Režie:
Otakar VávraKamera:
Jan RothHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Vlasta Matulová, Otomar Korbelář, František Smolík, Jaroslav Marvan, František Kreuzmann st., Míla Pačová, Saša Rašilov st. (více)Obsahy(1)
Ani předbělohorská doba nebyla idylická. Přesvědčí se o tom i bakalář, pozvaný konšely do Rakovníka, aby pozdvihl tamnější školství. Jenže lakotným a pyšným měšťanům se záhy znelíbí a ani láska se nevyvíjí podle jeho představ. (oficiální text distributora)
Recenze (48)
Vzhledem k výborným výkonům celé naší plejády herců dávám snímu čtyři hvězdičky, ale proti jiným filmům,, které chtěly zobrazit komediální formou prostředí 16. století, je poněkud slabší a nudnější. Na jedné straně tupost a nabubřelost konšelů českého venkovského města, kteří sami hodují na účet městské pokladny, zatímco škola připomíná prasečí chlívek. A pak přijde bakalář, který se nebojí pány měšťanosty zesměšnit. Vedle starých herců se tu objevují nové tváře - Jaroslav Maeš, Vlastimil Brodský, Oldřich Musil, Josef Vinklář či Bohumil Bezouška. Málem je mezi těmi žáčky darebáčky nepoznáš. ()
Otakar Vávra je nejen doyenem české filmové režie, ale také znalcem a milovníkem historie, která byla vlastní i Zikmundu Winterovi. Toto osudové setkání obou mužů, byť jen teoretické, našlo svou šťastnou chvíli na přelomu dějinného lámání světa, v období, kdy bylo třeba obrátit svou pozornost právě k minulosti. V Rozině sebranci je to takřka antická tragédie klášterního sirotka, hledajícího lásku po boku nesprávných mužů, naproti tomu příběh o svobodomyslném bakaláři je spíše kratochvilná koláž, v níž zvítězí rozum nad hloupostí. Plejáda vynikajících hereckých osobností v čele s temperamentním Štěpánkem, půvabnou Vlastou Matulovou, charismatickým Korbelářem, Marvanem, Smolíkem, Rašilovem a dalšími ovšem vytváří z tohoto filmu vskutku velkou podívanou, která vyniká i po výtvarné a hudební stránce. ()
Velmi příjemná kostýmní podívaná, která má všechny devizy pro úspěch - kvalitní dekorace a kostýmy, kvalitní herecké výkony (nenarazil jsem na žádné škobrtnutí ani dobovou manýru a to i co se týče ženských představitelek), výtečná práce s komparsem (hlavně u malých dětí) a dobré uchopení předlohy. Štěpánek opět zastiňuje co se dá, výborná je scéna kde se sejde v Praze s Marvanem a Smolíkem - opravdové herecké hody. Některé scény až připomínají černobílé malířské plátno, hlavně v závěru a v doprovodu dobově stylizované hudby vytváží autentického ducha, který se nenechá unášet žádnou kašírovaností. ()
moje zaujímavosti: Vlastimil Brodský vo svojej autobiografii uviedol, že v tejto snímke bola jeho prvá filmová úloha, hoci si už predtým zahral vo filmoch Svet patrí nám (1937) i Bohema (1944). (dyfur) Film mal súťažiť na festivale v Cannes, bol však júl a chýbali scény, ktoré bolo treba natočiť v snehu. Tvorcovia to vyriešili tak, že ich nakrútili za pomoci naftalínu, celá scéna ním bola posypaná. Tieto zábery sa natočili za tri dni a tri noci. (dyfur) ()
Sarkastický bakalář dává pánům konšelům najevo svoji morální převahu, kudy chodí. Dva majitelé nezaměnitelných hlasů spolu svedou souboj o Vlastu Matulovou. Musím říci, že na místě šenkýřky bych měla minimálně velké bolení hlavy, kterého z relevantních nápadníků si vybrat. Zda přitažlivějšího řezníka, nebo výmluvnějšího bakaláře. Po zralé úvaze bych šla do bakaláře, ten nikdy neohnul hřbet, řezník se oženil s penězovodem a tupým konšelům se nedokázal postavit. Nejsmutnější na celém černohumorném filmu je, že se od středověku příliš nezměnilo, konšelé jsou stále zpovykaní, hloupí a učitelský post je na společenském žebříčku mizerně nízko. ()
Galerie (15)
Photo © Československá filmová společnost
Zajímavosti (7)
- Filmový debut herce Oldřicha Musila. (M.B)
- Na dětské role pro film probíhal casting, a protože si Josefa Vinkláře (Martínek) Zdeněk Štěpánek pamatoval s Dismanova dětského souboru, kam chodila i jeho dcera Jana Štěpánková, roli se s ním naučil a přišel za režisérem Vávrou a jen mu oznámil že to bude hrát Vinklář a že už to mají nazkoušené. (sator)
- Zdeněk Štěpánek obviněný z kolaborace se v době po roce 1945 bál i jít ven, protože jak sám píše, by jej lidé lynčovali (za rozhlasový projev po atentátu na Heydricha). Jakoby to nestačilo, ještě v době natáčení komedie mu umíral na záškrt 5-ti měsíční chlapeček. To, že v tomto filmu vůbec hrál byla obrovská zásluha režiséra Vávry, který na Štěpánkovi trval, a protože měl snímek obrovskou odezvu, skončilo tím i Štěpánkovo pronásledování. (sator)
Reklama