A možná i kvůli tomu mi doktor Vlimmen připadá poněkud zbytečně vážný, méně sympatický, soustředěný jen na svou práci a s nulovou empatií ke svému okolí (pokud nejde o zvířata). Asi bych ve filmu uvítala větší nadhled, pak by i ty zjednodušené charaktery postav, včetně jejich konání, dávaly větší smysl. Ale jinak rozhodně zajímavá filmová zkušenost. ()
Nepočítám-li koprodukce, tak nizozemské filmy jsem kdysi viděla v rámci filmového klubu na ČT2 přesně dva a zároveň jsem neznala jediného holandského herce. Peter Faber a jeho Jan Vlimmen si hned získal moje sympatie (ještě budu muset znovu shlédnout Příliš vzdálený most, kde hraje). Příběh z holandského venkova v meziválečných časech líčí osudy svobodomyslného veterináře, jemuž konzervativní a buranské okolí značně hází klacky pod nohy (s výjimkou sestry a nejlepšího přítele). Dějově mě snímek úplně nestrhl, ale od půlky jsem se přiklonila ke 4. hvězdičce za zobrazení venkova (zajímavé srovnání, jak je dnes Nizozemsko vyspělé a obyvatelstvo dobře živené), veterinární zákroky – naturalisticky nasnímané a na rozdíl od tohoto pořadu prováděné Peterem bez rukavic!, dále za edukativní pasáž s připouštěním hřebce (to byla pro mě další premiéra) a také se mi příjemně poslouchalo to jejich „chrochtání“. ()
Zverolekár Vlimmen nie je padavka, namiesto mestskej starostlivosti o psíčkov a mačičky pôsobí na vidieku, kde asistuje pri pôrodoch, počatiach aj porážkach rozmernejších hospodárskych zvierat a nezdráha sa pritom poškrniť svoje ruky aj odev krvou či špinou. Miestni uznávajú jeho odborné kvality, no oči im kole jeho osobný život, liberálne zmýšľanie, zarputilosť v názorových otázkach a každonedeľná absencia v kostole. Nechýbajú pohľady spoza záclony, klebety, trochu násilia a nespravodlivého obvinenia s ktorými sa doktor musí popasovať. Medzivojnový holandský vidiek je zobrazený bez prikrášľovania, rovnako naturalisticky sú ukázané niektoré veterinárne zákroky, trochu mi do toho nesedel záver ako z romantického filmu, ale autori asi chceli aj doktorovi dopriať trochu radosti. Potešilo za tri a pol koitu na dvore aj v mlyne. (vďaka Willymu Kufaltovi za zaradenie do premietania) ()
Reklama